1.Táhněte, netlačte!
Vytvářejte prostředí, které vyvolává u žáků potřebu klást otázky, pomáhejte jim pronikat do podstaty a porozumět. Výuka je často chápána jako přenos znalostí, jenže opravdové vzdělávání se uskutečňuje pouze tehdy, když žák pociťuje potřebu hledat řešení pro otázky, které považuje za relevantní.
2.Budujte na základě souvislostí!
Zapojujte žáky tak, aby pro ně měly výsledky význam, a získáte jejich pozornost. Nejdříve je seznamte se souvislostmi, a pak se, místo pouhého výkladu, pokuste jim každé téma předložit formou, která je osloví.
3.Přestaňte používat označení „soft skills“!
„Soft skills“ neboli „měkké dovednosti“ je pojem označující ty schopnosti, které přímo nesouvisí s konkrétními znalostmi. Patří sem kreativita, schopnost komunikovat a spolupracovat, empatie, adaptabilita ad. Tyto vlastnosti ale nelze u kompetencí pro 21.st. chápat jako nadstavbové (soft zde znamená nepovinné a neměřitelné). Jsou naopak přímo základem, na němž je třeba stavět další poznávání.
4.Akceptujte odlišnosti!
Zbavte se představy, že každý žák má dělat totéž. Taková výuka je jednotvárná a nudná. Umožněte každému přizpůsobit si výukovou činnost svým schopnostem a zájmům. Každý jde odjinud a jinam!
5.Přestaňte kázat ze stupínku!
Angažované učení se nemůže realizovat v řadách způsobně sedících žáků. Je třeba, aby si během práce „zamazali ruce“, cítili, zažili, tvořili. Role učitele se mění. Už není expertem znajícím všechny odpovědi, je zprostředkovatelem učení vyvolávajícím.
6.Buďte tvořiví!
Vytvořte ve škole prostředí, v němž jsou učitelé aktivně zapojeni do hledání nových postupů a experimentování s nimi. Místo důvodů, proč něco nejde, pokuste se hledat způsob, jak udělat téměř cokoli. Uvidíte, že dokážete i nemožné.
7.Budujte vzdělávací komunitu!
Vzdělávání se neuskutečňuje v mysli žáka odděleně. Je závislé na sociálních vazbách s jinými dětmi, učiteli, rodiči, sousedy,…. Škola musí hledat cesty, jak do výukové činnosti zapojit komunitu lidí, jež má širší rozměr – jiné školy, rodiče, vzděláváním se zabývající instituce, experti na různá výuková témata apod. Takové spojení přináší poznání i nové podněty. Dochází k obohacení všech.
8.Buďte antropology, ne archeology!
Archeolog se snaží poznat minulost zkoumáním jejích reliktů. Zabývá se tudíž skutečnostmi, které nastaly v minulosti. Antropolog studuje hodnoty, potřeby a touhy současných lidí. Pokud je vaším cílem otevřít možnost nových řešení v budoucnosti, musíte se snažit chápat zájmy současných lidí a stavět na nich.
9.Formujte budoucnost!
Naše školy by se měly zapojit do řešení problémů současného světa. Umožněte žákům pochopit jejich roli v tomto procesu. Zabývejte se studiem takových témat, jako globální oteplování, doprava, nakládání s odpadem, zdravotnictví, chudoba, a také vzdělávání. Neznamená to hledat jednoznačná řešení. Znamená to stát se místem, kde se kromě přírodních věd, matematiky a literatury buduje odpovědnost a snaha změnit svět k lepšímu.
10. Změňte hodnocení výsledků!
Chcete-li vyvolat nové způsoby chování, musíte zároveň změnit způsob hodnocení výukových výsledků. Schopnost kreativity nebo týmové spolupráce nezměříte zaškrtávacím testem. Proto potřebujeme nové způsoby hodnocení, takové, jež zohledňují vývoj potřebných kompetencí pro 21.st. Je třeba měřit nejen výstupy ale také postupy. Tradiční čistě statistické (sumativní) metody hodnocení výukových výsledků je třeba doplnit formativními. Vtip je v tom, že určitou formou hodnocení musí projít i hodnotící postupy samotné!