Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Vliv volné dostupnosti materiálů na školství
Odborný článek

Vliv volné dostupnosti materiálů na školství

Tento článek je součastí seriálu: Otevřené výukové zdroje

Anotace

Druhý ze seriálu článků zabývajících se otevřenými výukovými zdroji a jejich vlivem na školství. Zprostředkovaně, díky souvislosti s možností svobodného vzdělávání pro všechny, i dopadem na celou společnost.

V úvodním díle tohoto seriálu jsme si ukázali, že v prostředí současného internetu se volné sdílení digitálních materiálů stalo skutečností. To má značný vliv na způsoby šíření vědeckých informací (viz i u nás známé hnutí Open access) a pochopitelně i na vzdělávání. Celá řada volně dostupných materiálů má výukový potenciál. Mnohé jsou dokonce přímo s výukovým záměrem vytvořeny. V takovém případě patří do kategorie otevřených výukových zdrojů (OER).

První institucí, která vývoj v této oblasti zachytila a postavila se do jeho čela, byl Massachusetts Institute of Technology (MIT). V roce 2001, čili již více než před 10 lety, se zde rozhodli, že budou svými učiteli vypracované výukové materiály určené primárně vlastním studentům dávat volně k dispozici všem zájemcům na internetu. O něco později pak vznikl specializovaný systém MIT OpenCourseWare, který přístup ke všem (dnes více 2000) kurzům, obsahujícím též mnoho nahraných přednášek špičkových světových odborníků, spravuje. Během oněch 10 let tento portál navštívilo více než 100 mil. návštěvníků.

Hned po MIT se do aktivit s OER spojených zapojilo UNESCO. S podporou The Hewlett Foundation založilo místo pro výměnu informací a spolupráci OER Community wiki a stálo u zrodu úložiště OER Commons. Nejnovější iniciativou UNESCO je Global Open Access Portal, jež se má stát globální platformou pro sdílení a modifikaci volně dostupných výukových materiálů. Spolu s Evropskou komisí se podílí na projektu OPAL (Open Educational Quality Initiative), který se snaží budovat teoretické základy využití OER a sbírá příklady vhodných aplikací výukových aktivit na nich založených v praxi (Open Educational Practices). V rámci UNESCO se aktivitám na poli OER věnuje především UNESCO Institute for Information Technologies in Education. Doslova před několika dny zde byla například publikována zajímavá studie brazilské absolventky britské Open University (kde získala distančně i Ph.D.) Andreia Inamorato dos Santos pojednávající o postavení OER v Brazílii - Open Educational Resources in Brazil.

Nadace The Hewlett Foundation podporuje většinu nejznámějších aktivit spojených s rozvojem OER. Do této oblasti investovala již 68 milionů dolarů. Za zmínku stojí např. projekt The Open Learning Initiative, který vyvíjí otevřené online kurzy a dává je k dispozici zájemcům, nebo portál WikiEducator budující komunitu učitelů pomáhajících si při využívání OER.

V září 2007 se v Kapském městě na půdě Shuttleworth Foundation s podporou Open Society Institute uskutečnilo setkání asi 30 odborníků s cílem hledat cesty pro větší podporu OER na celém světě. Zde vznikla poměrně často citovaná tzv. Kapská deklarace otevřeného vzdělání. Z českého (nepříliš kvalitního) překladu vybírám tři základní doporučené strategie, jež by se tisíce signatářů měly snažit podle svých možností naplňovat:

  1. Pedagogové a studenti: za prvé, vyzýváme pedagogy a studenty, aby se aktivně podíleli na nově vznikajícím otevřeném vzdělávacím hnutí. Účast zahrnuje:vytváření, používání, přizpůsobování a zlepšování otevřených vzdělávacích zdrojů; osvojování si vzdělávacích technik/postupů postavených na spolupráci, objevování a vytváření znalostí; přizvání vrstevníků a kolegů k zapojení. Vytváření a používání otevřených zdrojů by mělo být považováno za nedílnou součást vzdělávání a mělo by být podle toho i podporováno a odměňováno.
  2. Otevřené výukové zdroje: Za druhé, vyzýváme pedagogy, autory, vydavatele a instituce k uvolnění svých zdrojů jako otevřených vzdělávacích zdrojů. Tyto otevřené vzdělávací zdroje by měly být volně sdíleny prostřednictvím otevřených licencí, které usnadňují používání, revize, překlad, zlepšování a sdílení kýmkoli. Zdroje by měly být zveřejněny ve formátech, které usnadňují jak používání, tak i úpravy, a to tak, aby vyhovovaly rozmanitosti technických platforem. Kdykoliv je to možné, měly by být k dispozici ve formátech, které jsou přístupné pro lidi se zdravotním postižením a lidem, kteří ještě nemají přístup k internetu.
  3. Otevřená vzdělávací politika: Za třetí, vlády, školské rady, vysoké školy a univerzity by měly učinit otevřené vzdělávání svojí prioritou. V ideálním případě by měly být vzdělávací zdroje financované daňovými poplatníky otevřenými vzdělávacími zdroji. Akreditace a schvalovací procesy by měly upřednostňovat otevřené vzdělávací zdroje. Úložiště vzdělávacích zdrojů by měla aktivně zahrnovat a vyzdvihovat otevřené vzdělávací zdroje.

Za jednoho z největších propagátorů OER je považován profesor David Wiley z Brigham Young University, s nímž jsme se již jednou setkali v diskuzi nad tím, zda Mají volné výukové materiály podporovat podnikání? V červnu 2010 na TEDu v New Yorku vysvětloval podstatu OER takto:

Wiley je spoluzakladatelem Open High School of Utah a velmi úspěšného nakladatelství zdarma online dostupných učebnic Flat World Knowledge, jež svůj podnikatelský záměr založilo na poskytování doplňkových služeb učitelům i studentům. Kromě jiného říká toto: „Jestliže nenajdou univerzity vůli inovovat a adaptovat se v duchu změn, které kolem nich nastávají, budou nejdéle do roku 2020 zcela zbytečné.“ [1] Je to téměř doslova totéž, co ve svém vzkazu v minulém díle tohoto seriálu tvrdil „neúspěšný“ student Dan Brown.

Problém si pochopitelně uvědomuje stále více vzdělávacích institucí. Proto bylo v USA (taktéž v roce 2007) na podporu využívání OER založeno sdružení Community College Consortium, do něhož vstoupilo již více jak 100 vysokých škol. Všechny se snaží určitým způsobem volně dostupné materiály produkovat a ve svých kurzech používat. Přehled online kurzů s jejich vyhodnocením umožňujícím orientaci a výběr nabízí portál Academic Earth.

Usilovná snaha vzdělávacích institucí držet krok s aktuálním vývojem je zcela zřejmá. Za vše ještě alespoň pár dalších odkazů na články oznamující různé další iniciativy z nedávné doby: State of Washington Opens Online Library of 42 Open Courses, Taking a Bite Out of Textbook Costs, California Bill Pushes for Free Online College Books.

Nejzajímavější jsou ty studijní programy, jež dovolují absolvovat celé studium plně online. Takových, jako je třeba již desítky let fungující distanční britská Open University, je stále více. Současné technologie umožňují online výuku stále zdokonalovat a rychle se rozvíjejí též metody vzdáleného ověřování studijních výsledků. Takové studium pak může být co do kvality srovnatelné se studiem tradičním. K nejnovějším vysokým školám působícím výhradně online patří třeba Peer2Peer University nebo University of the People. Prestižní americká Western Governors University je známá tím, že v praxi ověřuje model nového, na kompetencích založeného od výuky odděleného hodnocení studijních výsledků. Každý student má svůj osobní studijní plán a mentora, který se mu osobně věnuje. I když to v tomto případě samozřejmě není zadarmo.

V únoru 2011 se na University of Southern Queensland v Austrálii po krátké online přípravě konalo ustavující setkání zástupců institucí zakládajících specializovanou OER university. Její koncept je velice zajímavý, protože s největší pravděpodobností ukazuje cestu, po níž by se mohl vývoj v blízké budoucnosti ubírat. Záměrem je vytvořit systém akreditovaných online kurzů, které budou volně studentům k dispozici, výsledky v nich budou hodnoceny a bude možné je využívat jako alternativu k prezenčnímu studiu. Studenti v těchto kurzech budou disponovat podporou mezinárodní komunity dobrovolníků. Kombinací otevřených a tradičních kurzů bude možno získat diplom na některé v programu zapojené univerzitě za zlomek jinak běžných nákladů na studium.

Koncepce hodnocení a certifikace OER university 

Každému je snad celkem jasné, že samotná volná dostupnost výukových materiálů ještě neznamená, že se každý bude od rána do večera s neutuchajícím nadšením učit. K tomu, aby někdo byl ochoten se zcela bez nucení vzdělávat, potřebuje motivaci. Může to být snaha zlepšit své společenské či ekonomické postavení, kterou často můžeme vidět u studentů pocházejících z rozvojových zemí (a marně ji hledáme u těch našich). Zrovna tak to ale může být stimulující osobní vzdělávací prostředí (viz Smysl osobního vzdělávacího prostředí), které si každý z nás po celý život vytváří. Snaha zaměřená vhodným směrem může zcela jistě vyústit v kontakt s lidmi, kteří pomohou studenta přivést k zájmu o poznávání (viz Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí). Vrcholnou formou takového kooperativního vzájemného učení jsou Masivní otevřené online kurzy (MOOC), o nichž jsme již informovali dříve.

Jeden dosud nevídaný MOOC Introduction to Artificial Inteligence, jež byl Spomocníkem ohlašován v srpnu (Otevřený masivní kurz umělé inteligence), právě skončil na Stanford University. V rámci něho dostalo více jak 160 tisíc lidí z celého světa možnost se zadarmo učit od vůbec nejlepších současných odborníků na tuto problematiku. Několik tisíc z nich kurz úspěšně dokončilo. Kromě Standfordu, kde se zapojilo všech 135 prezenčních studentů, je certifikát o úspěšném absolvování uznáván též některými vyučujícími předmětů obsahujících úvod do AI i na jiných vysokých školách nejen v USA. Na Stanfordu díky obrovskému úspěchu již pro letní semestr připravují hned několik dalších podobných kurzů (viz Stanford expands free, online information technology course offerings).

Malou chvíli se zdálo, že iniciativa je už definitivně na straně Stanfordu. Jenže 19. prosince 2011 oznámil MIT, že připravuje nový otevřený systém kurzů založený na OER, tzv. MITx. Proti původnímu OpenCourseWare se jedná o značný pokrok. Nový systém již nebude studentům přicházejícím z vnějšku nabízet pouze statické materiály, ale bude interaktivní. Umožní kontakt se spolužáky i učiteli, bude zahrnovat online laboratoře a provádět hodnocení individuálních výkonů studentů. Umožní absolvovat vybrané kurzy kompletně na dálku. Pozoruhodné je hlavně to, že zde získané kredity budou po vzoru OER university oficielně uznávány nejen na MIT ale i jinde. MITx je vyvíjen jako Open Source a bude připraven zvládnout přístup milionů zájemců z celého světa (MIT launches online learning initiative).

Pomalu není co dodat. Stačí ovládat cizí jazyky, a cesta ke vzdělání je vám otevřená. Snad je zřejmé, že se volná dostupnost celých akreditovaných kurzů zcela jistě musí dotknout terciálního vzdělávání na celém světě. A nejen jeho. Již teď se začala dotýkat i středních a základních škol. Jen si vzpomeňte třeba na hybridní školy (viz Americké hybridní školy pro síťovou generaci) nebo na Khan Academy (viz Daty řízené školství v praxi).

Není divu, že se aktuálnímu vývoji se značnou nechutí přizpůsobují i největší hráči školského byznysu. O nejnovější iniciativě firmy Pearson – o LMS systému OpenClass – jsme psali docela nedávno (viz OpenClass: LMS založený na Google Apps). Podobnou snahu vyvíjí i další známý poskytovatel služeb v oblasti řízení výuky Blackboard (viz Blackboard Launches New Open Education Initiatives). Jejich snahou je přilákat volně dostupnými službami do jinak po vzoru Facebooku uzavřeného systému co nejvíce zájemců ochotných zde své materiály sdílet.

Já sám tento problém řeším tak, že od svých studentů nepřijímám žádný dokument, který není možné přímo odkázat z otevřeného webu (jako třeba studentské práce zde na Spomocníkovi, dokumenty Slideshare, Doogle Docs s nastavenými veřejnými právy apod.). Seminární práce odevzdávané jako textový soubor, který si může přečíst pouze vyučující, a většinou by je ani nikdo jiný nečetl, jsem až na výjimky (při výuce tvorby textových dokumentů) odboural (viz Bude se jednou vzdělávání odehrávat na Facebooku?).

Snad máme stále ještě naději, že sdílení a otevřenost v boji proti uzavřenosti a snaze generovat zisk i na poli vzdělávacím přece jen jednou zvítězí. Příště se podíváme na souvislosti politické.

Literatura a použité zdroje

[1] – KAMENETZ, Anya. How Web-Savvy Edupunks Are Transforming American Higher Education. 2009. [cit. 2012-1-2]. Dostupný z WWW: [http://www.fastcompany.com/magazine/138/who-needs-harvard.html].
[2] – LAMB, Brian; GROOM, Jim. Never Mind the Edupunks; or, The Great Web 2.0 Swindle. 2010. [cit. 2012-1-4]. Dostupný z WWW: [http://www.educause.edu/EDUCAUSE%2BReview/EDUCAUSEReviewMagazineVolume45/NeverMindtheEdupunksorTheGreat/209326].
[3] – SANTOS, Andreia Inamorato Dos. Open Educational Resources in Brazil: State-of-the-Art, Challenges and Prospects for Development and Innovation. 2011. [cit. 2012-1-4]. Dostupný z WWW: [http://iite.unesco.org/pics/publications/en/files/3214695.pdf].
[4] – The Open Education Resource University. Towards a logic and plan for action. 2011. [cit. 2012-1-4]. Dostupný z WWW: [http://wikieducator.org/images/c/c2/Report_OERU-Final-version.pdf].
[5] – RICE, Alexandra. Open-Textbook Idea Is Gaining Steam. 2011. [cit. 2012-1-4]. Dostupný z WWW: [http://chronicle.com/blogs/wiredcampus/open-textbook-idea-is-gaining-steam/34701].
[6] – SMITHERS, Mark. Early Thoughts on MITx. 2011. [cit. 2012-1-4]. Dostupný z WWW: [http://www.masmithers.com/2011/12/20/early-thoughts-on-mitx/].
[7] – BLACKALL, Leigh. OERU vs Pearsons vs OEU. 2011. [cit. 2012-1-4]. Dostupný z WWW: [http://leighblackall.blogspot.com/2011/11/oeru-vs-pearsons-vs-oeu.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
1. 4. 2012, 16:32
The Open Knowledge Foundation vydala příručku, jež komplexně popisuje problematiku volného sdílení dat - The Open Data Handbook.
Bořivoj Brdička
8. 4. 2012, 12:56
Docela hezky popisuje současný stav ve vývoji Open univerzit tento článek serveru The Quick and the Ed - Freemium Higher Education?.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Otevřené výukové zdroje.
Ostatní články seriálu:

Téma článku:

Informační a komunikační technologie