Je efektivní multitasking mýtus?

Článek na základě několika zahraničních výzkumů popisuje problematiku multitaskingu a jeho dopad na výuku.

Multitasking tak nějak patří k 21. století. Bývá požadavkem, když si hledáte práci, nutností, když tu práci vykonáváte, a volbou, když je vám 16 a máte dělat domácí úkol. Multitasking vám dovolí dělat více věcí najednou, což by možná mělo být efektivní. Ale je tomu opravdu tak? Jak nám multitasking pomáhá při učení? A co je to vlastně ten multitasking?

Slovo multitasking k nám přichází ze světa počítačů, kde je to metoda, v níž více úloh (procesů) sdílí stejný prostředek k jejich zpracování. Tím prostředkem je procesor, takový mozek počítače, který ovšem může zpracovávat pouze jeden proces v daný okamžik. Toto řeší multitasking, který plánuje, kdy a v jakém pořadí se který proces bude zpracovávat. Operace „přepínání se“ mezi procesy se nazývá změna kontextu (context switching). Zjednodušeně to spočívá v tom, že se uloží celkový kontext a stav zpracovávání jednoho procesu a „nahraje“ se kontext jiného procesu, v jehož zpracovávání se posléze pokračuje. Pokud je přepínání dostatečně rychlé, nastává iluze, že běží více procesů zároveň. Je jasné, že přepínání samo o sobě zabírá též nějaký čas a prostředky. Plánování, kdy a jak se čekající proces dostane na řadu, není vůbec jednoduché. Ale vyplatí se. Potřeba souběžného zpracování více úloh a efektivního využití strojového času aplikaci multitaskingu u počítačů ospravedlňují.

Lidský mozek funguje velice podobně. Iluze vykonávání více činností najednou, multitaskingu, je docílena rychlým a častým „přepínáním se“ mezi činnostmi. I zde tato změna není zadarmo. Určitá kapacita mozku musí být vyhrazena rozhodování se, v jakém pořadí se daným činnostem budeme věnovat, tedy řešení problému, která činnost je momentálně důležitější nebo lákavější. Media multitasking je pak název pro to, kdy různými činnostmi, mezi kterými přepínáme, je souběžné používání různých médií, jako je televize, počítač, mobil atd.

Podle výzkumu americké Kaiser Faimly Foundation z roku 2006 takřka dvě třetiny dětí ve věku 8-18 let, kteřé používají počítač k vypracování domácích úkolů, jej zároveň používají i k něčemu dalšímu. 81% mladých lidí se přiznává k media multitaskingu alespoň nějakou část jejich typického týdne.

Multitasking se může zdát moderní a efektivní, ale výzkumy naznačují, že ve skutečnosti zhoršuje dětskou produktivitu, zvyšuje chybovost až o 50%, mění jejich způsob učení a dokonce i může činit jejich sociální vztahy více povrchní.

David E. Meyer, PhD, ředitel výzkumné laboratoře Brain, Cognition and Action Lab na Michiganské univerzitě v Ann Arbor tvrdí, že multitasking není, na rozdíl od počítačů, vůběc efektivní. Lidem vše v konečném důsledku trvá déle. Jak ukázal výzkum publikovaný v roce 2001 v Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance (Vol. 27, No. 4), viníkem je právě ona cena za přepínání, kterou mozek platí navíc, a je tím větší, čím jsou činnosti složitější. A nejen to, důsledkem je i menší pozornost, kterou každé činnosti věnujeme.

Ať už se tomu snažíme zabránit jakkoliv, mobily a další technologické hračky postupně pronikají do tříd. Ale posílání SMS či chatování při hodině není jen technologickým nástupcem posílání si psaníček. Ztráta pozornosti při multitaskingu může neblaze působit na schopnost mladých lidí něco se naučit.

Russell A. Poldrack, PhD, profesor neurologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, tvrdí, že si lidé s rozdělenou pozorností vštěpují nové vědomosti více povrchně, což má za následek, že je nejsou schopni později aplikovat. Podle výzkumu v Proceedings of the National Academy of Sciences (Vol. 103, No. 31) publikovaného v roce 2006 je to proto, že při multitaskingu používáme k učení jinou část mozku. Místo obvyklé deklarativní části umožňující hluboké porozumění, se tak odehrává v méně flexibilní procedurální části.

Takže student, který jedním okem pokukuje po učiteli a druhým okem kontroluje psaní SMSky na mobilu je více náchylný k tomu, aby se místo hlubokého porozumění dané látky naučil jen mechanické fráze.

Dalším následkem častého multitaskingu je kratší doba, po kterou se je člověk schopen obecně soustředit. Ale ne že by se nedokázal soustředit pořádně, soustředí se prostě na příliš věcí najednou. Nedokáže vyfiltrovat nedůležité podněty, protože je zvyklý vnímat vše.

Podle antropoložky Mizuko Ito, PhD. z Kalifornské univerzity v Irvine hrají digitální technologie v životě mladých lidí centrální úlohu při navazování nových vztahů a přátelství. Její výzkum zahrnující 800 mladých lidí ukázal, že jim technologie umožňují přátelit se s lidmi a nalézat komunity, které jinak v jejich geografické blízkosti nejsou k dispozici. Díky tomu se učí důležitým dovednostem, jako je třeba udržování velkých sítí přátel a známých.

Ale stejně jako může multitasking vést k povrchnímu učení, může vést i k navazování povrchních vztahů, říká psycholožka Patricia Greenfield, PhD, která vede Children's Digital Media Center v Los Angeles a je zároveň profesorkou psychologie na Kalifornské univerzitě v LA. Podle ní jsme se vyvinuli k interakci tváří v tvář a přechodem k virtuální interakci bychom mohli ztratit svoji schopnost empatie. Podle jejího výzkumu publikovaného v Journal of Applied Developmental Psychology (Vol. 29, No. 6) je snaha o udržení mnoha vztahů velmi problematická. Poukazuje v něm na to, že lidé měli odjakživa spíše méně celoživotních přátelství. Když nyní mladí lidé používají sociální sítě jako je Facebook či MySpace, kde se „přátelí“ i s 1000 lidmi najednou, obává se, aby tato povrchní a krátkodobá přátelství nebyla na úkor méně ale kvalitních.

Některé výzkumy připouštějí, že je lidský mozek schopen se za určitých okolností věnovat více činnostem najednou bez negativního dopadu. Vezměme si třeba čmárání při hodině. Činnost, na kterou nelibě hledíme, protože je pro nás známkou nudy a nevěnování pozornosti. Ve skutečnosti se může jednat o vysoce efektivní prostředek vylepšující vybavení si vzpomínek v situacích, které pro nás nejsou plně stimulující.

Podle Jackie Andrade, profesorky na Plymouthské Univerzitě, je mozek uzpůsoben k tomu, aby neustále zpracovával informace a pokud není plně stimulován, přepne se do světa fantazie a snění s otevřenýma očima. Čmárání poskytuje vhodnou míru kognitivní stimulace, aby se člověk úplně nezasnil a dokázal dál věnovat pozornost tomu, co dělá.

To znamená, že lehce rozptylující vedlejší činnost může ve skutečnosti zlepšit koncentraci během provádění jednotvárné činnosti, při které by se nám jinak mysl zatoulala. Stejně tak se občas může multitasking vyplatit, když u nějaké činnosti musíme stejně čekat z důvodů, které neovlivníme.

Zdroje:

• Monitor on Psychology - Mini-multitaskers
• Multitasking - Wikipedia, the free encyklopedia
• Lars Is Learning: Doodling, multitasking and memory