Smysluplné neorganizované nekonference

Anotace

Snaha některých lidí se zdokonalovat a vzájemně si pomáhat proniká postupně do různých oblastí života společnosti. V poslední době je značně posilována existencí sociálních sítí, jež vzájemné kontakty prostřednictvím všudypřítomných technologií usnadňují. V čele tohoto vývoje jsou od samého počátku komunity propagátorů volně dostupných informací, programů, nahrávek, filmů apod. Patří sem v první řadě autoři software kategorie Open source následováni tvůrci OER (Open Educational Resources) i všemi dalšími uživateli internetu publikujícími pod licencí Creative Commons.

Tito lidé, kteří již mají některé vlastnosti nadcházející síťové generace, a jsou tudíž ve zvýšené míře připraveni si pomáhat a spolupracovat, vyvinuli velmi zajímavý způsob, jak toto provádět nad rámec virtuálního síťového spojení. Již několik let uskutečňují po celém světě přímá setkání označovaná jako BarCamp. Tato setkání mají podobu neorganizované nekonference (ang. unconference). Jejím základním pravidlem je absence přípravy programu. Předem se připravuje pouze to nejdůležitější, tj. místo setkání (bar není podmínkou) a čas. Hrozí-li riziko nezájmu nebo přílišného zájmu, provádí se normální registrace. V každém případě by ale účast měla být zdarma.

V den D se všichni sejdou a každý z účastníků předloží téma, na které by chtěl vystoupit. Tato témata se vyvěsí na tabuli a hlasuje se (podpisy, čárky apod.). Ten, kdo získá nejvíce hlasů, má příležitost svůj příspěvek přednést. Poté je přítomnými ohodnocen. Každý účastník například dostane určitý počet nálepek, a ty pak lepí na ty přednášející, kteří se mu líbili (viz zpráva Jiřího Kolaříka Jak jsem byl na Pražském Barcampu). Je zvykem přinést nějaké jídlo, a to nabídnout ostatním, nebo uspořádat na závěr společnou večeři apod. Jedná se tedy vlastně nejen o předávání informací a dobrých nápadů ale i o osobní seznámení účastníků.

Pokud již začínáte být nervózní, protože netušíte, proč vám to celé vyprávím, hned se to dovíte. Nápad šířit určité poznání formou barcampů se uchytil a je oblíbeným způsobem setkávání různých odborných komunit. Ve Spojených státech byl v minulém roce úspěšně zaveden mezi učiteli snažícími se o zdokonalení ve využití vzdělávacích technologií. První akci tohoto druhu zorganizovalo několik učitelů z Filadelfie v květnu 2010 a nazvali ji EdCamp (EdCamp Philly). Zde je upoutávka, kterou za účelem propagace vytvořili.

Vše nasvědčuje tomu, že se hned první technologická nekonference velice vydařila. Okamžitě se začaly plánovat další podobné akce. Do dnešního dne se jich uskutečnilo již 9 a 13 je jich zatím naplánováno po celých Spojených státech a Kanadě na tento rok. Hlavní motivací pro účast je jedinečná a přátelská atmosféra, kterou setkání mají. Každý má šanci přijít s dobrým nápadem a seznámit s ním přítomné. Nejsou zde žádné oficiality, nudné uvítací proslovy tzv. „významných osobností“ ani bezobsažné přednášky „rádoby-vědců“. Jedná se o užitečnou iniciativu zdola vyvolanou učiteli, kteří cítí, že se potřebují zdokonalovat.

Podrobný návod, jak postupovat při realizaci Edcampů vložila jedna z hlavních organizátorek filadelfská učitelka (Phily Teacher) Mary Beth Hertz na podzim 2010 do série článků publikovaných v jejím blogu na portálu Edutopia (viz Citace). Uvádí zde například to, že každý, kdo je na Edcampu poprvé, by měl dostat slovo, nebo že každý, kdo přichází opakovaně, by měl přivést alespoň jednoho kolegu. Nabádá zcela pochopitelně všechny zúčastněné, aby o akci informovali pomocí svých kanálů – blogů, Facebooku, Twitteru apod.

Další zajímavé rady pro zájemce zveřejnila spolu s upoutávkou na novou sezónu Edcampů, která se nedávno rozjela, Jennifer Wagner (viz Citace). Celkem vtipně připodobňuje cestu na Edcamp k dětskému táboru. Dává zájemcům těchto 10 doporučení:

1. Zabal vše potřebné!
   Mysli přitom i na to, co by mohli potřebovat ostatní (prodlužovačka, nabíječka, flashka apod. Nezapomeň na občerstvení!
2. Jeď s přítelem!
   I když pracuješ ve škole, kde jsi vlastně jediným skutečným zájemcem o využití technologií ve výuce, snaž se vzít sebou kolegu/yni.
3. Často piš domů!
   Sdílej nabyté zkušenosti se svými blízkými – bloguj, twítuj, chatuj, mailuj a zas znova a pořád dokola.
4. Dělej si nové přátele!
   Nezapomeň si vzít vizitky. Vyměň si s přítomnými kontakty (na mail, blog, web, Skype, Twitter, Facebook, Delicious, Flickr apod.) a slibte si, že si budete často psát. Přidej své jméno do seznamu účastníků na wiki stránkách akce.
5. Pamatuj si, že technologie nejsou vše!
   Mluv o sobě. Poslouchej druhé. Nejlepší rozhovor s těmi největšími odborníky na vzdělávací technologie většinou není o technologiích.
6. Rozlišuj přání od reality!
   Až budeš poslouchat ostatní učitele, předpokládej, že tak 10% toho, co o svých postupech říkají, může být představa a ne skutečnost. I tak jsou všechny názory cenné. Uvědom si ale, že každá škola je unikátní a úplně všechny postupy přenést nelze.
7. Reprezentuj svou školu!
   Stěžovat si na poměry na pracovišti je dost rozšířený zlozvyk. Nepropadni mu i ty. Mluv hlavně o tom, co je hodné následování.
8. Zachyť okamžik!
   Foť, zaznamenávej a sdílej, ať se vzpomínky nevytratí.
9. Používej správný kód!
   Díky současnému šíření obrovského množství informací je třeba, aby všechny zprávy o libovolné akci měly uvnitř nebo mezi klíčovými slovy předem domluvený kód neboli tzv. hashtag (např. #edcamp), podle něhož lze tyto zprávy najít. Ve skutečnosti se to netýká jen textových zpráv v blozích nebo v mikroblozích (Twitter), ale i fotek, videí apod.
10. Nezapomeň na zpětnou vazbu!
    Kemp bývá zakončen evaluačním dotazníkem. Buďte upřímní, ať se mohou nedokonalosti zlepšovat.

Doufám, že je zřejmé, proč o této aktivitě referujeme, i když jsou poměry u nás v Česku značně odlišné. Bylo by moc hezké, kdyby se jednou podařilo podobnou iniciativu zdola, přímo od učitelů, vyvolat. Jedině tak se začne šířit tolik potřebný skutečný zájem o vhodné uplatnění technologií ve školách. A bez něj to nepůjde.