Zpráva o studii washingtonské nezávislé think tank organizace Education Sector, jejíž autorkou je Elena Silva,zabývající se definováním dnes tak často připomínaných „dovedností pro život ve 21. st.“ a způsoby, jak tyto schopnosti ověřovat.
Nedávno byla zveřejněna zprávawashingtonské nezávislé think tank organizace Education Sector s názvem Measuring Skills for the 21st Century, jejíž autorkou je Elena Silva. Zpráva je výstupem společné práce nejen odborníků ze školství ale též z podnikatelské sféry. Zabývá se definováním dnes tak často připomínaných „dovedností pro život ve 21. st.“ a způsoby, jak tyto schopnosti ověřovat.
Samotná definice potřebných schopností moc velké problémy nečiní. Zde máme již nějaký čas celkem jasno. Zpráva v tomto směru uvádí toto: „Ve světě, kde je možné během několika vteřin nalézt téměř jakýkoli fakt, by školy měly u žáků budovat takové kompetence (záměrně použit výraz kompatibilní s RVP), jako je kritické hodnocení nalezených informací, hledání souvislostí s jinými tématy, aplikace při řešení skutečných problémů, spolupráce s partnery kdekoli na světě apod.“ Všichni jsme podobná sousloví v minulých letech slyšeli již mnohokrát. Celá řada dobrých učitelů se o takový přístup již dávno snaží. Často se ale jeho aplikace v reálných podmínkách praxe bohužel příliš nedaří.
Jednou z příčin je to, čím se zabývá druhá část citované zprávy, a sice způsob ověřování výukových výsledků. Důležité zkoušky, jako přijímačky nebo maturita, totiž do značné míry určují, co učitelé s žáky v praxi dělají. Dokud bude, podobně jako dosud u amerických národních standardizovaných testů podporovaných programem NCLB odcházejícího prezidenta Bushe, při ověřování převládat zkoumání encyklopedických znalostí, budou nutně výukové postupy na tyto znalosti zaměřeny. Zpráva Eleny Silvy proto za stěžejní úkol dneška považuje prosazení zásadní změny v metodách ověřování výukových výsledků amerických žáků.
Zpráva uvádí několik příkladů, jak by vhodné ověřování mohlo vypadat. Pro nás nejznámějším je mezinárodní srovnávací výzkum PISA, v jehož rámci je ověřována též schopnost řešení problémů (v roce 2003 se ČR umístila těsně nad průměrem, tj. o něco lépe než USA). Ve zprávě je dále zmiňován specializovaný vzdělávací program mezinárodní sítě středních škol International Baccalaureate (4 v ČR), který pracuje výhradně s pokrokovými metodami ověřování znalostí.
Jiným příkladem ve zprávě uváděným jsou specializované služby jako NAEP Science Assessment nebo britský Key stage 3 ICT assessment. Ve Spojených státech existuje také několik služeb nezávislých na povinných národních testech zjišťujících dosažené schopnosti za účelem ověření studijních předpokladů. Např. College and Work Readiness Assessment (CWRA) je zaměřen právě na kompetence pro XXI.st. Používají ho hlavně soukromé střední školy. Úspěch v takovém testu se může stát vstupenkou i na velmi prestižní univerzitu.
Testy tohoto typu se vždy zabývají problémy z reálného života. V minulém roce bylo například úkolem testu CWRA navrhnout řešení problematické dopravní situace ve velkém rostoucím městě, v němž počet obyvatel stále stoupá. Řešitelé měli k dispozici různé posudky, výzkumné zprávy i další vhodné pomocné materiály, a byli limitováni rozpočtem. K úspěšnému zvládnutí úkolu (vypracováním zprávy obsahující navrhované řešení včetně zpracovaných dat) bylo nutno prokázat nejen schopnost číst a počítat, ale též správně hodnotit a analyzovat předložené informace. To vše pochopitelně na počítači.
Podle profesora vzdělávacích technologií působícího na Harvard Graduate School of Education Christophera Dede došlo během posledních 50 let k přehodnocení teorie poznávání. Říká: „Pokrok psychologie ukázal, že se děti lépe zapojují a učí základní dovednosti tehdy, jsou-li tyto předkládány v souvislosti s často mnohem komplikovanějšími problémy skutečného světa. Praxe to dosud nezaznamenala a většina lidí to ještě nepochopila.“
Jedno je zřejmé. Ověřování schopností (kompetencí) je vždy mnohem obtížnější než zkoušení faktických znalostí. Nejen americké ale i naše školství dnes stojí před nutností pokusit se o změnu a přizpůsobit metody ověřování výukových výsledků požadavkům doby. Jedině tak může být naše stávající školská reforma úspěšně prakticky završena. Jedinečnou příležitostí, kde začít, je právě připravovaná nová státní maturita!
