Zpráva o výsledcích výzkumu týmu pracovníků z Beckmanova institutu na University of Illinois o vlivu počítačových her na pozornost, paměť a schopnost rozhodování hráčů.
Tým pracovníků z Beckmanova institutu na University of Illinois (Walter R. Boot, Arthur F. Kramer, Daniel J. Simons, Monica Fabiani a Gabriele Gratton) uskutečnil zajímavý výzkumný projekt zabývající se vlivem počítačových her na pozornost, paměť a schopnost rozhodování hráčů. Většina podobných dřívějších výzkumů dospěla k závěru, že existuje přímá spojitost mezi hraním akčních her a zlepšením právě těchto schopností (např. Green, C. S., & Bavelier, D. (2003). Action video game modifies visual selective attention. Nature, 423, 534–537). Podle nejnovějších zjištění je ale možná všechno trochu jinak.
Tentokrát poprvé byl dopad hraní her zkoumán i na jedincích, kteří se normálně této zábavě nevěnují. Záměrem bylo dřívější zjištění obohatit o bližší poznání odlišností při ovlivňování hráčů i nehráčů. Ukázalo se, že rozdíly mezi oběma skupinami byly již před zahájením experimentu značné. Hráči dokázali pohybovat objekty rychleji, snadněji rozpoznávali změnu u objektů dříve uložených do krátkodobé vizuální paměti, uměli si lépe představit jejich rotaci a mnohem menší problém jim působilo přeskakování z jednoho úkolu na jiný.
Poté dostali nehráči za úkol věnovat se alespoň 20 hodin hraní akční hry, puzzle nebo strategii. Zkoumání změn vyvolaných hraním vedlo k nečekaným výsledkům. Jejich schopnosti se u většiny sledovaných vlastností vůbec nezlepšily. Jedinou měřitelnou změnou bylo nevýznamné zlepšení v testu mentální rotace. Je to sice zatím pouze hypotéza vyžadující další ověření, ale skoro to vypadá, že reálně existující lepší výsledky hráčů pokud jde o rychlost, pozornost a představivost nemusí být nutně způsobeny hraním. 20 hodin sice není dost na to, aby se z nehráče stal zkušený hráč, ale mělo by to stačit na to, aby se nějaké statisticky významné rozdíly projevily. Vysvětlení může být prosté – hry asi hrají hlavně ti, kteří od přírody disponují vlastnostmi umožňujícími jim být v této činnosti úspěšnější!
Na přesnější a podrobnější informace si asi budeme muset ještě počkat. Celá výzkumná zpráva sice právě vychází v listopadovém čísle časopisu Acta Psychologica, ale ten je pro většinu z nás nedostupný. Na internetu se však jistě v blízké budoucnosti objeví více zasvěcených komentářů. Určitě přesnějších a fundovanějších než níže uvedený článek Pavla Housera na Lupě. Tuto problematiku proto budeme i nadále sledovat.
