Zpráva o výzkumu Britské vládní agentury pro využití komunikací a technologií ve výuce, který se zabýval výukovým využitím Webu 2.0.
Becta je všeobecně známou britskou vládní agenturou pro využití komunikací a technologií ve výuce (British Educational Communications and Technology Agency). Je organizací, která koordinuje nemalou vládní podporu v této oblasti a všestranně pomáhá školám co nejvhodnějším způsobem vzdělávací technologie využívat. Hlavně díky ní se Velká Británie stala vzorem ostatním zemím. Právě zde se kdysi začalo s plošným vybavováním učitelů notebooky a do tříd se začaly masivně zavádět interaktivní tabule. O něčem podobném jsme si my zatím mohli nechat jenom zdát.
Web 2.0 (neboli sociální sítě) je dnes natolik rozšířeným pojmem, že snad není třeba jeho obsah a význam vysvětlovat. Nemáte-li úplně jasnou představu, přečtěte si článek Vzdělávání a internet 2. generace na České škole. Výzkum Becta se zabýval právě vlivem tohoto fenoménu dneška na žáky ve věku 11-16 let (KS3+KS4 podle britské klasifikace). Činnost dětí byla sledována jak ve škole tak mimo ni. Výzkumu se od srpna 2007 do května 2008 zúčastnilo 2600 žáků z 27 škol. Kromě tradičních dotazníků pro každého účastníka byly využity i moderní nástroje kvalitativního výzkumu - na 60 tematicky zaměřených diskusních skupin a přes 100 rozhovorů s učiteli.
Ukázalo se, že 96% žáků má k dispozici internet doma, většina však sdílí připojený počítač s ostatními rodinnými příslušníky. Zřetelně se projevilo, že mladší žáci, chlapci především, využívají internet spíše k hraní her. U starších se projevuje odklon od her směrem k využití sociálních sítí. 74% všech žáků má vlastní účet na některé ze služeb Webu 2.0 a 78% ukládá na internet vlastní výtvory jako fotky či video. I když skoro všichni dotazovaní žáci používají technologie velmi často, o většině z nich se nedá říci, že dokážou využít všech technických možností, které různá jim dostupná zařízení nabízejí.
I učitelé v Británii využívají technologie stále více. Podle výsledků 93% z nich běžně používá internetový vyhledávač (70% též z pracovních důvodů), 45% využívá některých služeb Webu 2.0, téměř třetina ukládá vlastní artefakty na internet a 29% bloguje.
Výsledky výzkumu ukazují, že využití služeb Webu 2.0 přímo ve výuce je zatím velmi omezené. Přitom by si více jak polovina učitelů přála toto využití rozšířit. Ti učitelé, kteří se do inovace svých metod tímto směrem již pustili, identifikovali jednoznačný přínos. Například:
·Web 2.0 pomáhá zapojit do aktivit i jinak velmi tiché a nesmělé žáky, kteří se při tradiční výuce velmi málo projevují
·sociální sítě stimulují spolupráci žáků v mimoškolním prostředí
·Web 2.0 je k dispozici vždy a všude, což u některých jedinců vede k tomu, že studují tématiku, která je zajímá, nad rámec předpokládaný učebním plánem
·publikování práce žáků posiluje jejich angažovanost a pocit spoluvlastnictví, což vede ke zlepšení zájmu o věc i kvality výsledků; někteří učitelé zmiňovali publikování (např. třídní blog) jako nástroj umožňující vzájemné hodnocení mezi žáky samotnými.
Závěry výzkumu se přiklánějí k tomu, že by učitelé měli věnovat Webu 2.0 větší pozornost a neměli by se bát jeho služby ve výuce používat. Je třeba, aby žáci dostali možnost získat zkušenosti potřebné k bezpečnému a znalému využití tohoto prostoru.
Jeden z výkonných ředitelů Becta, Tony Richardson, shrnul výsledky výzkumu takto: „Některé školy a někteří učitelé jsou velmi dobrými inovátory při zavádění Webu 2.0 do výuky. Je však zcela jasné, že má-li dojít k většímu rozšíření, potřebují učitelé více času, prostoru a podpory. Sami musí potřebné dovednosti souvisící s výukovým využitím Webu 2.0 nejprve získat. Výzkum prokázal, že Web 2.0 je pro výuku přínosem. Zbývá jen zajistit, aby z něj měli užitek všichni.“
