Zpráva o výsledcích americké diskuze kolem nedávno publikované studie The National Endowment for the Arts (Národní nadace pro podporu umění) nazvané To Read or Not To Read: A Question of National Consequence (Číst či nečíst: otázka národního rozvoje).
Aktuální průzkumy nás opakovaně informují o tom, že lidé čtou stále méně. Nejvíce nám to asi vadí u mládeže, protože cítíme, že právě čtení je důležitým předpokladem k dosažení pro život potřebných kompetencí. Názory odborníků na tuto problematiku však přece jen nejsou zcela jednotné. Podívejme se, co přinesla a jakou diskuzi ve Spojených Státech vyvolala nedávno publikovaná studie The National Endowment for the Arts (Národní nadace pro podporu umění) nazvaná To Read or Not To Read: A Question of National Consequence (Číst či nečíst: otázka národního rozvoje).
Podle této studie se počet 13 letých Američanů, kteří denně čtou, snížil za posledních 20 let o 14% (na méně než 1/3). U 17 letých se poměr těch, kteří nečtou vůbec, zvýšil ve stejném období z 9 na 19%. V kategorii 18-24 let se tento poměr blíží 1/2. Schopnost čtení s porozuměním se údajně snižuje v celé americké populaci, což má neblahý dopad na sociální, kulturní i ekonomický rozvoj celého státu. Je pozoruhodné, že existuje skupina dětí, u níž se překvapivě schopnost číst zlepšila. Jedná se o 9 leté, tj. nejmladší zkoumaný vzorek populace. Je to sice pouhá spekulace, ale není vyloučené, že na tom mají podíl školní knihovny a možná také federální celoplošný projekt No child left behind, který v posledních letech věnoval zvýšenou pozornost využití technologií při výuce čtení v amerických školách.
Podobných varovných studií existuje větší množství. Nejsou jen specifikou americkou, jsou produkovány ve většině vyspělých zemí. Na jejich základě jsou často vytvářeny katastrofické scénáře, které se stávají vděčným tématem médií. Sem tam se přidá i nějaká známá osobnost. Často citovaný je například výrok zakladatele firmy Apple Steva Jobse, který pronesl v souvislosti s novým počítačem specializovaným na prohlížení elektronických knih (tzv. e-book) od firmy Amazon (Kindle). Řekl: „Vlastnosti e-booků nejsou důležité díky tomu, že lidé už vůbec nečtou.“ Zatím to ale spíše vypadá, že se tento proslulý inovátor tentokrát mýlil. E-booky se začaly prodávat velmi dobře (Kindle zatím pouze na americkém trhu).
Někteří odborníci upozorňují, že výše zmiňované studie jsou značně zavádějící. Většinou se totiž orientují pouze na čtení tištěných publikací a vůbec neberou v úvahu, že dnes si většina lidí hledá informace online na internetu. Pro mladou tzv. net generaci to platí dvojnásob. Dělají to nepochybně proto, že mají zájem dozvídat se něco nového. Přitom se téměř jistě nevyhnou čtení. V krizi je tedy především tradiční představa čtení klasických knih, časopisů a novin lineárním způsobem od začátku do konce. Dnes se uplatňuje poněkud odlišný způsob zacházení s textovou informací. Většinou by se mělo spíše než o skutečném čtení hovořit o prohlížení obsahu (skenování).
Jedním z prvních, kdo se již před 10 lety začal seriózně zabývat problematikou online čtení v souvislosti se vzděláváním, byl Jamie McKenzie, který zavedl pojem „cukrátka mysli“ (viz Cukrátka mysli: náhrada pravdy placebem). Dospěl k tomu, že vůbec není snadné předat online formou čtenáři hlubší význam jakéhokoli sdělení. Každý má tendenci věnovat se především celkovému vyznění publikovaného obsahu, v první řadě obrázkům, zvýrazněným částem (cukrátka) či nadpisům. Jinou, pro nás v této souvislosti zajímavou, je aktuální studie čtyř německých výzkumníků Haralda Weinreicha, Hartmuta Obendorfa, Eelco Herdera a Matthiase Mayera - Not Quite the Average: An Empirical Study of Web Use (Průměr nesedí: Empirický výzkum využití webu). Na svém webu Useit.com o ní referuje Jakob Nielson (viz zdroje).
Výzkum se zabýval zjišťováním závislosti času stráveného uživateli zobrazením vybraných webových stránek na množství textu, který obsahovaly. Celkem bylo do průzkumu zahrnuto téměř 6 tisíc různých stránek o počtu slov od 30 do 1250 (více už údajně může mít jen odborný text, který čte jen málokdo). V průměru se sice potvrdilo, že stránky s větším počtem slov lidé zkoumají déle, ale přírůstek není lineární. Převede-li se na čas potřebný k přečtení obsahu, vypadá výsledek takto:
Z výsledků, jež představuje tento graf, se dají odvodit docela zajímavé údaje:
·Má-li stránka méně než 111 slov, přečte průměrný návštěvník více jak polovinu textu a naopak – má-li více, většina nepřečte ani polovinu.
·Při návštěvě stránky s průměrným počtem slov (593) bývá přečteno maximálně 28% textu (optimistický údaj vycházející z odhadu rychlosti čtení 250 slov/min).
·U stránek s větším počtem než 1250 slov klesá průměrná přečtená část textu pod 20%.
Všechny tyto údaje jsou ve skutečnosti velmi optimistické. Do statistiky sice nebyly zahrnuty návštěvy kratší než 4 vteřiny (omyl) a delší než 10 min. (uživatel usnul), přesto je třeba počítat s tím, že v reálné situaci návštěvník stráví určitý čas též prohlížením vzhledu stránky, případně obrázků. Skutečnost tak bude pravděpodobně ještě o poznání horší!
O tom, že nám čtení textu působí velké potíže, jak se zdá, nemůže být pochyb. V současném světě všudypřítomných technologií a multitaskingu (dělání více věcí zároveň) ani není příliš divu. Chceme-li dosáhnout toho, aby naši žáci obsah výukových materiálů, které jim předložíme, skutečně přečetli, budeme se asi muset podle zjištěných skutečností zařídit.
Závěrem nezbývá než poděkovat těm návštěvníkům, kteří dočetli až sem. Podle statistiky je vás necelá čtvrtina!