Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Kooperující žák jako člen informační společnosti
Odborný článek

Kooperující žák jako člen informační společnosti

14. 11. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Martin Rusek Ph.D.
Tento článek je součastí seriálu: RVP_VT21 a Stephen Downes

Anotace

1. díl ze seriálu článků, kterými autor v roli účastníka kurzu RVP "Vzdělávací technologie pro 21. století" reaguje na téma 5. lekce Teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí, v jejímž rámci se uskutečnilo online setkání se Stephenem Downesem.

Cíle současné školy je možné vidět v uspokojení poptávky žáků coby jejích zákazníků. Vzdělávací potřeby společnosti jsou do určité míry vyjádřeny schopností jedince zařadit se do informační společnosti, tj. společnosti, v níž jsou informace a znalosti nabyté prostřednictvím informačních a komunikačních technologií intenzivně využívány k ekonomickému, sociálnímu, kulturnímu i politickému rozvoji (1).

Při současném stylu života, kdy každý bude nejednou měnit zaměstnání a možná i profesi (viz video Věděli jste to 2.0), a měnících se znalostech o rozsahu lidského vědění, které navíc exponenciálně roste (viz (2)), se úkol moderní školy zdá velmi široký a obtížně splnitelný.

Jisté východisko přináší čtenářům Spomocníka známý David Warlick, který jako cíl školy vidí gramotnost pro život v 21. století (3). Nad její přesnou definicí stále probíhá diskuse. Jako velmi důležitá se jeví mimo jiné schopnost žáků spolupracovat. Je to pochopitelné vzhledem k tomu, jak pracují vědecké týmy nebo týmy vývojářů. Jedinec v dnešním světě sám moc nezmůže.

Otázkou navozování vhodných podmínek pro učení se v 21. století se zabývá i Stephen Downes, výzkumník National Research Council of Canada a duchovní otec konektivismu. V pondělí 17. 10. se brána prostředí DimDim portálu RVP otevřela nejen pro účastníky kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století, ale i pro další posluchače jeho přednášky na téma Konektivismus a osobní učení (Connectivism and Personal Learning). V kurzu je, mimochodem, všem k dispozici její záznam.

Celá přednáška se nesla v duchu, který ve mně vyvolával další a další otázky. Ty nejdůležitější z nich jsem pak poslal Stephenovi a dostal na ně opravdu vyčerpávající odpovědi. Znovu jsem si prošel přednášku i odpovědi, abych byl nakonec od dr. Brdičky přesměrován správným směrem: koncepce, kterou Downes prezentoval, je vhodná hlavně pro distanční nebo kombinované kurzy pro dospělé. Já se však o ní snažím přemýšlet i jako o revoluční koncepci pro základní a střední školství.

Downes věnoval nejvíce času snímku s fotografií tabule, na které byly rozepsány hlavní aspekty kolaborativní a kooperativní koncepce vzdělávání. Ve skutečnosti tomu tak bylo proto, že reagoval na článek Kolaborace nebo kooperace? tentýž den zveřejněný Učitelským spomocníkem. Velmi pěkně je toto téma zpracováno v reflexi účastníka kurzu Davida Mikoláše (4). Právě přehled rozdílů kolaborace vs. kooperace je jádrem diskutované problematiky.

Obrázek 1, zdroj: (4)

 

Přehled hlavních otázek diskuse mezi mnou a Downesem

Koordinace x autonomie

Lze zajistit splnění předem vytýčených výstupů a cílů vzdělávání?

Neexistují požadavky na konkrétní cíle a výstupy. „Rodiče i úředníci by měli přehodnotit, co by chtěli, aby se jejich děti učily a jak bychom je to měli učit.“ (výběr z Downesových reakcí uveden kurzívou)

Uzavřenost x otevřenost

Jak se orientovat v množství informací, kdy je jedinec vystaven přívalům informací, které posílají všichni všem (tzv. feed forward)? Nebudou spíše rušeni?

Je důležité si uvědomit, že v konektivistickém pojetí je učící se žák zodpovědný za vlastní výběr informací. Není to případ, kdy učitel či někdo jiný ze školy předkládá připravený balík informací. Zde si sám žák hledá a rozhoduje, co číst, a co ne.

Neprodukují žáci neustálým sdílením informací spíše informační nepořádek?

Ve svém článku 'Vzdělávací blogování' jsem uvedl, že prvním krokem k úspěšnému blogování je čtení blogů. Ve svém článku 'Jak být slyšet' radím, aby lidé na začátku svých tvůrčích aktivit stavěli nejprve na textech vytvořených jinými lidmi.

Být kreativní bez kontaktu s jinými lidmi je nesmírně těžké. Samotná možnost stát se kreativní(m) vyžaduje existenci stimulujícího prostředí, které je možné skloubit, změnit původní účel příspěvku někoho dalšího (např. tzv. Remix kultura typicky k vidění na YouTube).

Koordinace a uzavřenost x autonomie a otevřenost

Nedojde při takovém přístupu k rozmazání hranic běžných školních předmětů?

Nebudou rozmazány jen hranice mezi předměty, dochází dokonce k setření hranice mezi školami. Nabízí to žákům možnost komunikovat s větším množstvím dalších žáků a učit se ocenit pravou rozdílnost, která charakterizuje společnost.


Závěr

Je zřejmé, že podobný systém by v podmínkách našich ZŠ a SŠ mohl obstát jen s dokonalou přípravou a zkušenostmi učitele. U takto pojaté výuky nikdy není jisté, zda žáci na své cestě za poznáním natrefí na všechny povinné body našeho stávajícího kurikula. Představit si podobné metody jako nadstavbové a doplňkové lze již mnohem lépe. Rostoucí dostupnost technologií nás k nim přímo dovádí.

Každý jedinec při této formě učení pracuje vlastním tempem, a pokud to ostatní podmínky dovolí, dosáhne cíle. Přestože se vlastně vracíme k Bloomovu mastery learningu (60. léta), dosahujeme tím zapojení žáka do informační společnosti (viz úvod příspěvku).

Sám Downes připustil, že se jeho pojetí výuky na kanadských školách zatím moc neprosazuje (na rozdíl od sebezdokonalování dospělých – viz MOOC). V dalším příspěvku na toto téma budou jednotlivá úskalí zařazení kooperativního vyučování rozvedena šířeji, a to jako kontrast současné edukační reality ČR.


Literatura a použité zdroje

[1] – BENEŠ, P.; RAMBOUSEK, V. et al. Výzkum vzdělávání pro život v informační společnosti. Praha : UK PedF, 2005.
[2] – GANTZ, John F. et al. The Expanding Digital Universe : A Forecast of Worldwide Information Growth Through 2010. 2007. [cit. 2011-11-12]. Dostupný z WWW: [http://www.emc.com/collateral/analyst-reports/expanding-digital-idc-white-paper.pdf].
[3] – WARLICK, D. F. Warlick's CoLearners : Contemporary literacy. 2006. [cit. 2011-11-12]. Dostupný z WWW: [http://tinyurl.com/2eua5l].
[4] – MIKOLÁŠ, David. Vzdělávání v prostředí počítačových sítí aneb Downesův svět konektivismu. 2011. [cit. 2011-11-12]. Dostupný z WWW: [http://mikolas.blogy.rvp.cz/2011/10/22/vzdelavani-v-prostredi-pocitacovych-siti-aneb-downesuv-svet-konektivismu/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Martin Rusek Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Ivan Ryant
15. 11. 2011, 23:53
Koordinace a kooperace - tak nejspíš mi to připomíná skautský nebo turistický oddíl. Sejdou se tam lidé (děti, dospívající i dospělí), kteří mají společné zájmy (příroda, turistika), cíle (nezávislost, samostatnost - přežít mimo civilizaci, odlišení civilizačních nánosů od přirozené podstaty lidské existence a život ve společenství podobně zaměřených přátel) a hodnoty (solidarita, přátelství, upřímnost, nesobeckost ...a vůbec prověření všeho, co za hodnoty pokládáme). Společné zájmy, cíle a hodnoty stmelují kolektiv, takže je soudržný, ale ne uzavřený sám do sebe. Vnitřně nutí své členy ke "kolaboraci", navenek nabízí "kooperaci".
Pravda, skautský oddíl spíš vychovává než vyučuje, ale já jsem se i hodně naučil a hodně poznal - hodně z praxe a ze života. Škola je ve srovnání se skautským nebo turistickým oddílem jen hra na vzdělávání.
Takže já si nemyslím, že vyučování založené na kolaboraci a kooperaci se do školy prostě nehodí, spíš bych naopak řekl, že bychom měli změnit školu tak, aby se ke kolaboraci a kooperaci lépe hodila.
Jenom si nejstem jistý, jak moc k tématu je tento můj výlev, sorry.
Bořivoj Brdička
16. 11. 2011, 00:09
Není důvod k omluvám. Ten výlev ukazuje, že jste docela dobře pochopil, o co jde. Ano, příznivci konektivismu tak trochu připomínají virtuální skautský oddíl. Jen se díky obtížím s přímou spoluprací kolaborativního typu věnují více daleko snadnější kooperaci. Dík za zajímavé přirovnání.
Martin Rusek
16. 11. 2011, 06:58
Ano, díky za přirovnání. Dovolím si ale zakroutit hlavou nad odříznutím od světa. Je to velice relativní. Jak se dočtete v druhém dílu článku, kooperativní vyučování má své místo i v běžné škole. Pokud jde o další etapy našeho života, ve kterých můžeme zvolit kooperativní přístup, odříznuté od reality jsou dávno. Kde berou naši žáci nové díly How I met, Big Bangu, House atd.? Našli si svoje místa, kam pro ně chodí. Když toto místo jeden týden nenabídne díl včas, jdou jinam - trend nečeká a nemoct se hned v úterý bavit o novém dílu Dextera je foux pas. I to je krok kooperativním směrem, zvláště když pak dají spolužákům na facebooku nebo jinde vědět, že nový díl našli tam a tam.
Bořivoj Brdička
16. 11. 2011, 08:59
Panu Ryantovi rozumím. Virtuální komunita lidí, jejichž hlavním cílem je sebezdokonalování se zájmem o celek, musí nutně při srovnání se současnou realitou světa působit poněkud mimořádně. Mám ten dojem, že bychom jim mohli začít říkat "online skauti", co myslíte?
Miroslav Melichar
16. 11. 2011, 17:44
Díky za zajímavé čtení, ale zcela úvodní věta je dost problematická :"Cíle současné školy je možné vidět v uspokojení poptávky žáků coby jejích zákazníků." Žáci jsou podivní zákazníci - často asi jako zákazníci protialkoholní léčebny, kteří si léčení taky přímo neplatí a léčit se jim většinou moc nechce. Text snad spíše vychází spíše z druhé věty, která již žáky jako zákazníky neuvádí: "Vzdělávací potřeby společnosti ... ". Zájem žáků je hlavně zprostředkovaný - společností, rodiči.
Martin Rusek
16. 11. 2011, 23:18
Rád Vás zase vidím mezi komentujícími, pane kolego! :) Čekal jsem, že se někdo ozve. Z hlediska managementu školy je ale na žáka skutečně nahlíženo jako na zákazníka. Myslím, že právě tento pohled by jistě prospěl některým kantorům, kteří se k žákům chovají poměrně nadřazeně. Pokud jde o závěr Vašeho komentáře, zájem je zprostředkovaný tehdy, kdy jako učitelé neumíme nabídnout dostatečně zajímavý úkol, problém, výzvu, motivaci-  jakkoli tomu chceme říkat.
Bořivoj Brdička
13. 12. 2011, 10:27
http://mirrored…stephen/
50 min hozhovor se Stephenem, který vedla Ana Cristina Pratas pro svůj web Mind Mirrors, který velmi pěkně dokresluje problematiku konektivismu a jeho uplatnění v současném školství.
Mgr. Zdeněk Sotolář
13. 12. 2011, 18:57
Jsou však zájmy zákazníků=žáků (rodičů?) a zájmy společnosti opravdu totéž? Článek jakoby předpokládal jednotu těchto zájmů. Je však skutečná? Koho tedy má škola spíše uspokojovat?
Martin Rusek
20. 1. 2012, 13:43
Máte pravdu, pane kolego, stojíme před problémem jak žákům dát na jevo, že to, co je učíme je to, co se jim v životě hodí a bude jednou hodit!
Jana Petrů
20. 1. 2012, 16:06
Kolego Martine, nejdřív to tak musí opravdu být. To pak je zpola vyhráno.
Miroslav Melichar
24. 1. 2012, 09:56
Co mi škola dala pro život? Důležité bylo asi zavázat si tkaničku u bot, přišít knoflík ... Ale k čemu opravdu jsou kvadratické rovnice, informace o výrobě kyseliny sírové, spisy A.Jiráska, funkce mitochondrií? Nelze se bez toho v životě skvěle obejít?(Pomineme-li  předávání kulturní tradice a fakt, že sdělováním takových věcí si právě my vyděláváme na živobytí.) 
Ivan Ryant
6. 2. 2013, 03:43
Třeba taková mitochondrie: nevyjmenuje spisy A. Jiráska, nespočítá kvadratickou rovnici a její vlastní funkce jí je víceméně ukradená -- a taky je živa...

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu RVP_VT21 a Stephen Downes.
Ostatní články seriálu:

Téma článku:

Informační a komunikační technologie