Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Historie volného sdílení na internetu
Odborný článek

Historie volného sdílení na internetu

3. 1. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička
Tento článek je součastí seriálu: Otevřené výukové zdroje

Anotace

První ze seriálu článků zabývajících se otevřenými výukovými zdroji a jejich vlivem na školství. Zprostředkovaně, díky souvislosti s možností svobodného vzdělávání pro všechny, i dopadem na celou společnost.

Tento seriál článků o otevřených výukových zdrojích bych rád věnoval památce nedávno zesnulého prezidenta Václava Havla. Důvodů mám víc než dost. Chtěl bych veřejně deklarovat svou vůli rozvíjet jeho myšlenky a naplňovat jeho odkaz bez ohledu na to, že jsou naše cíle mnohými vnímány jako utopické. Zde popisovaný boj za volnou dostupnost výukových zdrojů pro všechny je v dokonalém souladu s Havlovou vizí o šíření pravdy a lásky.

Většina z nás je pravděpodobně alespoň obrysově obeznámena s existencí fenoménu volného šíření digitálních materiálů prostřednictvím internetu. Na počátku tohoto hnutí, které má dnes v některých zemích též přímou politickou podporu, stála spolupráce programátorů při vývoji software, jež je spolu se svým zdrojovým kódem volně šířen tak, aby ho kdokoli další mohl opravovat a upravovat (Free Software Foundation, Open Source). Tato forma sdílení programů v dobách velkých sálových počítačů (50.–70. léta), jež předcházely vzniku osobních počítačů a internetu (80. léta), dokonce převládala. Velký význam má dodnes. Důkazem je oblíbenost takových produktů, jako je Linux nebo Open/Libre Office.

Prudký rozvoj internetu v 90. letech minulého století a jeho průnik do neakademického prostředí včetně domácností a dětských pokojů způsobil nejen jeho nepříjemnou komercionalizaci, ale měl také značný vliv na změnu charakteristických vlastností nastupující tzv. síťové generace (viz Přichází nová iGenerace). V důsledku všudypřítomnosti technologií a nepřetržité dostupnosti internetu jsou současné děti stále méně schopné delší souvislé práce, mají problémy s pochopením komplikovanějších textů a často dělají více věcí najednou. Zato mají rozvinutější fantazii, dokážou rychle reagovat a jsou zvyklé mezi sebou spolupracovat (viz Vliv technologií na děti prudce roste).

Právě díky naprosto samozřejmé aktivní spolupráci se fenomén sdílení digitálních materiálů začal rozšiřovat mimo vývoj programů i na další druhy dokumentů. Učitelé samozřejmě dobře znají první na první pohled zřejmý důsledek nově vzniklé situace. V prostředí soustavného propojení mezi žáky je zcela samozřejmé, že získá-li nějaký k výuce se vztahující dokument jeden žák, má ho během okamžiku k dispozici každý. To je samozřejmě ve většině případů jev velice pozitivní, jedná-li se ale třeba o zadání písemky, která má být použita v příští hodině v jiné třídě, velkou radost z toho učitel asi nemá. Což teprve, jde-li o celostátní plošný test, který může být okamžitě k dispozici online i se správnými výsledky. To jsme ale narazili na trochu jinou problematiku, k níž se vrátíme někdy jindy.

Typickou vrcholnou formou sdílení jsou uživateli internetu tvořené dokumenty, jež jsou volně k dispozici všem. Nejznámějším takovým je Wikipedie. Má ve výuce ojedinělé postavení. Bývá jedním z prvních míst, kam se žák dostane při hledání informací k tématům, jež v rámci výuky zpracovává. Doufám, že není třeba na tomto místě znovu zdůrazňovat rizika spojená s pouhým kopírováním libovolného dokumentu získaného na internetu do vlastní žákovské práce bez skutečného chápání jeho obsahu.

Jiným mezi žáky mimořádně oblíbeným výukovým zdrojem je úložiště uživatelských videí YouTube. Důvodem jeho mimořádné oblíbenosti je skutečnost, že zde při získávání informací žáci nemusí nic číst. O tom, že čtení nepatří k jejich oblíbeným činnostem, jsme se již zmiňovali. U videa je pochopitelně mnohem obtížnější zcizení obsahu za účelem použití ve vlastní práci. Běžné je ale jeho vložení do online dokumentu tak, že vlastní video při přehrávání zůstává na původním místě (tzv. mashup). Tuto techniku běžně používá i Spomocník (viz níže). Jiným způsobem sdílení dokumentů je legální použití cizí práce za účelem vytvoření něčeho nového. Pro texty je to docela normální, ale jde to i u videa. Typickým příkladem je remix kultura na Youtube (viz Už jste slyšeli o Lip Dub?).

Celkem dost lidí využívá možností, které internet přináší, nelegálním způsobem. Zvláště děti si často vůbec nepřipouštějí, že by to mohl být problém. Může se v tom nejnevinnějším případě jednat jen o kousek textu nebo obrázek vydávaný ve vlastním dokumentu za své dílo. V horším případě pak dochází k nelegálnímu stahování hudby, filmů, programů apod. Vzhledem k tomu, že se ukazuje stále více, že tyto nelegální postupy zcela vymýtit nelze, začala být na celém světě masově využívána vzniklé situaci uzpůsobená autorská licence Creative Commons, jež opětovné použití díla za určitých podmínek povoluje. Dnes ji používá stále více autorů, a tvorba věcí nových na základě výtvorů sdílených online se tak stala běžnou skutečností. Za všech okolností je základní podmínkou pro použití díla s licencí CC uvedení odkazu na původního autora.

Právě opravdová vlastní tvorba žáka je ve skutečnosti tím nejvyšším možným dosažitelným cílem výukového procesu (viz Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí). Sdílení nápadů prostřednictvím komunikace s lidmi ve vlastním virtuálním světě (osobním vzdělávacím prostředí) a možnost použít jako stavebních prvků multimediální digitální materiály získané online je něčím, co motivuje k tvorbě, usnadňuje ji a značně zdokonaluje výsledky. Je pochopitelné, že opětovné publikování nově vytvořených prací, aby je mohl použít kdokoli další, je nedílnou součástí takto koncipovaného výukového procesu.

Fenomén sdílení významným způsobem ovlivňuje celou oblast vzdělávání. Dává do rukou každému jedinci se zájmem o vlastní zdokonalování nástroj významným způsobem usnadňující cestu za tímto cílem. Nezřídka se pak stává, že je takový jedinec jen obtížně schopen akceptovat tradiční výukové metody založené na předávání fakt, která jsou snadno zjistitelná i jinak. Velmi hezky to ve svém Otevřeném dopisu učitelům (An Open Letter to Educators) za všechny studenty žádající změnu výukových postupů formuloval Dan Brown poté, co opustil univerzitu v Nebrasce, protože jim pan profesor na přednáškách jenom předčítal skripta.

(Pozor, je nutné rozlišovat mezi tím, kdo má vlastní vzdělávací cíle, v jejichž naplnění mu škola brání, a tím, kdo se odmítá učit fakta jen proto, aby si usnadnil práci.)

V americké kultuře má možná snaha o sebeprosazení mladé nastupující generace poněkud větší tradici než u nás nebo v asijských zemích. Vzpomeňme třeba na hnutí hippies, na něž navázala kultura „udělej si sám“ (Do it yourself), jež má v kyber-prostoru specifickou formu zvanou cyberpunk (viz Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?) a v oblasti vzdělávání zase edupunk. Právě rostoucí možnosti spolupráce a sdílení dovolují některým jedincům získat vzdělání i jinou cestou, než na jakou jsme tradičně zvyklí.

Nové technologie ve skutečnosti neovlivňují jen studenty. Postupně začínají mít značný vliv i na učitele a způsobují transformaci celých škol. Jedním z důležitých vnějších projevů je existence tzv. otevřených výukových zdrojů (Open Educational Resources - OER), které umožňují volný přístup k výukovým materiálům všem zájemcům z řad učitelů i studujících. Spomocník na toto téma psal již několikrát - Výukové materiály volně pro všechny, Web napomáhá svobodnému přístupu ke vzdělání, Má nabídka je toto: NIC.

Změnám, jež volná dostupnost výukových materiálů ve školství vyvolává, se budeme blíže věnovat příště.

Literatura a použité zdroje

[1] – KAMENETZ, Anya. How Web-Savvy Edupunks Are Transforming American Higher Education. 2009. [cit. 2012-1-2]. Dostupný z WWW: [http://www.fastcompany.com/magazine/138/who-needs-harvard.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Mgr. Zdeněk Sotolář
4. 1. 2012, 20:28
V důsledku všudypřítomnosti technologií ... mají rozvinutější fantazii... Píše se v článku. Vynechávkou jsem snad nic nezkreslil. Jen bych rád věděl, o co se autor opírá. Nemyslím, že by dnešní žáci měli nápadně rozvinutější fantazii. 
Bořivoj Brdička
5. 1. 2012, 00:34
Klasickým zdrojem pro popis vlastností síťové generace je výzkum Diany Oblinger - http://net.educ…7101.pdf , strana 2.14. Chcete-li získat představu, jak by měla vypadat výuka, která používá technologie k rozvoji fantazie, podívejte se na Tim Rylandse - http://www.yout…E0qHIyA8 .
Stanislav Zajíček
7. 1. 2012, 16:36
Velmi děkuji za tento bohatý text s užitečnými odkazy; velice mi pomáhá pochopit věci, kterým je myslím v současné době a v současné škole porozumět nutné. Oceňuji věnování Václavu Havlovi.
Těším se na pokračování!
Pavlína Hublová
12. 1. 2012, 18:14
I mne zaujala stejná část textu jako pana Sotoláře, především to o rychlosti dětských reakcí. Snad je to klíč k tomu, proč tak těžko nacházíme s dětmi společnou řeč. Prostě jim nestačíme. Myslím, že to bylo tak vždy, jen je díky technologiím vše tak nějak rychlejší. A nejsem přesvědčena, že je to tak zlé s menší schopností souvislé práce - když jim o něco jde, nevidí, neslyší :-)
Potěšil mne "fenomén sdílení" - snad proto, že jsem velmi podobně nastavená. A učitel nemusí být génius, aby věděl, že když se žáci učí navzájem, tak je efekt mnohem lepší. Ten, který učí si ujasňuje pojmy a systém, ten, který je učen, získává informace v mnohem přístupnějším balení.
PS: Také se vám, učitelům, stalo, že jste si kladli otázku "Proč tak jednoduchou věc nedokáže pochopit?" Tak to je přesně ono - prostě proto, že to vysvětlujeme z našeho "dospěláckého" pohledu.
Děkuji za báječné téma.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Otevřené výukové zdroje.
Ostatní články seriálu:

Téma článku:

Informační a komunikační technologie