Problematika využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) v učení a ve vzdělávání je stejně jako jiné obory lidské činnosti opředena mnoha mýty. Kde jinde nežli ve vzdělávání bychom ale měli být schopni s nimi úspěšně bojovat? Někdy nám k tomu pomáhají výsledky pedagogického výzkumu, někdy postačí vlastní šedá kůra mozková v kombinaci s vlastními zkušenostmi z učení a výuky.
Pokusit se pochybovat o poznatcích, které jsme považovali za samozřejmé a triviální, je přirozenou součástí lidské osobnosti a mělo by být i důležitým principem práce učitele. Možná zjistíte, že některá tvrzení jste dosud mlčky přijímali jako fakta, nikdy o nich nepřemýšleli a přitom je dovedete na základě vlastní zkušenosti při troše snahy vyvrátit.
Seznamte se s následujícími deseti tvrzeními a zamyslete se nad tím, proč je autor přesvědčen, že se jedná o mýty či miskoncepce. Pokuste se o nich diskutovat s kolegy.
ČŠI ve školním roce 2010/11 zjistila, že na základních školách nebylo ICT vůbec využito v 78,7 % navštívených hodin, pouze ve 4,5 % byla u neinformatických předmětů zaznamenána přímá práce všech dětí s ICT. Na středních školách nebylo ICT využito v 67,3 % navštívených hodin, přímá práce všech žáků byla zaznamenána v 8,3 % případů (i zde nejsou do statistiky započteny hodiny informatických předmětů).
Má-li žák přístup k počítači na základní škole přibližně každou dvaadvacátou hodinu, nelze to považovat ve výuce za zcela běžné.
Tvrzení velmi časté. Nejčastěji jej pronášejí lidé, kteří tím chtějí říct, že počítače by se neměly povyšovat nad osobnost učitele. S tím lze v mnoha ohledech souhlasit, ovšem pouze za předpokladu, pokud se tím autor takového výroku nesnaží zastřít své nedostatečné kompetence ke smysluplnému využívání ICT. Technologie jsou nejen prostředkem moderního (rozuměj dnešního) vzdělávání, ale i samotným učivem a vzdělávacím obsahem (stejnojmenného vzdělávacího oboru). Tedy tím, co někteří učitelé mylně označují za cíl výuky. Stejně jako je kniha součástí základních literárních pojmů v učivu Českého jazyka a literatury a dále se učí a pracuje s ní v jiných vzdělávacích oborech, jsou i ICT součástí jiných vzdělávacích oborů a jsou tedy učivem. Kniha i ICT jsou tedy prostředkem i učivem.
Žádné učivo totiž není cílem, ale pouze prostředkem pro dosažení stanovených očekávaných výstupů žáků! Seznamte se s cíli základního vzdělávání, které jsou popsány v RVP ZV.
Využívání technologií ve škole je pro mnoho žáků přitažlivé. Ovšem, není to samotné učivo, ale především použité metody a formy práce s těmito technologiemi, které děti přitahují více, nežli tradiční a běžný přístup. Dětem poskytují technologie nový „hlas“ na vyjadřování (webové stránky, blogy, podcasty), nové způsoby vytváření dynamických výstupů (YouTube, Lip dub, Glogster), podporují rozvoj strategií učení a mohou poskytovat nové sociální interakce (např. sociální sítě). Činnostní a interaktivní charakter práce s technologiemi je přitažlivější nežli výklad učitele. To vše je pro zvídavé děti lákavé.
Mnoho učitelů si možné používání ICT ve svém předmětu spojuje především s vyhledáním určité informace na Internetu. To by měl být ale pouhý začátek. Následovat musí kritické posouzení zdroje, jeho relevance a informační hodnoty, následně ověření informace z dalších nezávislých zdrojů. Dále by měla být informace vhodně začleněna do práce studenta či týmu, řádně vysvětlena a okomentována, uveden její původní zdroj. Výsledné dílo by mělo být prezentováno způsobem, který umožňuje ostatním žákům ho sdílet, komentovat a vyjadřovat se k němu. Právě zpracování informací je navíc oblastí, ve které mohou studenti uplatnit tolik vyžadovanou tvořivost. Využívání ICT konstruktivním či konstruktivistickým způsobem, tedy vytváření, zkoumání, objevování, vyjadřování, konstruování a remixování je pak oblastí, do které by měli učitelé přednostně směrovat svoji pozornost v jakémkoli vyučovacím předmětu.
Hledání informací na Internetu je dnes díky zvyšující se intuitivnosti a inteligenci vyhledávačů stále jednodušší, další zpracování informací ale vyžaduje stále větší pozornost a důslednost. Proto je potřeba se ve výuce zaměřovat i na tuto část práce s informacemi a snažit se technologie používat konstruktivisticky.
Dlouhodobě se ukazuje, že na pedagogické využití ICT nemá vliv věk ani délka pedagogické praxe učitele. Mladí absolventi fakult vzdělávajících učitele sice mají lepší ICT kompetence v oblasti základních funkčních dovedností, tedy ovládání práce s textem, tabulkami, práce na Internetu, ale v zařazování ICT do výuky tápou stejně, jako jejich déle vyučující kolegové. Smysluplné je tedy intenzivní vzdělávání a další formy podpory učitelů, kteří dnes ve školách pracují.
Zkratka ICT pocházející z informační a komunikační technologie je ve vzdělávání v ČR nejrozšířenější, ale rozhodně není ideální. Určitě je lepší nežli dnes překonané a zavádějící pojmy jako výpočetní technika (kdo dnes používá počítač primárně k výpočtům?) či informační technologie (mezilidská komunikace je dnes převládající způsob využívání technologií). Nejméně běžné je používání fonetického přepisu anglické zkratky IKT.
Nestor technologií ve vzdělávání Seymour Papert doporučuje používat ve vzdělávání pojem digitální technologie. Zatímco ICT příliš akcentuje tradiční přístup ke vzdělávání, tedy počítač symbolizující především zprostředkovatele informací, pojem digitální technologie (který slovo informace přímo neobsahuje) zastřešuje nejen informační, ale především konstruktivistické možnosti, které technologie ve vzdělávání nabízejí, viz mýtus číslo 4. Tato báječná vlastnost počítačů je bohužel stále v pozadí a málo využívána.
Pojem digitální technologie se velmi pozvolna dostává do pedagogických publikací na úkor ostatních, dříve používaných pojmů. Jeho využívání doporučuje i Evropský parlament.
ICT je nový fenomén, který není dostatečně prozkoumán. Musíme počkat, až pedagogický výzkum zjistí, v jakých situacích je vhodnější ICT využívat a kdy nikoli… Těmto větám podobné výroky slýchám od pedagogických odborníků často. Je nutné si uvědomit nesmyslnost takovýchto názorů. Informatika jako vědní obor existuje již déle než půl století, stejně staré jsou pokusy o využívání ICT ve vzdělávání. Etablovaný pedagogický výzkum v této oblasti bude vždy zaostávat za experimentováním, zkoušením a využíváním ICT ve školách. Není na co čekat, další otálení jen zvýší prohlubující se rozdíly mezi využíváním ICT v životě mladých a jejich využíváním ve školách.
Technologie nám umožňují vykonávat aktivity, které bychom bez nich jinak dělat nemohli. Proto je jakékoli čekání na výsledky srovnání s tradičními pedagogickými postupy zcela liché. Využívání ICT jako nástroje na podporu tradičních metod práce se často ukazuje jako neefektivní a spíše cesta do slepé uličky.
Představa používání počítačů kvůli šetření času nebo usnadnění práce je obdobné nepochopení. Většinou to s počítačem trvá déle a zpravidla je potřeba vynaložit větší úsilí. Mnohdy se ale dostáváme k lepším výsledků, čím dál častěji by to bez počítače ani jinak nešlo. Aby se dostavil očekávaný výsledek, musí se s ICT prostě učit jinak, nežli jsme byli zvyklí učit dříve. Asi nejlépe to nedávno vystihl dr. Brdička v jednom ze svých příspěvků, když uvedl, že „je sice nepříjemné, že s počítačem budou mít učitelé vždy více práce. Bez něj, ale nebudou mít brzy žádnou.“
Od dob tohoto pojmového vymezení Marcem Prenskym v roce 2001 se hodně změnilo. Existují výzkumníci, kteří s tímto dělením nesouhlasí. Prensky sám své názory později revidoval. Mnoho mladých má v některých dílčích oblastech poměrně hluboké uživatelské dovednosti, ve kterých předčí i nejlepší učitele. A právě to je okamžik, který je vhodné ve výuce využít, postavit studenty do role učitele. Mladí dnes nejsou zásadně odlišní od předešlé generace. Stejně jako ji, je zajímají hlavně přátelé a jejich společenský život. Ten ale často probíhá jinde, typicky na sociálních sítích.
To, že mladý člověk tráví u počítače hodně času, nemusí vždy souviset s jeho ICT dovednostmi. Dokazují to i výsledky posledního šetření PISA v oblasti digitální čtenářské gramotnosti, kde výzkumníci zjistili, že nejlepších výsledků dosáhli ti studenti, kteří doma používají počítače spíše průměrně. Jejich výsledky byly lepší, nežli u studentů, kteří doma pracují s počítačem intenzivně nebo naopak skoro vůbec.
Mladá generace je ochotna více riskovat, ale v mnoha oblastech má v ICT gramotnosti velké rezervy. Ačkoli ve výzkumech zatím dopadá lépe, nežli generace starší, odborníci se shodují, že mnoho pokročilejších dovedností práce s ICT je mladým vzdáleno. Používat věk jako kritérium rozdělování z hlediska ICT dovedností není vhodné, viz též pátý mýt výše.
Problematiku digitálních domorodců a přistěhovalců nedávno dále rozpracoval ve svém výzkumu David White (Jste rezident nebo návštěvník?).
Nemusí to tak být a často tomu tak bohužel není. Adjektivum interaktivní totiž nepochází od způsobu vedení výuky, ale spíše je reklamním sloganem vymezujícím novou technologii v kontrastu k tradiční tabuli nebo projekci. Interaktivní elektronické tabule umožňují ovládat počítač a naopak reagovat na výsledky provádění počítačového programu. Odtud tedy ta interaktivita. Výuka s interaktivní tabulí může, ale nemusí být pro žáky skutečně interaktivní. Záleží na didaktických dovednostech učitele.
Představa o úplné výměně tradičních křídových či modernějších fixových tabulí za interaktivní je také mylná. Ověřování ve třídách ukázalo, že učitelé preferují kromě interaktivní tabule ještě další prostor, kam mohou psát. Interaktivní tabule je tedy spíše doplňkem tradičních tabulí, nežli jejich náhradou.
Nedostatek koncepčního přístupu k problematice podpory ICT ve vzdělávání je v ČR dlouhodobě známá záležitost. Je evidentní, že neplánuje-li stát, je obtížné očekávat koncepční plánování od ředitelů škol. Ačkoli je mezi laiky rozšířena představa, že školy na počítače nemají, skutečnost je odlišná. Od roku 2004 se průměrný počet počítačů ve školách kontinuálně zvyšuje přibližně tempem o jeden počítač na sto žáků ročně navíc.
Je neoddiskutovatelné, že bez dostupnosti technologií ve škole nelze o jejich využívání hovořit. Přes poukazování na nedostatek počítačů, školy málo využívají technologií, které si studenti do školy nosí sami, typicky chytré mobilní telefony, MP3, fotoaparáty aj.
Zpráva o využívání ICT ve školách za rok 2011 vytvořená za pomoci aplikace Profil Škola21 konstatuje, že oblast samotné vybavenosti škol prostředky ICT není ta největší překážka, které musejí české školy při začleňování ICT čelit. Za tu lze označit komplex problémů v oblasti integrace ICT do života školy. Problémy spočívají jak v nízkých dovednostech učitelů technologie využívat, tak v malém rozšíření vhodných didaktických postupů technologie integrujících. Změna spojená se zaváděním ICT není dobře řízena.
Možná vás některé předešlé věty přesvědčily, možná vás jiné zdravě naštvaly. Některé jsou psány vyhraněně až provokativně. Pokud to pomůže k tomu, že jste se nad jejich obsahem zamysleli, splnil tento článek svůj účel.
Poněkud podobnější čtení zaměřené více na informatiku můžete najít v článku Sedm mýtů o informatice a ICT ve vzdělávání.
Poznámka: Text byl původně publikován na webu KVIC Nový Jičín zde.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
