O americkém národním výzkumu Speak Up realizovaném v rámci Project Tomorrow jsme poprvé mluvili před 5 (Další studie potvrdila význam technologií) a naposledy před 3 lety (Výsledky výzkumu Speak Up 2009). Jedná se pravděpodobně o vůbec největší a nejdéle trvající výzkumný projekt zkoumající názory žáků (učitelů a rodičů) na využívání technologií za účelem vzdělávání. Každý rok se ho zúčastní stovky tisíc respondentů ze všech států USA. Jeho prostřednictvím lze snáze pochopit, co můžeme od žáků čekat. Když si uvědomíme, že technologický vývoj USA stále s menším odstupem sledujeme, může se to brzy týkat i nás.
Již v minulých letech výsledky ukazovaly na posun směrem ke zvyšování iniciativy žáků. Titul zprávy z roku 2009 zněl „V důsledku ztráty relevance škol žáci za své vzdělání přebírají sami odpovědnost“. Ta poslední se orientuje již plně na personalizované vzdělávání s využitím osobních mobilních zařízení žáků (Learning in the 21st century mobile devices + Social media = Personalized Learning).
Zde jsou nejdůležitější zjištění [1]:
Přeložím vám jeden ze stěžejních úseků hlavní výzkumné zprávy [2]: „Studenti, možná aniž by si to uvědomovali, hledají cesty umožňující přizpůsobit výuku jejich osobním potřebám. Chtějí kompenzovat nedostatky školní výuky tím, že hledají náhradu v online studiu toho, co je zajímá. Využívají nástrojů online komunikace a spolupráce s jinými studenty, které třeba ani neznají. Očekávají, že jejich vzdělávací prostředí bude disponovat stejnými typy výukových interaktivit, jaké mají k dispozici dospělí. Jejich zájem již není spojen čistě jen s technologiemi, hledají vlastní personalizované výukové postupy.“ Celé 2/3 respondentů průzkumu SpeakUp definuje svou úspěšnost ve škole jako naplnění osobních vzdělávacích cílů. Zjevně dochází k odklonu od tradičního získávání dobrých známek (45 %) či uspokojování přání rodičů (55 %).
Z posledních číselných zjištění výzkumu vyberu alespoň jeden, podle mě nejzajímavější indikátor. Je jím vybavenost amerických žáků a učitelů mobilními technologiemi. Při zkoumání grafické interpretace výsledků je třeba si uvědomit, že data pocházejí z konce roku 2011, a tak se v nich neprojevil rekordní nákup těchto přístrojů na vánočním trhu.
 |
| Vybavenost žáků vlastními mobilními přístroji [2] |
 |
| Vybavenost učitelů vlastními mobilními přístroji [3] |
Cože by nám tato data měla sdělit? Asi hlavně to, že u starších žáků se již koncem roku 2011 blížila vybavenost přístroji s přístupem do internetu k 50 %. U učitelů byla tato hranice dokonce výrazně překročena, což má mimochodem zásadní dopad na jejich schopnost řešit problém s modifikací výukových postupů.
Zajímavá jsou též zjištění o tom, které největší překážky při zavádění modelu BYOT identifikují vedoucí představitelé škol:
V souvislosti s posledním bodem není bez zajímavosti, že se v období 2007–2011 účast amerických učitelů v online programech dalšího vzdělávání zvýšila z 21 % na 52 %. 40 % učitelů je zapojeno do průběžné spolupráce v rámci online komunit (sociálních sítí). Stále více činitelů zodpovědných za financování školství však bohužel spatřuje v technologiích prostředek k celkové úspoře nákladů (viz Cubanovy zombie online vzdělávání).
Ředitelka Project Tomorrow ve svých aktuálních vystoupeních též shrnuje hlavní zjištění jejich výzkumů za celých již téměř 10 let, co je dělají (2003–2011), takto:
MassCUE Conference 2012 Julie Evans Keynote
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
