O tom, jak se v dobách minulých opakovaně vynořovaly představy, že vzdělávací technologie spasí svět, Spomocník informuje opakovaně – naposledy to byl Vizionář Asimov. Tentokrát se podíváme na to, co se o této problematice dá zjistit na blogu Paleofuture, který provozuje specializovaný americký publicista Matt Novak. Na tomto blogu můžete najít mnoho textů s podobnou tématikou. My se budeme držet hlavně tohoto – 15 Technologies That Were Supposed to Change Education Forever [1]. Tento článek referuje o 15 technologiích, které podle názoru vizionářů z dob minulých měly ovlivnit budoucnost vzdělávání a školství. Podívejme se alespoň na některé z nich.
Zde se jedná o představu francouzského malíře Villemarda, který na počátku 20. století namaloval sérii pohlednic znázorňujících svět v roce 2000. Obrázek, který nás zvlášť zajímá, zobrazuje vzdělávací stroj, jenž knihy převádí do zvukové podoby a rovnou je „nalévá“ přímo do hlav studentům. Při troše fantazie je možné tuto vizi připodobnit k dnešním audioknihám a audio vzdělávacím lekcím, které nejenže existují, ale jsou i poměrně hojně uplatňovány, převážně při výuce cizích jazyků. Co se ale dodnes bohužel příliš nedaří, je zajistit účinnost takového jednostranně orientovaného přenosu.
 |
| Villemard - Electronic education, 1910 |
Prvním, kdo předvídal, že v budoucnu bude výuka probíhat pomocí filmu, byl Thomas Alva Edison (citát). V roce 1914 byla v newyorkských novinách Syracuse otištěna jeho předpověď, že knihy budou brzy ve veřejných školách zastaralé. Sám tvrdil, že bude možné vyučovat každou oblast lidského poznání skrze pohyblivé obrázky (dnes video).
V roce 1920 byla v novinách Cedar Rapids Gazette zveřejněna předpověď, že do roku 1995 bude dějepis žákům předkládán prostřednictvím filmů, které nahradí učebnice a budou schopny lépe ztvárnit minulost. Předpokládalo se, že pro žáky bude mnohem snazší, vytvořit si představu o historických událostech tím, že uvidí, jak se opravdu staly, než když se o nich mají dozvídat pouze z učebnic.
I tato vize je z části naplněna, neboť historické dokumenty či historické filmy dnes bývají často promítány v hodinách dějepisu a usnadňují žákům vytvoření si představy o tehdejší době. Využití videa ve výuce se pochopitelně neomezuje pouze na dějepis. Dnes se video používá ve všech oblastech vzdělávání, i v těch, které dříve neexistovaly, jako je informatika či multimédia.
 |
| "Films Beat Books", Says Edison, 1921 |
Vize „video-výuky“ byla ve 20. století poměrně oblíbenou. V roce 1938 profesor Clark představil svým žákům vlastní představu – studenti měli možnost sledovat jeho obraz na patnácti televizních obrazovkách. V této technologii viděl Clark budoucnost vyučování, ačkoliv televize přišla do amerických domácností až o deset let později.
Podobnou představu popsal v 60. letech ve svém článku i Patrick Suppes [2]. Podle Supesse mělo být možné, aby byl na počítači každému žákovi předkládán individualizovaný obsah podle preferovaného typu učení. V době jeho působení již existovaly všechny potřebné technologie, a Suppes tedy očekával, že se tato vize splní v dohledné době. I toto je idea, k níž se sice stále pokoušíme přiblížit, ale dosud se nám to úplně nepodařilo.
Další poměrně zajímavá vize, podobná té předchozí, pochází z roku 1935. Aby studenti nemuseli jezdit často velkou vzdálenost ze svého bydliště na univerzitu, měly přednášky probíhat naprosto odlišně od dosavadní praxe – přednášející měl i nadále být ve škole, avšak studenti měli sedět v teple svých domovů a sledovat ho prostřednictvím televize. Rozdíl oproti předchozí technologii je v možnosti s učitelem na dálku komunikovat, jedná se tedy o technologii interaktivní.
 |
| Class using a shortwave radio transceiver, Short Wave Craft magazíne, 1935 |
V dnešní době je na vysokých školách již poměrně běžné, že jsou přednášky nahrávány a publikovány na internetu. Avšak konference, kde by studenti mohli na dálku s přednášejícím komunikovat, běžné nejsou, přestože by bylo technicky možné je uskutečnit (webináře). Je to proto, že zpětná vazba studentům by přednášejícímu zabrala poměrně hodně času. V současnosti však existuje jiný typ online výuky, který se šíří napříč vysokým školstvím. Jedná se o masivní otevřené online kurzy, do kterých se často zapojuje i několik tisíc účastníků. V těchto kurzech je realizována hlavně vzájemná komunikace studentů a zpětnou vazbu obstarává především počítačový systém. Někteří odborníci dokonce naznačují, že by současné formy VŠ vzdělávání mohly do patnácti let zaniknout [3] a místo nich se možná budou univerzity orientovat na online vzdělávání. To už si ale hrajeme na vizionáře i my. Uvidíme?
V 60. letech, kdy počítače již nebyly pouze doménou sci-fi scénářů a běžně se ve vědě používaly, dostaly se do povědomí lidí i poměrně reálné obrazy o možném budoucím využití počítačové techniky. V tomto období se hojně rozšiřovalo programované učení, které se promítalo i do představ, jak bude vypadat vyučování v budoucnosti. V nich jasně dominovaly počítače, které zvládnou žáky testovat. Tyto vize dosud zcela nezanikly, neboť v dnešní době existuje mnoho programů a nástrojů, kterými je možné testovat znalosti žáků. Je však důležité podotknout, že se většinou nejedná o hlavní náplň výuky, ale pouze o doplněk sloužící jako zpětná vazba učiteli či nadřízeným orgánům státu.
B.F. Skinner, Teaching machine and programmed learning
Dohady o robotech-učitelích vyvolaly na konci 50. let takové pozdvižení, že National Education Association vydala prohlášení, že robotický učitel nenahradí ve výuce živého učitele, ale pouze jej doplní. V roce 1960 vyšel článek, který ujišťoval rodiče, že robot bude využit jen jako pomůcka. A platí to dodnes, i když robotické pomůcky mají v moderní učebně své místo. Používají se ale pouze k podpoře výukového procesu. Stroje neslouží jako primární zdroj výuky, ale při vhodném využití mohou být velmi efektivním nástrojem pomáhajícím rozvíjet informatické myšlení.
 |
| The Jetsons Season 1 Episode 24, ABC TV, 1962 |
Různé představy o tom, jak bude vypadat vzdělávání v budoucnosti, jsou primárně ovlivněny pedagogickým směrem, který v dané době převládá. Tyto představy dále ovlivňují též obecné vize o vývoji technologií. Běžnou tendencí se ukazuje být příliš optimistické vidění a přikládání většího významu technologiím, než ve skutečnosti mají.
Vizionáři v dobách minulých i současných často hodně význam technologií a jejich přínos pro výuku přeceňují. Největším problémem většiny vizí je absence role pedagoga. Technologie zmíněné v Novakově článku se snaží pedagogy nahradit, obecně však platí, že mohou jen pomoci ke zkvalitnění výuky. Lidský faktor zatím zcela nahradit nemohou. Technologie slouží primárně jako pomůcka. Na pedagogovi je hlavní díl práce a zodpovědnosti. Jeho úkolem je správně zapojit technologické nástroje do výuky tak, aby jejich využití bylo smysluplné.
To, jak bude budoucí vývoj vzdělávacích technologií vypadat, je do značné míry ovlivňováno růstem schopností umělé inteligence. Rozhodně náš čekají zajímavé časy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Prognózy budoucnosti vzdělávacích technologií.
Ostatní články seriálu:
