Proč může být open-source Pandořinou skřínkou

Anotace

Následující článek se zabývá trendem v českém školství, kdy se množství škol uchyluje k úplnému nahrazování proprietárního softwaru open-source programy. V následujících odstavcích se budeme zabývat především soubojem mezi proprietárním softwarem Microsoft Office s jeho open-source variantou LibreOffice.

Na úvod si je třeba pro naše potřeby rozdělit software využívaný ve školství na dvě skupiny. První skupinou je výukový software. Tím je myšlen software, který je využíván primárně právě k výuce. Příkladem budiž Geogebra, nebo nějaký další software určený například pro dotykovou tabuli. U této skupiny softwaru se nedá předpokládat, že ho žáci budou využívat i v budoucnu ve svém budoucím zaměstnání, a proto je zcela na uvážení školy, zda a který program například i z hlediska finančních možností zvolí.

Druhou neméně důležitou skupinu softwaru tvoří programy, s kterými se žáci v budoucnu pravděpodobně budou setkávat v zaměstnání. V zájmu vzdělávacího procesu bychom se měli alespoň pokusit seznámit žáky s takovým softwarem. Příkladem je například kancelářský software typu Microsoft Office nebo LibreOffice (dříve Open Office). Tyto kancelářské balíky bývají někdy považovány za naprosto srovnatelné. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Lze zmínit například omezenou schopnost vytvářet grafy v LibreOffice (na úrovni Microsoft Office 97), absenci intuitivního importu dat například z textového souboru, takže je zapotřebí speciálně vytvořený externí program či makro, které by určitým způsobem zeditovaný text, nakopírovalo do tabulkového editoru tak, aby ho bylo možné dále zpracovávat. Dále lze hovořit například o vzájemné nekompatibilitě obou kancelářských softwarů v oblasti revizí, editace textů a obrázků, o nekompatibilitě editorů rovnic, maker a bohužel v případě open-source programů o nefungující spolupráci s externími komerčními programy jako například Mathtype. Poměrně velkým rozdílem je také zcela jiné ovládání atd.

Mnozí zastánci LibreOffice argumentují tím, že školy, které si za poměrně zanedbatelné peníze ve srovnání s rozpočtem celé školy zakupují licence na produkt Microsoft Office, plýtvají penězi (viz Gymnázium Jevíčko používá OpenOffice.org, Pět důvodů, proč školy ve větší míře nepoužívají open-source software). Otázkou zůstává, jestli je větší plýtvání zakoupení několika interaktivních tabulí, u kterých se dle osobních zkušeností autora prvky interaktivity ve výuce nevyužívají. Pořizovací náklady jsou však mnohem vyšší než u prosté promítací plochy s dataprojektorem. Za srovnatelnou cenu se dá například vybavit menší škola licencemi MS Office. Některé argumentace (viz odkazy výše) hovoří o tom, že když školy využívají software Microsoft Office a učí v něm i informatiku, tak v podstatě nutí chudé nemajetné žáky, aby si software museli někde obstarat nelegálně, což již v dnešní době s příchodem programu Student Advantage (viz Open Value Subscription – Education Solutions) neplatí tak jednoznačně.

V případě, že ve škole je možnost legálního použití softwaru Microsoft Office nebo nějakého dalšího masově používaného komerčního produktu, žáci v případě, že se s ním chtějí seznámit, nemusí pokoutně software získávat nebo se připojovat k neplnohodnotné variantě Office Online, která je zdarma. Žák se přeci může seznámit s oběma typy produktů, tedy open-source variantou i komerční, přímo ve škole, a to legálně. Může je používat při hodinách či v PC klubech a může se dobrovolně rozhodnout na základě zkušenosti, zda používat ten či onen program a udělat si vlastní představu, za jakých okolností se mu vyplatí používat jeden či druhý software.

Je naopak diskutabilní, proč by žáci, kteří běžně doma používají Microsoft Office, museli být ve škole nuceni k používání pouze a jenom OpenOffice. Ano, lze souhlasit s tím, že žák by měl být schopen pracovat v různých prostředích. S tím, aby škola žáky kvůli úsporám nutila používat pouze LibreOffice, zásadně nesouhlasím. Snahy ušetřit peníze pak můžou vést dokonce k takovým extrémům, jako je nasazení Linuxu místo Windows na všechny školní počítače, přestože podle výzkumů tento operační systém používá na celém světě méně než 1 % uživatelů.

Rozhodně není mým cílem odsuzovat open-source software, který má svůj význam i ve školství a nabízí tolik důležitou alternativu ke komerčnímu softwaru. Sám některé open-source programy používám (například Gimp). Cítím však potřebu, ohradit se proti poměrně agresivnímu názorovému proudu, který jednostranně a leckdy velmi neobjektivně odsuzuje školy, které používají Microsoft Office, s odkazem na nehospodárné chování a na neznalost problematiky. Jsem přesvědčen, že by se měly žákům ukázat oba hlavní kancelářské balíky, které se od sebe liší tak či onak, a s kterými se v budoucnu patrně můžou setkat v běžném životě a v zaměstnání. Rozdíly mezi Microsoft Office a LibreOffice se velmi špatně žákům ukazují, když prvně jmenovaný, ještě k tomu masově nejrozšířenější software, nemáte jako učitel informatiky při výuce k dispozici.

Poslední dobou je patrný výrazný trend ohledně prosazování se cloud computingu. Přechází se s mnohými aktivitami a službami postupně také do cloudu, a to včetně Microsoft Office. I proto, co žáci používají za software, bude důležité spíše v závislosti na tom, co mají k dispozici na svých přenosných přístrojích a počítačích. Škola jim má umožnit své přístroje ve výuce používat a seznámit je se všemi základními možnostmi práce na počítačích.