Hrozí studentům, že opustí školy digitálně negramotní?

Anotace

Koncem října nás překvapila nadace ECDL (European Computer Driving Licence – převážně uživatelsky orientované ověřování počítačových kompetencí) tvrzením, že je budování digitální gramotnosti našich žáků ohroženo. Tiskovou zprávu „Studentům hrozí, že opustí školy digitálně negramotní“ vydala ČTK a převzala ji kromě jiných též Česká škola. Zpráva údajně reflektuje závěry jednání odborníků ECDL, kteří se sešli 14. října v prostorách Evropské komise v Bruselu, aby vydali následující výzvu – Informatika a Digitální gramotnost: Výzva k vyváženému přístupu [1].

Podle mého názoru lze za jeden z důležitých popudů ke svolání tohoto jednání považovat nedávno publikovanou studii z dílny EUN – Computing our future: Computer programming and coding. Priorities, school curricula and initiatives across Europe [2]. Ta popisuje, jak jednotlivé evropské země realizují politické cíle EU snažící se školství nasměrovat k přípravě odborníků schopných naplnit poptávku po počítačových specialistech, kterých prý bude do roku 2020 v Evropě chybět na 800 tisíc. Stejné priority se řeší i u nás (viz Ministerstvo školství podporuje technické vzdělávání), jen jsme tradičně trochu více orientováni na průmysl.

EUN se tedy pokusil zmapovat situaci v podpoře informační gramotnosti ve školství jednotlivých zemí EU. Zjistil, že z 21 v průzkumu zúčastněných zemí jich 16 tvrdí, že do svých učebních plánů již integrovaly programování. Všimněte si, že toto tvrzení beru s rezervou. Mohu to dokumentovat na naší účasti v tomto průzkumu. Cituji ze strany 9: „Země, které již před delší dobou alespoň zčásti zavedly programování do vzdělávacích programů, jako Česká republika, Litva, Malta a Polsko, nyní pracují na mnohem detailnějších plánech daleko silnější integrace.“ Potíž je v tom, že z této zprávy čtenář nabývá dojmu, že u nás se již dnes všude běžně programování učí a do budoucna se počítá s jeho mnohem větším nasazením s rizikem, že se tak stane na úkor počítačových uživatelských dovedností. Řekl bych, že stejný dojem mohli docela snadno získat i experti ECDL. Realita však je této představě na hony vzdálena.

Asi je třeba vysvětlit pozadí toho, proč vůbec tento problém vznikl. Již několik let se v anglosaském prostředí šíří klíčové sousloví „informatické myšlení“ (viz Informatické myšlení jako výukový cíl). Je za ním snaha modifikovat výuku informatiky směrem k pochopení základních procesů za funkcí počítačů stojících. Primárním důvodem ale není nasměrovat žáky na cestu k programátorské profesi, hlavním cílem je naučit je logicky myslet. Máme stále více důvodů k přesvědčení, že právě tyto kompetence jsou pro budoucí uplatnění našich dětí mnohem důležitější než samotná schopnost ovládat počítač. Jen ten, kdo si umí představit, čeho všeho jsou moderní technologie schopny, dokáže jejich možnosti plně využít (viz Přichází druhá počítačová revoluce).

První, kdo tento trend uplatnil v praxi, byla Anglie, která v minulém školním roce zavedla do všech škol nový povinný předmět Computing, který nahrazuje dřívější uživatelsky orientovanou informatiku s tím, že tato má být vyučována převážně v rámci těch předmětů, které tyto dovednosti aplikují v praxi. Nebudu se zde tímto případem zabývat do detailu, ale z toho, co již dnes víme, vyplývá, že se v mnohých případech záměr tak docela nezdařil. Za rok připravit učitele informatiky na zásadní změnu pojetí výuky bylo hodně těžké, ale přesvědčit učitele ostatních předmětů, že se digitální gramotnost jako součást informační gramotnosti týká i jich, to bylo a je mnohem obtížnější. Experti ECDL tak mají precedens, který je vede k sepisování výzev a prohlášení.

Vývoj u nás doma by měl být ovlivněn naší Strategií digitálního vzdělávání (SDV) přijatou vládou téměř přesně před rokem. Záměr je jasný. Implementovat informatické myšlení do našich vzdělávacích programů a oficiálních kurikulárních dokumentů tak, abychom vyhověli prioritním cílům a žáky připravovali na budoucnost. Myslím, že se mnou budete souhlasit, budu-li tvrdit, že můžeme očekávat ještě mnohem větší problémy než Anglie. Podle SDV bychom tedy měli kromě podpory otevřeného vzdělávání hlavně revidovat RVP, upravit standardy všech předmětů a v neposlední řadě též standard učitele aplikovaný v kariérním systému.

Ve skutečnosti zatím vůbec nic nenasvědčuje, že by MŠMT mělo skutečný zájem tuto Strategii plnit. Pro nasměrování výzev OPVVV se daleko více v poslední době hodí mediálně vděčná problematika inkluze a na digitální vzdělávání se tiše zapomíná. Na skutečně komplexní revizi RVP se pracovat nezačalo a o tom, že by snad měly nějaké počítačové kompetence patřit do základního portfolia učitelských dovedností, nechce nikdo ani slyšet. To znamená, že zatím není vůbec šance navrhovat přenos některých témat dnes patřících informatice do jiných předmětů. Proto se nejspíše objevila myšlenka stávající informatiku rozdělit na dvě oddělené části (či dokonce samostatné předměty) – Povinné programování od první třídy — zamkněte děti doma! Ukazuje se, že i tento cíle SDV zdaleka nenaplňující záměr vyvolává nebývalou kritiku. Je ale skoro neuvěřitelné, že se ozývá i ze strany počítačových odborníků – našich domácích aktivistů ECDL. Nevím, zda je za tím nepochopení SDV nebo záměr zviditelnit své neziskové, ale přesto zjevně komerční zájmy?

Tisková zpráva českého ECDL je totiž ve zřejmém rozporu s tím, co navrhují bruselští ECDL experti. Zatímco ti bruselští volají po vyváženosti a holistickém přístupu, ti čeští hrozí tím, že realizace záměrů MŠMT (tedy SDV, u níž zatím nelze říci, že by se s ní MŠMT ztotožnilo) vyvolá dokonce rovnou „digitální negramotnost“ našich žáků. Docela by mě zajímalo, jak k tomuto závěru tito odborníci došli. Možná pochopili, že v našich podmínkách, v nichž je odpor proti vzdělávacím technologiím ze strany učitelské veřejnosti nebývale velký, může dojít k modifikaci výuky informatiky směrem k informatickému myšlení pouze na úkor stávajícího obsahu, tedy digitální gramotnosti (uživatelských dovedností). Je-li tomu opravdu tak, pak jsou skutečně neuvěřitelně jasnozřiví, protože takový vývoj vůbec není v souladu s SDV a rozhodně ho nikdo takto neplánuje. Zmíněné rozdělení předmětu informatika je bohužel momentálním nezamýšleným důsledkem toho, že není a v dohledné době u nás nebude možné digitální gramotnost přenechat neinformatickým předmětům. Změna může být realizována jedině skutečným rozšířením výuky informatiky. Nikdo neplánuje digitální gramotnost eliminovat.

Kardinální otázkou je, zda jsme ochotni akceptovat vývojové trendy dneška a dokážeme na jejich základě naše školství skutečně koncepčně řídit. Dovolím si tvrdit, že dokonce ani opravdu úspěšnou inkluzi dnes nelze dělat bez digitálního vzdělávání. Bohužel to vypadá zatím tak, že budeme čekat, až se naše neschopnost vnímat roli vzdělávacích technologií v současném světě ukáže být opravdu reálným hendikepem, nebo až se o tuto oblast začne více zajímat Evropská komise v souvislosti s využitím evropských fondů. Jedním z hlavních důvodů pro vznik SDV byl totiž právě požadavek EU na existenci strategických dokumentů pro nasměrování výzev operačních programů.

Takže, mám-li na závěr odpovědět na titulní otázku, bude to jednoznačné ANO. Skutečně hrozí, že naše děti budou opouštět školy s velkým deficitem, pokud jde o schopnost pracovat s technologiemi. Uživatelských dovedností, které i současný RVP postihuje poměrně dostatečně, se to sice týká též (informatika má v současnosti povinnou dotaci 2 hodiny během celé 9leté školní docházky), mnohem více se to ale týká dosud nezahrnutého informatického myšlení jako nutné podmínky rozvoje vyšších forem myšlení, jež jsou pro uplatnění v životě zcela nepostradatelné. Naprosto podporuji vyvážený holistický přístup, který nás vede k poznání, že schopnost integrovat technologie do téměř všech lidských činností je nezbytnou kompetencí, a jako k takové se k ní musíme chovat.