Cubanovy principy úspěšné reformy školství

Anotace

Larry Cuban je jedním z těch špičkových didakticky orientovaných znalců vzdělávacích technologií, k nimž se opakovaně vracíme (již od roku 2006). Nedávno publikoval zajímavý přehled zásad, které podle něj musí každá reforma školství zohledňovat [1]. Tento svůj počin zdůvodňuje přáním čtenářů svého blogu, které on sám upravil do této podoby: „Hej, Larry, jsi znám jako kritik všech existujících reforem. Tvrdíš, že školství není byznys, upozorňuješ na chybné představy politiků a nevěříš na přínos samotných digitálních technologií ani tomu, že online vzdělávání urychluje poznávání a zlepšuje výsledky. Nechceš nám místo soustavného kritizování raději naopak říci, co je třeba dělat?“

Larry nejdříve zdůrazňuje, že je nesmírně důležité uvědomovat si závislost každé reformy, výukového programu či aplikace technologií na aktuálních souvislostech a místních podmínkách. Proto není možné použít jednotné řešení pro všechny. Své zásady pak formuluje takto:

1. Žádná výuková metoda nevyhovuje všem. Žáci jsou různí v motivaci, zájmech i schopnostech. Proto je důležité používat větší množství různých postupů – frontální výklad, práci ve skupinách, řízené diskuze, vlastní výběr aktivity žákem, pracovní listy, referáty, projekty, výukový software – atd., atd., atd. Každý učitel by měl disponovat širokým repertoárem metod a nástrojů, umět je používat a mít takové podmínky, aby je použít opravdu mohl. Takové reformy, které zavrhují stávající osvědčené postupy a nutí bez ohledu na souvislosti, obsah a cíle používat jen ty nové, jsou špatné.
2. Často se opakující malé změny výukových postupů. Reformátoři, kteří své záměry myslí většinou dobře, žádají často změny, jež se snaží dosavadní praxi otočit o 180 stupňů. To se netýká jen školství, podobné snahy se občas vyskytují i v jiných oborech – třeba ve zdravotnictví. Jenže takový záměr je většinou odsouzen k nezdaru. Po několika dekádách podobných pokusů jsou učitelé na hlasité prosazování a pokusy o zavádění změn alergičtí. Již se naučili si upravovat nové nápady tak, aby nekolidovaly s jejich stávající praxí. Reforma, která ignoruje historii nezdařených snah o změny v minulosti, nemůže uspět. Je třeba ji postavit na kontinuitě a využívat zkušenosti, které jsou často v lokálních podmínkách jedině funkční.
3. Školský systém ovlivňuje výuku. V 19. století zavedené rozdělování žáků do tříd podle věku a výuky do předmětů předurčuje to, co se ve škole děje. Učitelé si zvykli na hodinové lekce i na to, že jsou kvůli stejnému věku žáků požadavky na všechny vlastně stejné. To je navíc podpořeno plošným testováním (u nás státními přijímačkami či maturitou), jež nutí učitele klást na každého žáka stejné nároky. Existující systém tak přímo i nepřímo (nechtěně) ovlivňuje výuku. Každá reforma proto musí být spojena též s vhodnou úpravou zavedeného systému.
4. Zapojení učitelů. Cuban vzpomíná, kolik různých reforem bylo v USA učitelům vnucováno za posledních 100 let, a žádná nebyla jednoznačně úspěšná. Myslím, že si bez problémů můžeme dosadit vlastní. Problém je evidentní. Chceme-li vyvolat změny ve výukových postupech, nemůžeme je zavádět příkazy shora. Do každé změny je nutné zapojit učitele od samých začátků její přípravy a budovat ji na základech existující praxe. (Dovolím si zde připomenout současnou finskou reformu, která se právě o toto pokouší. Mohu díky přímému kontaktu s finskými učiteli dosvědčit, že tomu tak skutečně je. Snad budou úspěšní!)

Tak toto jsou požadavky, které na jakoukoli případnou příští reformu školství klade Larry Cuban. Myslím, že mohou být užitečné i pro nás. Můžeme je použít jako indikátory ukazující, jakou naději na úspěch má libovolná plánovaná změna našeho školství.