Spomocník Základní vzdělávání Cubanovy principy úspěšné reformy školství
Odborný článek

Cubanovy principy úspěšné reformy školství

21. 12. 2015 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Přehled zásad pro úspěšné zavádění změn do školství známého emeritního profesora Stanfordu, vědce na poli vzdělávacích technologií Larryho Cubana.

Larry Cuban je jedním z těch špičkových didakticky orientovaných znalců vzdělávacích technologií, k nimž se opakovaně vracíme (již od roku 2006). Nedávno publikoval zajímavý přehled zásad, které podle něj musí každá reforma školství zohledňovat [1]. Tento svůj počin zdůvodňuje přáním čtenářů svého blogu, které on sám upravil do této podoby: „Hej, Larry, jsi znám jako kritik všech existujících reforem. Tvrdíš, že školství není byznys, upozorňuješ na chybné představy politiků a nevěříš na přínos samotných digitálních technologií ani tomu, že online vzdělávání urychluje poznávání a zlepšuje výsledky. Nechceš nám místo soustavného kritizování raději naopak říci, co je třeba dělat?

Larry nejdříve zdůrazňuje, že je nesmírně důležité uvědomovat si závislost každé reformy, výukového programu či aplikace technologií na aktuálních souvislostech a místních podmínkách. Proto není možné použít jednotné řešení pro všechny. Své zásady pak formuluje takto:

  1. Žádná výuková metoda nevyhovuje všem. Žáci jsou různí v motivaci, zájmech i schopnostech. Proto je důležité používat větší množství různých postupů – frontální výklad, práci ve skupinách, řízené diskuze, vlastní výběr aktivity žákem, pracovní listy, referáty, projekty, výukový software – atd., atd., atd. Každý učitel by měl disponovat širokým repertoárem metod a nástrojů, umět je používat a mít takové podmínky, aby je použít opravdu mohl. Takové reformy, které zavrhují stávající osvědčené postupy a nutí bez ohledu na souvislosti, obsah a cíle používat jen ty nové, jsou špatné.
  2. Často se opakující malé změny výukových postupů. Reformátoři, kteří své záměry myslí většinou dobře, žádají často změny, jež se snaží dosavadní praxi otočit o 180 stupňů. To se netýká jen školství, podobné snahy se občas vyskytují i v jiných oborech – třeba ve zdravotnictví. Jenže takový záměr je většinou odsouzen k nezdaru. Po několika dekádách podobných pokusů jsou učitelé na hlasité prosazování a pokusy o zavádění změn alergičtí. Již se naučili si upravovat nové nápady tak, aby nekolidovaly s jejich stávající praxí. Reforma, která ignoruje historii nezdařených snah o změny v minulosti, nemůže uspět. Je třeba ji postavit na kontinuitě a využívat zkušenosti, které jsou často v lokálních podmínkách jedině funkční.
  3. Školský systém ovlivňuje výuku. V 19. století zavedené rozdělování žáků do tříd podle věku a výuky do předmětů předurčuje to, co se ve škole děje. Učitelé si zvykli na hodinové lekce i na to, že jsou kvůli stejnému věku žáků požadavky na všechny vlastně stejné. To je navíc podpořeno plošným testováním (u nás státními přijímačkami či maturitou), jež nutí učitele klást na každého žáka stejné nároky. Existující systém tak přímo i nepřímo (nechtěně) ovlivňuje výuku. Každá reforma proto musí být spojena též s vhodnou úpravou zavedeného systému.
  4. Zapojení učitelů. Cuban vzpomíná, kolik různých reforem bylo v USA učitelům vnucováno za posledních 100 let, a žádná nebyla jednoznačně úspěšná. Myslím, že si bez problémů můžeme dosadit vlastní. Problém je evidentní. Chceme-li vyvolat změny ve výukových postupech, nemůžeme je zavádět příkazy shora. Do každé změny je nutné zapojit učitele od samých začátků její přípravy a budovat ji na základech existující praxe. (Dovolím si zde připomenout současnou finskou reformu, která se právě o toto pokouší. Mohu díky přímému kontaktu s finskými učiteli dosvědčit, že tomu tak skutečně je. Snad budou úspěšní!)

Tak toto jsou požadavky, které na jakoukoli případnou příští reformu školství klade Larry Cuban. Myslím, že mohou být užitečné i pro nás. Můžeme je použít jako indikátory ukazující, jakou naději na úspěch má libovolná plánovaná změna našeho školství.

Literatura a použité zdroje

[1] – CUBAN, Larry. Guiding Principles on Teaching, Learning, and Reform. 2015. [cit. 2015-11-29]. Dostupný z WWW: [https://larrycuban.wordpress.com/2015/09/15/guiding-principles-on-teaching-learning-and-reform/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
24. 12. 2015, 18:07
Svoboda slova v Česku. Neexistuje. Velice mi to vadí a snažím se to obcházet.
Svoboda slova neexistuje ani na portálu rvp.cz, ale zde je to věcí majitele portálu a já to zcela respektuji (snažím se to respektovat, přesněji). Z mé snahy respektovat pravidla portálu vyplývá, že na některé otázky pana doktora Maršáka zde neodpovím. Nebudu zde řešit, kdo je to ten stát, ani proč postupuje právě tímto způsobem. Ani kdo (nebo co) je ona nemocná společnost. Zda jsme to všichni, kteří jsme součástí zde existující společnosti nebo jen někdo z nás či jen nějaké segmenty této společnosti. Ani co je to vlastně za nemoc, kterou ona společnost trpí. Ani zde nebudu řešit, pro koho je ruka trhu konkurencí.
Pár námětů nicméně zbývá. Všemocná ruka trhu nemůže páchat cokoli - spíše je onou všemocností míněno, že překoná jakkoli silný odpor (zpravidla státních potentátů). Proč ruka? Je to orgán nejčastěji používaný k zařizování věcí. Ano, je neviditelná - je totiž symbolická. Je to termín stařičký, pradávno zavedený - dnes by se řeklo virtuální.
Že mnoho absolventů českých škol se velmi dobře uplatňuje v zahraničí? Zcela souhlasím. Nevidím však souvislost s mými výroky - ledaže by někdo prokázal (nebo aspoň tvrdil), že jejich dobré uplatnění bylo způsobeno absolvováním jednotných státních maturit.
K tomu, co "potvrzují" výsledky různých studií a mezinárodních výzkumů, jsem velmi skeptický. Někdy mám dojem, že ze zjištění různých studií a výzkumů vyplývají odlišné závěry, nežli vyvozují autoři oněch studií. Jindy mi ony výsledky různých studií a mezinárodních výzkumů připadají v rozporu s mým (samozřejmě zdravým!) rozumem, i zajímala by mě jejich metodika.
Co si představit pod mým tvrzením, že státní a polostátní instituce požadují od zaměstnanců nikoli vzdělání, ale papír s razítkem? Třeba to, že šéfové v oněch institucích nedokáží na činnosti svých podřízených posoudit ani zda požadovanou činnost umí nebo neumí provádět, ani zda požadovanou činnost dělají nebo nedělají dobře, ale výhradně to, zda mají včas píchnutý příchod.
Budu-li se ucházet o místo v NASA, "papír s razítkem" bude po mně požadován velmi striktně. Ano. Ale teprve poté, co se dotyčný úřad ještě mnohem striktněji přesvědčí, co umím a co jsem dosud dokázal.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.