Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Finové opět reformují školství – ruší předměty a intenzivně zavádějí digitální technologie
Odborný článek

Finové opět reformují školství – ruší předměty a intenzivně zavádějí digitální technologie

29. 2. 2016 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.
Tento článek je součastí seriálu: Finsko v roce 2015

Anotace

Nová reforma školství zahájená v roce 2015 ve Finsku přináší revoluci, o jejíž základech se v Česku zatím příliš nediskutuje. Článek se snaží upozornit na skutečnost, že jedním z klíčových prvků této reformy je změna uskutečňovaná prostřednictvím digitálních technologií – ty mohou hrát v učení a vzdělávání několik důležitých rolí.

Intenzita využívání digitálních technologií ve školách je ve Finsku ve srovnání s ostatními státy OECD podprůměrná, viz například poslední publikace zaměřující se na výsledky PISA v kontextu používání digitálních technologií [1]. Finsko, které je v globálním měřítku vnímáno jako následováníhodný vzor tvorby a realizace vzdělávací politiky státu, spustilo v roce 2015 novou reformu školství.

Web, který o této reformě v anglickém jazyce pojednává, má velmi příhodný název: Phenomenon based learning – teaching by topics [2]. Nová reforma totiž revolučně potlačuje tradiční vyučovací předměty* a zavádí vzdělávání založené na fenoménech. Jako příklady fenoménů, prostřednictvím kterých se žáci učí, uvádí Evropskou unii, média a technologie, vodu nebo energii. Tyto fenomény jsou chápány a studovány žáky jako holistická (celostní, neizolovaná) témata v jejich reálném kontextu ve světě, který nás obklopuje. Informace a dovednosti, které se k nim váží, jsou žáky objevovány a osvojovány překračováním hranic tradičních vzdělávacích předmětů, na které jsme ze škol po století zvyklí. Jedná se tedy o konstruktivistický model založený na projektových a badatelských metodách.

O této revoluci jistě ještě hodně uslyšíme – mohlo by se totiž jednat o bezprecedentní změnu v paradigmatu učení, a tím pádem také v organizaci celého vzdělávacího systému. Taková změna vykračuje na opačnou stranu, než je směr, ke kterému se snaží mnozí čeští pedagogičtí výzkumníci české školství nasměrovat, resp. navrátit [3]. Odklon od tradičně pojatých akademických předmětů a jejich oborových didaktik by například znamenal v podstatě konec pedagogických fakult v jejich současné podobě, založené na předmětových katedrách. Této apokalyptické představy se ale rozhodně nemusíme v Česku v nejbližší době obávat, možná se jí nemusí obávat ani Finové. Jak v článku pro The Washington Post upozorňuje finský výzkumník a expert na vzdělávací systémy Pasi Sahlberg [4], díky decentralizovanému systému finského školství bude záležet především na učitelích ve školách, jak se k těmto novinkám postaví.

Hlavní pozornost bude finská reforma patrně strhávat avizovaným přechodem od předmětů k fenoménům. Web reformy ale kromě tohoto pilíře zmiňuje ještě dva další klíčové prvky: vytváření školy budoucnosti a změna prostřednictvím digitálních technologií. V kostce a srozumitelně přibližuje všechny tři pilíře Bořivoj Brdička v článku Stanou se nám Finové nedostižným vzorem? [5]. Právě digitalizace vzdělávání v zemi, která se v minulosti stavěla k ICT ve školách spíše střídmě, je velký posun, kterému se chci více věnovat.

Změna prostřednictvím technologií

Třetí pilíř webu zabývajícího se finskou reformou se věnuje změně prostřednictvím digitálních technologií, využívá původních textů Pasi Silandera, které vychází z kapitoly Digitální pedagogika jeho knihy How to Create the School of the Future [6].

Hned v úvodu upozorňuje na skutečnost, že digitalizace vzdělávání musí přinášet do pedagogiky přidanou hodnotu. Vždy by digitální technologie měly přinášet nové a účinnější postupy učení a vzdělávání a to tím, že umožňují dělat aktivity, které by bez digitálních technologií dělat možné nebylo. Nikoli jen nahradit pero nebo tabuli jejím elektronickým ekvivalentem. Možná se to zdá školometské, ale stačí krátký pohled do výuky českých škol, abychom se ujistili, že přesně tuto zkušenost se nám dlouhodobě nedaří v širším měřítku učitelům zprostředkovat. Mnozí učitelé používají digitální technologie k podpoře tradičních pedagogických přístupů (projektor místo tabule, elektronický test místo písemného atp.) a taková je patrně i všeobecně nejrozšířenější představa používání počítačů ve škole. Plný potenciál digitalizace v učení a vzdělávání spočívá ale právě ve změně pedagogického přístupu a je určitě dobrou zprávou, že i v Česku je stále více učitelů, kteří technologie využívají tímto způsobem. Takový můžeme bez okolků označit za inovativní.

Role digitálních technologií v učení a vzdělávání

Digitální technologie mohou v učení a vzdělávání zastávat množství rolí. V českých školách dnes drtivou většinou převládá využití jakožto zprostředkovatele informací, tedy v podobě média a informačního zdroje. Finové ale ve své reformě poukazují na další role, které by měly napomoci k naplnění jejich nové reformy.

Médium

Digitální technologie hrají roli média, prostřednictvím kterého jsou výukové materiály distribuovány. Takové materiály mohou být vytvářeny samotným učitelem nebo je lze nalézt na internetu. Materiálů vhodných pro učení a vzdělávání je v digitální podobě na internetu stále větší množství, může se jednat o digitální učební materiály (v Česku označované jako DUM), videa na videoserverech nebo elektronické časopisy.

Informační zdroj

Jednou z hlavních činností na internetu je vyhledávání informací. Internet nejsou jen webové stránky, dnes to jsou především sociální média, sociální sítě. Ne náhodou je internet považován za největší knihovnu světa. Existují i speciální encyklopedické zdroje, jako je nejznámější Wikipedie, která je encyklopedií se svobodným obsahem, kterou vytvářejí dobrovolníci na principech spolupráce. Ve všech těchto zákoutích internetu lze informace vyhledávat a pracovat s nimi.

Komunikace

Slovo komunikační začalo být vkládáno do sousloví informační technologie (IT) poté, co se ukázalo, že komunikace v elektronických sítích jde dále, než je jednosměrné šíření informací. Počítačové sítě a internet nám umožňují využívat elektronickou poštu, uskutečňovat audio- či videohovory. Žáci mohou komunikovat vzájemně mezi sebou nebo s učitelem. Tyto technologie ale mohou přivést do třídy formou videohovoru alespoň na chvíli i experta na nějakou problematiku, kterou žáci zrovna probírají. Dnešní počítače pro uživatele už vlastně moc nepočítají (alespoň to jejich uživatelé přímo zpravidla nepozorují), zato plní roli univerzálního komunikačního média.

Nástroj na tvorbu – tvořivý nástroj

Nejlépe se využívání digitálních technologií ve vzdělávání zhodnotí, pokud jsou využívány jako nástroj na tvoření. Ideálně takového obsahu, který slouží svému autorovi nejen k učení, ale i k dalším cílům. Může se jednat o psaní textů, kreslení obrázků, komponování hudby, a to jak na stolním, tak přenosném počítači včetně tabletu či chytrého telefonu. Velkým tématem je pořizování a střih videí. Pokročilejší aktivity s autorskými nástroji obsahují tvorbu interaktivních materiálů, ve kterých se někdy využívá programování a algoritmizace.

Zveřejňování, publikování a šíření

Web a sociální sítě umožňují zveřejnit práci, na které se podílelo více žáků. Může se jednat o online časopis, vlastní písničku či videoklip. Takové publikační výstupy mohou být motivací pro žáka – výsledek své školní práce nedělá jen proto, aby si jej přečetl učitel a oznámkoval jej, ale může jej sdílet i s lidmi mimo třídu a školu.

Nástroj pro rozvoj konceptuálního myšlení

Digitální technologie nabízejí nástroje, pomocí kterých lze rozvíjet konceptuální myšlení. Může se jednat například o aplikace pro tvorbu myšlenkových či konceptuálních map nebo diagramů. Cílem tedy není až tolik výsledný produkt, ale spíše proces tvorby, kterým tvůrce postupně rozvíjí své představy a myšlenkové pochody.

Platforma pro společné budování znalostí

Internetové prostředí nabízí množství nástrojů, pomocí kterých je možné spolupracovat online a postupně dospívat k  požadovanému cíli za využití myšlenek více účastníků a postupně shromažďovaných komentářů všech zúčastněných. Někdy se o takovém postupu hovoří jako o budování znalostí. Principem společného budování znalostí je právě digitální online prostředí, které umožňuje prostřednictvím vhodných nástrojů – například diskuzních fór či cloudových sdílených dokumentů s možnostmi vkládání komentářů – postupně zachycovat myšlenky všech zúčastněných a na jejich základě posouvat společnou práci dále. V takovém procesu tvorby se žák může kdykoli vracet zpět a dovozovat, proč byl zvolen příslušný postup a jak se k němu dospělo. Stejný postup je dnes běžně využíván ve firemním prostředí. Dlužno dodat, že tyto formy umožňují kromě explicitních budovat i tiché formy poznání.

Společník k přemýšlení

Moderní digitální technologie jsou stále více pomocníkem a partnerem při myšlení. Ačkoli samy o sobě počítače ještě nepřemýšlejí, mohou například nabízet důležitou podporu pro myšlenkové procesy žáků kladením vhodných analytických otázek a reflexí k nim. 

Výše uvedené role digitálních technologií ve vzdělávání jsou daleko za nejrozšířenější představu, která ve školách panuje. Ve skutečnosti bychom takových rolí nalezli ještě celou řadu. Důležité je, že nová reforma finského školství, oproti těm předchozím, pokládá roli digitálních technologií za stěžejní. Nikoli ale jejich pouhé využívání, ale jejich využívání inovativními způsoby, kdy použití digitálních technologií není pouhou náhražkou postupů realizovatelných i bez elektronických nástrojů (též viz Technologická transformace vzdělávání podle Prenského).

Míra úspěšnosti, s jakou se v Česku daří v praxi škol měnit zažitý systém centrálních osnov a přenášet větší zodpovědnost na samotné učitele, dává tušit, že obdobná reforma by v Česku neměla v současné situaci šanci na úspěch. A také proto bude finskou revoluci potřeba velmi bedlivě sledovat. Pro naši vzdělávací politiku by mělo být inspirativní pozorovat, jak se Finům daří tyto netradiční způsoby ve školách šířit, jaké nástroje pro to používají a jaké sklízejí výsledky.


Poznámka: Práce byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Finové opět reformují školství – ruší předměty a intenzivně zavádějí digitální technologie. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, roč. 13, č. 2, s. 38–40. ISSN 1214-8679


* Korektura textu provedena ke dni 2. 3. 2016 (viz komentáře č. 9 a 10 pod článkem).

 

Literatura a použité zdroje

[1] – Students, Computers and Learning: Making the Connection. 2015. [cit. 2015-10-26]. Dostupný z WWW: [http://dx.doi.org/10.1787/9789264239555-en].
[2] – Phenomenon based learning. 2015. [cit. 2016-2-6]. Dostupný z WWW: [http://www.phenomenaleducation.info/].
[3] – STUCHLÍKOVÁ, Iva; JANÍK, Tomáš. Oborové didaktiky: vývoj – stav – perpektivy . 2015. [cit. 2015-12-7]. Dostupný z WWW: [http://www.ped.muni.cz/didacticaviva/data_pdf/knihy/oborove-didaktiky_online.pdf].
[4] – No, Finland isn't ditching traditional school subjects. Here's what's really happening. 2015. [cit. 2016-2-6]. Dostupný z WWW: [https://www.washingtonpost.com/news/answer-sheet/wp/2015/03/26/no-finlands-schools-arent-giving-up-traditional-subjects-heres-what-the-reforms-will-really-do/].
[5] – BRDIČKA, B. Stanou se nám Finové nedostižným vzorem?. 2015. [cit. 2016-2-6]. Dostupný z WWW: [http://spomocnik.rvp.cz/clanek/20533/].
[6] – MATTILA, P.; SILANDER, P. et al. How to Create the School of the Future. 2015. [cit. 2016-2-6]. Dostupný z WWW: [http://nebula.wsimg.com/57b76261c219f5e7083e9978cd2cd66d?AccessKeyId=3209BE92A5393B603C75].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
29. 2. 2016, 08:51
Učit místo obecných dějin jenom jakési "jevy" jako "celostní" témata v jejich reálném kontextu, zejména má-li takovým jevem být EU, mi připadá jenom jako zástěrka a mlha maskující vytržení EU z kontextu a prezentování EU izolovaně, mimo dějiny. Což se jistě v Bruseli bude líbit.
Jak se ukazuje na příkladu české inkluze, vzletné řeči o všeobecné prospěšnosti toho či onoho mohou vést k jakémusi zlepšení situace i k zachování statu quo i k šílené katastrofě, a která z těch tří alternativ nakonec nastane, to záleží na všem možném JENOM NE na těch zdůvodňujících vzletných řečičkách.
Co se týče finských "reformních" zmínek o digitálních technologiích, vypadají jako připomínání, aby děti seděly na židlích a nezapomínaly dýchat.
Odkazovaný článek "No, Finland isn't ditching traditional school subjects" věc příliš neobjasňuje. Zachovává Finsko školní dějepis nebo ne? Že prý "education governance is highly decentralised, giving (...) municipalities significant amount of freedom to arrange schooling". Odhaduji, že zde se bude lámat chleba. Kam až sahá onen "amount of freedom"? Má-li finský učitel celostátním kurikulem předepsáno učit "climate change", smí učit, že nic takového, čím klima-alarmisté straší, neexistuje?
Bořivoj Brdička
29. 2. 2016, 17:50
Pan Kocourek se prostě rozhodl, že se mu nebude líbit vůbec nic. Budiž, je to pro nás možná typické. Čeho je moc, toho je ale příliš. Někdy si už začínám říkat, jestli za tím není ještě i nějaký jiný, než čistě osobní zájem.
Učit děti věřit, že změna klimatu neexistuje, to se zcela jistě v žádné finské škole stát nemůže. Ne proto, že by snad existoval nějaký centralizovaný příkaz. Prostě proto, že obsah výuky vzniká jako konsensus v rámci uč. sboru. EU je jen jedním z mnohých fenoménů, které se uplatňují. A pro odpůrce revolučních změn ještě jedna uklidňující informace. Předměty dosud nezrušili. Vše nabíhá zvolna a fénomény nejsou plánovány jako jediná forma. Zavádějí se velmi podobně jako nám známé projekty, jenže ne jen jeden den v roce, ale několik týdnů v každém pololetí.
Ivan Ryant
29. 2. 2016, 18:14
Já se Finům samozřejmě vůbec nedivím. Prostě si jen konečně všimli mé učebnice a pochopili, že celé všeobecné vzdělání je jen přesahem informatiky. Nutnou podmínkou úspěchu je ovšem kategorický imperativ: ICT musí být vždy jen nástrojem, a nikdy účelem. Jak prosté!
Jaroslav Vávra
29. 2. 2016, 19:55
Poznámky k publikovanému článku:
1) při pochopení 'vzdělávání založeném na fenoménech' je nutné vycházet a rozumět fenomenologii. Jev v tomto pojetí není 'atmosférická porucha'.  Podle mne jde ve všeobecném vzdělávání/poznávání o další dimenzi - 'transcendenci'/'imanenci', o poznávání se ztotožněním (embodied) a zakotvením (embedded). O nepřekročitelnosti "dvorku s fakty" v této souvislosti nemá smysl mluvit.
2) o problematickém přístupu české pedagogiky ke vzdělávání (česky rozuměj k didaktice) je možné najít text zde na tomto portále:  http://clanky.r…11.html/
3) další český text o 'vzdělávání založeném fenoménech' z 29.3. m.r. je zde:  Finsko: Žáci budou spolurozhodovat o podobě vzdělávání - See more at: http://www.blis…KHf.dpuf
Miroslav Melichar
29. 2. 2016, 22:03
Revoluce? Bude jistě zajímavé sledovat finský vývoj. Text vyznívá místy velmi dramaticky a opravdu revolučně, ale přiznejme si, že podobně by šlo psát i o změnách v českém školství.My jsme již přece o podobnou revoluci pokusili.  My jsme přece předměty "zrušili" již dávno! Vyučovací předměty ve školách již podle rvp/švp nemáme. Současně začal být prosazována digitalizace - zde na portále rvp.cz (jasně propojeném s reformou) hlavně ve formě tzv. DUMů. (Abych předešel chybnému výkladu mé poznámky: Finům přeji, aby jim reforma vyšla!)
 
E Kocourek
1. 3. 2016, 10:55
Pan Brdička se jako obvykle mýlí. Něco by se mi líbilo, a velice. Ona naznačovaná situace, kdy "education governance is highly decentralised, giving (...) municipalities significant amount of freedom to arrange schooling". Líbila by se, ale nevěřím, že ve Finsku taková situace je, navzdory líbivým řečičkám finských ministerských úředníků. Ono totiž takové decentralizované školství, ve kterém by si to obce mohly řídit dle vlastní úvahy, by se ministerským úředníkům sakramentsky těžko likvi..., totiž pardon, "reformovalo".
Abych předešel chybnému výkladu mé poznámky:Panu Brdičkovi přeji, aby ho pozvali do Finska a tam ho chvíli nechali reformovat školství.
Bořivoj Brdička
1. 3. 2016, 11:44
Z pohledu řízení resortu je to prosté. Jste-li schopni zajistit, aby neexistovaly formální rozdíly mezi školami a aby všichni učitelé získali potřebnou kvalifikaci a stále se zdokonalovali (ale opravdu, nikoli sběrem razítek do dokumentového portfolia), pak si decentralizaci můžete dovolit.
Pokud jde o mě, žádnou reformu nežádám. Mně by stačilo, kdyby naše školství prostě šlo s dobou. Potíž je v tom, že "budoucnost už je tu, jen ne rovnoměrně distribuovaná." (William Gibson)
E Kocourek
1. 3. 2016, 12:28
Decentralizace z pohledu řízení resortu! Prosté, výstižné, geniální!! Skláním se před panem Brdičkou a jeho schopností stručně, čtyřmi slovy - z pohledu řízení resortu - vyhmátnout podstatu sporu.
Samozřejmě, je-li pro vás školství jakýsi resort, pak musíte páchat všechny tyhle vylomeniny. Jenže jsou lidé, kteří pamatují, že alespoň v U.S.A. školství kdysi resortem nebylo. Možná, že z nich se rekrutují ti inovátoři, kteří nepotřebují, aby je Ministerstvo vodilo za ručičku.
Jan Maršák
1. 3. 2016, 19:06
1. Text článku poněkud přehlíží skutečnost, že i v českém školství po zavedení RVP si školy mohou vytvářet ve svých školních vzdělávacích programech (ŠVP) vyučovací předměty (nikoli vzdělávací předměty) podle svých potřeb a podle potřeb svých žáků. Tyto vyučovací předměty mohou vznikat ze vzdělávacích oborů vymezených v RVP, a to různou kombinací a různou strukturací vzdělávacích obsahů těchto oborů. Jedinou podmínkou je, že ve vzdělávacícm obsahu povinných vyučovacích předmětů musí být reflektován veškerý vzdělávací obsah oborů z RVP (definovaný v RVP vymezenými očekávanými výstupy, resp. učivem). Pojetí (koncepce), struktura, způsoby propojování různých oborů z RVP při vytváření vyučovacích předmětů je tak plně v kompetenci škol. Předměty jsme tedy na školách nezrušili, jak píše (poněkud s nadsázkou) ve svém komentáři výše pan doktor Melichar, ale jejich pojetí jako "tradičních akademických předmětů" ano. Přitom je ale jen na škole, zda se bude ve svém ŠVP držet "tradičních akademických předmětů" (tedy vyučovací předměty budou plně kopírovat vzdělávací obory z RVP) či nikoli.
2. Ad Ivan Ryant: Pane inženýre, jestliže všeobecné vzdělání je jen přesahem informatiky, pak ovšem informatika přesáhla svým rozsahem a významem marxismus leninismus.
3. Ad Jaroslav Vávra: Že by pro pochopení vzdělávání založené na fenoménech bylo nutno vycházet a porozumět fenomenologii je sice možné, ale proč bychom měli vzdělávání zakládat na fenoménech. Navíc, když ani není jasně vysvětleno, co se myslí fenoménem (tedy česky jevem) a sama fenomenologie je plná takových magických slov jako "transcedence/imanence", "ztotožnění", "zakotvení" ap.
4. Ad E Kocourek: Stejně jako finský učitel, tak i český učitel jistě smí, pane doktore, při výuce tématu "klimatická změna" učit o tom, že nic takového, čím straší klima-alarmisté, neexistuje. Ovšem musí při tom bezpodmínečně zmínit názory velkého českého klimatologa (ale také ekonoma, fyzika, geologa, genetika a politologa) V. K.
Ondřej Neumajer
1. 3. 2016, 20:18
Děkuji dr. Maršákovi za upozornění. Četl jsemto po sobě minimálně třikrát a přesto mi "vzdělávací předměty" unikly. A i připomínka dvouúrovňového kurikula (RVP/ŠVP) a možnosti dělat věci jinak již dnes je na místě.
ON
Pavlína Hublová
2. 3. 2016, 11:06
S ohledem na komentáře č. 9 a 10 byl upraven text článku (označeno hvězdičkou). Děkujeme za upozornění.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie