Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Okamžitá, či zpožděná zpětná vazba?

Okamžitá, či zpožděná zpětná vazba?

Informativní příspěvek
Autor: Martin Herejk
Text shrnuje výsledky aktuálních výzkumů zabývajících se smyslem a účinností zpětné vazby při učení.

Zpětná vazba je jedním z klíčových činitelů v procesu učení. S její pomocí lze efektivně hodnotit, motivovat a směrovat poznávací proces u každého vyučovaného. Již staletí je zkoumána ze všech možných úhlů. Lze ji tedy například dělit z hlediska interakce na vnitřní a vnější, z hlediska obsahu na kladnou a zápornou či z hlediska času na okamžitou a odloženou. Didaktické koncepce se v pohledu na ni dost liší, typicky převládá přístup behavioristický, který preferuje co nejrychlejší zpětnou vazbu nedovolující studujícímu se ubírat po nesprávné cestě.

Nedávno profesor DIBS (Duke Institue for Brain Sciences) Craig Roberts zpochybnil ve svém článku [2] využití bezprostřední zpětné vazby jakožto vhodnějšího formátu z hlediska učebního procesu. Poukázal na práci doktorek Karin Foerde a Daphna Shohamy, které problematiku odložení zpětné vazby zkoumaly z hlediska neurologických procesů. Ve svém výzkumu zjistily, že při odložení zpětné vazby o několik vteřin mozek zpracovává získané informace jiným způsobem než při poskytnutí zpětné vazby okamžitě [1].

Roberts se pozastavuje nad faktem, že ačkoli žijeme v jednadvacátém století, stále ještě ve vzdělávání dominuje model zpětné vazby založený převážně na principu cukru a biče. Jinými slovy, že systém, v rámci něhož je motivace studentů stavěna na negativní či pozitivní zpětné vazbě, není dostačující. Jeho nedílnou součástí je mimo jiné také pevně ustálené přesvědčení, že okamžitá zpětná vazba je bezvýhradně lepší než zpožděná. Zdroj tohoto přesvědčení sahá téměř století zpět k teorii Operantního podmiňování B. Skinnera. Pro jeho přístup k procesu učení byla okamžitá zpětná vazba klíčová, právě tak jako pro ostatní behavioristy (Pavlov, Thorndike).

Ve druhé polovině dvacátého století byla provedena řada dalších výzkumů na toto téma. Jejich výsledky byly poměrně rozporuplné a téměř vždy se našel důvod, proč každý daný výzkum nepovažovat za zcela spolehlivý. Výsledkem těchto nejasností jsou velice odlišné názory na účinnost obou diskutovaných přístupů k poskytování zpětné vazby. Zatímco konstruktivisté jsou otevřeni oběma konceptům a volí v závislosti na kontextu či způsobu předání zpětné vazby, některé organizace, například americká IF-AT, dosud prezentují okamžitou zpětnou vazbu jako jednoznačně vhodnější za všech okolností.

Jeden z výzkumů zabývajících se vlivem prodlevy při udílení zpětné vazby proběhl na univerzitě v El Pasu. Po odevzdání úkolů na probírané téma obdržela část ze zúčastněných studentů zpětnou vazbu okamžitě a část až po týdnu čekání. V následujícím testu, který proběhl takřka o měsíc později, uspěli lépe studenti, kteří obdrželi zpětnou vazbu zpožděně. Jeden z členů výzkumného týmu, Andrew Butler, vysvětluje princip tím, že odložení zpětné vazby a celkové rozložení probíraného tématu do delšího úseku času má pozitivní vliv na ukládání faktických poznatků do dlouhodobé paměti.

Jeho názor tedy v podstatě odpovídá Ebbinghausově teorii již z roku 1885, nazývané spacing effect. Butler však jedním dechem dodává, že je nutné, aby zpětná vazba přijímaná studenty byla jimi zpracovávána s náležitou pozorností, což nemusí být při odložení zpětné vazby jisté, neboť se u studentů s časem může vytrácet zájem.

Doktor Roberts ve svém článku dále staví na poznatcích studie dvojice Foerde a Shohamy [1]. Vzhledem k zapojení jiné části mozku jsou získané poznatky ukládány v jiné podobě. V případě okamžité zpětné vazby jde o proces memorizace. Příkladem takového procesu může být zapamatování si konkrétní rovnice a jejího výsledku, aniž by došlo k jejímu řešení jako takovému (7*7 = 49). Při využití opožděné zpětné vazby je pak aktivována část mozku, která podporuje právě proces, probíhající například při řešení rovnic o jedné neznámé (7*x = 49). Z toho by tedy vyplývalo, že odložení zpětné vazby má za následek lepší budování struktur poznatků a v důsledku by mělo vést k procesu, který David Ausubel nazval „smysluplné učení“, které je založeno na pochopení celého konceptu, ne jen na zapamatování si informací.

Tento pohled na problematiku též potvrzuje druhá část výzkumu dvojice Foerde a Shohamy. V této fázi výzkumnice testovaly epizodickou složku paměti, tedy paměti, která zaznamenává události, které člověk prožívá − místa, emoce, obrazy, kontext.

První část výzkumu byla věnována principu pokus–omyl a jejím cílem bylo odhalit případné lepší zodpovídání otázek, byla-li zpětná vazba zobrazena se zpožděním. Ve druhé části, o které účastníci nebyli předem informováni, bylo testováno zapamatování specifických obrázků, pomocí kterých byla poskytována zpětná vazba. Tyto byly předkládány v různých časových intervalech po zodpovězení každé otázky. Testovaní jedinci si zapamatovali větší procento obrazů se zpětnou vazbou, které byly prezentovány s časovou prodlevou. Výsledek je na následujícím grafu [1].

Názor doktora Robertse na užitečnost opožděné zpětné vazby je tedy podložen i výsledky zmíněných výzkumů. Odloží-li se zpětná vazba u používaných testovacích zařízení byť jen o několik vteřin, bude mít testovaný jedinec ještě určitý prostor pro přemýšlení nad zvolenou odpovědí, nemluvě o případné vyšší zvědavosti a očekávání. Právě tento moment by pak měl vést k lepší strukturaci poznatků v mozku.

V dnešní době již není pro počítačové výukové systémy problémem poskytovat zpětnou vazbu okamžitě. Rozličné online kvízy či vědomostní aplikace a třeba i online vzdělávací prostředí to tak většinou dělají. Takřka všechny varianty programovaného učení rovněž vycházejí pouze ze zpětné vazby udělené okamžitě. Z hlediska dlouhodobé paměti se však zdá, že mírně odložená zpětná vazba funguje lépe i u behavioristicky orientovaných systémů. Dvojice výzkumnic Foerde a Shohamy v závěru svého výzkumu prezentují jako ideální nasazení různých forem zpětné vazby pro různé účely [1]. Okamžitá zpětná vazba zůstává samozřejmě vhodnější v situacích, kdy se jedná o čistý dril, který nemá vést k přemýšlení.

Roberts k celému konceptu přistupuje taktéž otevřeně. Přestože ve svém článku vyzdvihuje především zpětnou vazbu odloženou, nijak nezavrhuje smysl varianty okamžité. Konstatuje pouze rozdílný efekt obou variant a poukazuje na fakt, že obě lze využít pro zkvalitnění procesu učení [2].

Citace a použitá literatura:
[1] - FOERDE, Karin; SHOHAMY, Daphna. Feedback Timing. 2011. [cit. 2016-6-29]. Dostupný z WWW: [http://www.jneurosci.org/content/31/37/13157.full....].  
[2] - ROBERTS, Craig. Is Immediate Feedback Always Best?. 2016. [cit. 2016-6-29]. Dostupný z WWW: [https://www.edsurge.com/news/2016-02-16-is-immedia...].  
Detailní informace o článku naleznete ZDE.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Příspěvek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.