10 zásad moderní školy podle Willa Richardsona a Bruce Dixona

Anotace

Portál Educating Modern Learners již snad není třeba představovat. Spomocník na něj naráží poměrně často (EML). Pánové za jeho aktivitami stojící (Will Richardson a Bruce Dixon) nedávno publikovali studii 10 Principles for Schools of Modern Learning: The Urgent Case for Reimagining Today’s Schools (10 zásad moderního učení pro školy: Naléhavá potřeba změnit představu o současných školách) [1]. Koncentrují do ní své poznatky z mnohaleté pomoci školám k úspěšnému zavedení změn odpovídajících současnému vývoji světa. Podívejme se, co se tam píše.

Svět se vyvíjí stále rychleji, školy však nejsou ve většině případů schopny na změny adekvátně reagovat. Je pravdou, že existují celé školské systémy, které se o transformaci docela úspěšně pokoušejí (Finsko, Nový Zéland, Ontario, Britská Kolumbie a Alberta v Kanadě). Zatím jsou však spíše jen výjimkou. Změnit školu je velmi obtížný úkol. Je třeba transformovat roli učitele, výukového obsahu, hodnocení ad. – ne jen upravovat. Musí se přehodnotit vztahy žáků, učitelů, vedení škol i rodičů. Zvýšit transparentnost výukového procesu a schopnost žáků pracovat v globálně propojeném světě. Soustředit se v první řadě na to, aby docházelo k soustavnému, hlubokému, aktivnímu poznávání.

Je k tomu třeba jasná vize, pevná vůle, a také pomoc. Následujících 10 doporučení naznačuje, kudy vede cesta.

1. Zřetelně formulované a sdílené pochopení principů učení praktikované v každé třídě
   V tradiční škole nikdo to, jak se žáci učí, příliš neřeší. Málokdy se učitelé společně zamýšlejí nad tím, jaké podmínky pro poznávání mají být splněny či zda lze to, co se učí, propojit s reálným světem.
   Moderní škola má vytvářet prostor pro diskuzi reflektující podstatu učení a způsoby jeho povzbuzování. Výměna názorů může mít různé formy – malé zájmové skupiny, společné studium zajímavých materiálů, předávání informací a výsledků výzkumů. Tato snaha musí být patrná na všem, co se ve škole děje, v první řadě na vedení.
2. Život školy propojený se současným vývojem vzdělávacích potřeb
   Vize bývá velmi často přítomna na webu školy nebo na nástěnce u vchodu. Méně často se s ní setkáváme jako s něčím, co dává výukovým aktivitám skutečný smysl. Bez ní se výuka podobá lodi bez kormidla, která se pohybuje tam, kam ji zrovna vlny nesou.
   Moderní škola musí reflektovat změny, které se v jejím okolí odehrávají. Dnes se to týká asi hlavně nejistoty přicházejících informací, pochopení nového uspořádání světa, v němž budou žáci žít. To je hlavní mise, kterou musí škola realizovat a ověřovat její naplnění.
3. Personalizované a samořízené učení smyslem práce žáků i učitelů
   Činnost tradiční školy bývá často až příliš orientovaná na vlastní proces předávání znalostí. Učitelé plánují, organizují a hodnotí vše, co se ve třídě odehrává. Jejich vlastní příprava je podobně orientovaná. Místo toho bychom se však měli mnohem více zaměřit na to, zda se žák skutečně učí. On sám má většinou jen minimální prostor pro to, aby mohl vlastní vzdělávání ovlivňovat.
   Cílem školy musí být vytvářet poznávací komunitu, do níž jsou zapojeni nejen žáci a učitelé, ale též rodiče a další vnější aktéři procesu. Poznávání by mělo žákům dávat smysl. Je třeba orientaci změnit z předávání hotových odpovědí na hledání odpovědí na otázky. Učitelé musí být sami vnímáni jako hledači poznání, teprve pak jako experti svého oboru.
4. Kurikulum jako něco, co vyvolává zájem žáků
   Navzdory růstu zájmu o personalizované vzdělávání a zvyšování dostupnosti online zdrojů jsou výukové postupy dosud často orientované na učebnice a testování znalostí. Žáci nemají prostor plánovat, realizovat a hodnotit vlastní poznávací proces.
   Moderní škola má tvořit příležitosti k budování vlastních aktivit, k volbě vlastních postupů a tvorbě vlastních výstupů. Učitelé by měli chápat výukový obsah jako prostředek využitelný v okamžiku potřeby, ne jako něco, co musí být v plné šíři odučeno.
5. Aplikace skutečných činností hodnocených prostřednictvím reálných prezentací
   Málokdy lze to, co se dělá ve škole, propojit se skutečnými problémy a relevantními otázkami, které dávají smysl ve světě, v němž se žáci pohybují. Jen zřídka vidí výsledky práce žáků někdo jiný než učitel. To vede k tomu, že škola existuje v uzavřeném prostoru a má minimální podporu zvenku.
   Jenže moderní doba si nejvíce cení schopnosti komunikovat, prezentovat své myšlenky, řešit problémy, měnit svět k lepšímu. Proto je třeba hledat příležitosti k zapojení místní i globální komunity do činnosti školy. Je vhodné k tomu využít technologie. Je vhodné dát žákům vyšší míru kontroly nad vlastním učením.
6. Transparentnost a sdílení jako základ funkčního vzdělávacího prostředí
   Ve většině škol nikdo neví, co se děje ve vedlejší třídě nebo v sousední škole. Součástí naší kultury je nespolupracovat. Jen málo učitelů je ochotno sdílet, co se v jejich výuce děje. Jenže samotná existence internetu nám dává možnost se učit jeden od druhého. K tomu ale může dojít jedině, když lidé své poznatky sdílejí. Navíc roste potřeba budování osobního portfolia dokládajícího schopnosti každého jedince třeba při hledání zaměstnání.
   Přemýšlejte o třídě jako o prostoru vybaveném velmi tenkými zdmi, kde žáci i učitelé cíleně spolupracují s jinými podobně orientovanými lidmi z celého světa. Budujte portfolio žáků i učitelů, rozšiřujte příležitosti k poznávání.
7. Technologie jako zesilovač poznávacího procesu
   Navzdory všudypřítomnosti technologií ne vždy dochází k jejich přínosnému využití při poznávání. Většinou jsou vnímány jako nástroj řízeného učení, který při individualizovaných formách vzdělávání spíše brání v pokroku. Proto bývají vlastní přístroje ve školách někdy dokonce zakazovány.
   Moderní škola staví na vlastní tvorbě, komunikaci, online spolupráci, na řešení problémů založeném na zpracování aktuálních informací. To jsou aktivity, které technologie v každém případě umocňují (ne-li vysloveně umožňují). Je třeba jejich roli vnímat a mít potřebné schopnosti k jejich využití. Technologie jsou dnes nezbytnou podmínkou rozvoje vlastního poznávání. Proto je moderní škola musí integrovat jako nedílnou součást svého vzdělávacího prostředí.
8. Šíření nového pohledu na vzdělávání
   Jednou z hlavních překážek, proč se nedaří školu dostatečně rychle modernizovat, je tradiční vnímání výukových postupů celou společností. Mnoho rodičů, učitelů i žáků si neuvědomuje, jak vývoj světa ovlivňuje školství, a nedokáží si potřebné změny představit. Je známo příliš málo praktických příkladů úspěšných postupů.
   Tradiční systém ale nedisponoval těmi technickými možnostmi, které máme k dispozici dnes. Proto budujte komunikační kanály, využívejte sociální sítě, informuje o tom, jak se vám daří dělat třeba jen malé pokroky. Z jednotlivých příběhů nakonec vznikne prostředí bohaté na důkazy ukazující cestu ostatním, které nebude možné přehlédnout. Změny se prosadí a budou nevratné.
9. Podpora účasti komunity na efektivním vzdělávání dětí
   Škola je jednou z nejméně demokratických institucí, které v naší společnosti existují. Veřejnost má většinou minimální možnost do dění uvnitř zasahovat, snad vyjma občasných schůzek či akcí. Máme-li vychovávat žáky k tomu, aby se stali aktivními občany, musí dostat příležitost takové prostředí zažít.
   Proto je nesmírně důležité, aby škola byla komunitním centrem, které demonstruje široký zájem celé společnosti o vzdělávání. Je třeba hledat cesty, jak do činnosti školy členy komunity zapojit, hlavně ty, kteří mohou být žákům vzorem nebo mohou přispět určitou odborností. Je dobré diskutovat vizi školy s rodiči, vytvářet poradní orgány, zapojovat dobrovolníky, umožnit žákům na řízení školy se podílet.
10. Podpora soustavných evolučních změn
    Ze zkušeností vyplývá, že i ty školy, které se o inovační změny pokoušejí, často selhávají. Počáteční snaha se vlivem tradičního paradigmatického chápání školství postupně vytrácí, až se rozplyne docela.
    Doba, v níž žijeme, však žádá změny. Jen málo tradičních organizací či podniků přežije, bude-li se pokoušet zachovat zaběhané postupy. Stačí se podívat na průmysl, novinařinu, politiku ad. Ty školy, které se nedokáží trendům přizpůsobit, poškozují žáky.
    Změny není správné zavádět za každou cenu. Každý učitel se musí stát experimentátorem a zkoušet nové postupy odpovídající vizi školy. Přitom ovšem nikdy nesmí zůstat osamocený. Měl by pracovat nahlas, sdílet své zkušenosti s ostatními a nechat se naopak komunitou učitelů-inovátorů inspirovat. (Problémy standardizace podle Socola).

Tato studie není jen dalším materiálem určeným k samostatnému studiu. Její publikování je spojeno s budováním komunity zájemců snažících se transformovat školství a pozvánkou na připravovaný jarní kurz portálu Educating Modern Learners pro učitele. Máte-li pochybnosti o tom, zda jsou tato doporučení správná, či nevíte, jak je realizovat, zapojte se a uvidíte. Vřele vám to doporučuji.