Propaganda podle Chomského

Noam Chomsky je proslulý jazykovědec (lingvista) MIT s velmi blízkým vztahem k počítačům. Na MIT nastoupil v roce 1955, dnes je mu 88 let. Kromě vědy je znám svými politickými názory, které vycházejí z levicového vidění světa a mají blízko k anarchismu. Jeho chápání toho, jak fungují masová média, je zajímavým zdrojem poznání i pro současnost. Podívejme se, co je obsahem knihy Manufacturing Consent, kterou spolu s Edwardem Hermanem vydal Noam Chomsky v roce 1988.

Popisuje model fungování masmédií té doby (80. léta minulého století). Jejich cílem bylo, a stále je, ovlivňovat veřejné mínění tak, aby podporovalo politické i ekonomické zájmy sil stojících v pozadí (vláda, korporace). Model je založen na 5 formách zkreslování zpráv, které jsou přítomny v činnosti redakcí největších (tehdy hlavně amerických) sdělovacích prostředků. Jsou to tyto [1]:

1. Vlastnictví médií
   Hlavním cílem všech masmédií je generovat zisk pro investory. Proto je v jejich zájmu podpořit vše, co realizaci tohoto cíle napomáhá.
2. Reklama
   Média stojí víc, než kolik vyberou od uživatelů (čtenářů). Rozdíl musí dorovnat reklama. Za co platí zadavatelé reklamy? Za přístup k uživatelům. „Není to tedy tak, že vám média jen poskytují určitý produkt, zároveň něco prodávají zadavatelům reklamy – a to něco, to jste vy.“
3. Mediální elitářství
   Vlády, korporace a důležité instituce mají privilegované postavení při přístupu k informacím a umí média ovlivňovat. Nabídnou sólokapra nebo rozhovor s expertem. Jsou zásadním zdrojem generujícím zprávy, o který nechce žádný novinář přijít.
4. Diskreditace
   Jakmile zveřejníte něco, co je nepříjemné mocným, dočkáte se negativní publicity – zpochybňování zdrojů, odvádění pozornosti, dezinformací.
5. Společný nepřítel
   Nejlépe se daří sjednotit názor, najde-li se společný nepřítel, z něhož má veřejnost strach a lze na něj útočit. To může být komunismus, terorismus, imigranti apod.

NOAM CHOMSKY – The 5 Filters of the Mass Media Machine

Zbývá ještě zamyslet se nad tím, co se od roku 1988 na poli propagandy změnilo. Zásadní vývoj nastal ve formě publikování zpráv. Většina lidí dnes za noviny ani za zpravodajský televizní kanál neplatí. Získávají informace zdánlivě zadarmo, nejčastěji prostřednictvím sociálních sítí. A to je velký problém. Tento platformní způsob poskytování zpráv je již plně financován právě možností cílovou skupinu recipientů ovlivňovat (viz Tři současné trendy schopné zničit web). Jeho možnosti ovlivňovat veřejné mínění jsou ve srovnání s masmédii před 30 lety mnohonásobně vyšší.

Dokud bude existovat svobodná možnost publikovat jakékoli názory včetně opozičních (což neplatí pro totalitní režimy), je zde teoretická šance, že dostatečně informačně gramotní občané pochopí, komu mají věřit. Chomskému nakonec nikdy nikdo nebránil, aby své názory zveřejňoval. Důležitou podmínkou však je právě ona informační gramotnost. Zatím to bohužel vypadá spíše tak, že dezinformace vítězí.