Kdokoli se aspoň trochu zabýval studiem psychologie, určitě bude vědět, že naše vnímání, poznávání a myšlení je ve velké míře omezováno a zkreslováno. Všichni jistě tušíme, že existuje něco jako Haló efekt, který říká, že člověka posuzujeme nejčastěji na základě prvního a nejsilnějšího dojmu, který potlačí ostatní vjemy, a my si tak o dané osobě můžeme vytvořit zcela mylný obrázek. Věděli jste však, že chyby v naší percepci popisují i teorie jako kognitivní slepá skvrna, pravidlo vrcholu a konce, Google efekt nebo efekt roztleskávaček?
Na anglické Wikipedii můžeme nalézt seznam zahrnující téměř dvě stovky teorií, které popisují různé chyby v lidské percepci neboli kognitivní zkreslení. Kdo by se ale chtěl prodírat takovým množstvím wiki stránek, zvláště když položky v těchto seznamech jsou roztříděny pouze do nejasných a blíže nespecifikovaných kategorií a když se tam řada principů vyskytuje opakovaně pouze s jiným názvem. Existuje nějaký způsob, jak se v přehršli těchto teorií zorientovat?
Buster Benson, zakladatel služby 43things.com, autor publikující prostřednictvím kanálu Thinking is hard zajímavé nové platformy Medium a editor blogu Better Humans, který v současné době připravuje dokonce knihu o kognitivních zkresleních a systémovém myšlení, si dal tu práci a během několikatýdenního studia těchto teorií vytvořil vlastní klasifikaci kognitivních zkreslení, kterou nazval Cognitive bias cheat sheet [1]. Benson během své práce dospěl k názoru, že každé kognitivní zkreslení, či spíš mechanismus, který dané kognitivní zkreslení způsobuje, je zde z nějakého důvodu.
Pokud chceme kognitivním zkreslením porozumět a lépe se v nich zorientovat, měli bychom se zaměřit na problémy, které se snaží vyřešit, a také na jejich přinos. Ano, kognitivní zkreslení jsou pro člověka i užitečná, a to především proto, že ve velké míře šetří mozkovou kapacitu. Benson charakterizuje 4 základní problémy (on sám dokonce píše „zákeřné“ problémy), které náš mozek musí řešit, a právě tyto problémy se staly základními kategoriemi jeho klasifikace.
První problém, na který Benson upozorňuje, vychází ze skutečnosti, že v každém okamžiku se naši pozornost snaží získat tolik vjemů a informaci, že nemáme jinou možnost než téměř všechno odfiltrovat. Náš mozek používá několik jednoduchých principů k tomu, aby z té přemíry informací kolem nás vybíral ty, které se zdají být nějakým způsobem užitečné. Kvůli tomu pak máme např. tendenci zaměřovat se na věci, které se nám již vtiskly do paměti anebo se často opakují; či svou pozornost věnovat i (ve skutečnosti nevýznamným) detailům, které upevňují naše vlastní přesvědčení.
Další skutečnost, která zkresluje naše poznání, úzce navazuje na předchozí problém. Vzhledem k tomu, že ze všech informací kolem vnímáme jen malý střípek, často nám jejich pravý význam uniká. My však k přežití potřebujeme, aby nám to, co vnímáme, dávalo nějaký smysl. Proto si mezery mezi novými informacemi jednoduše vyplníme něčím, co už známe – nejčastěji nějakými všeobecně platnými tvrzeními, stereotypními představami, představami z našich mentálních modelů světa apod. Kvůli tomu pak nacházíme smysl či dokonce celý příběh i ve velmi strohých datech, nebo dokonce v datech zcela náhodných.
Třetí významný problém vidí Benson v tom, že během jednoho okamžiku, dne i celého života nemáme dostatek času zvažovat a zkoumat všechny možnosti, abychom se ujistili, že volíme správná rozhodnutí. Benson to ilustruje příkladem, že „dokonce i rozhodování o tom, co byste si měli dát k obědu, by trvalo déle než zbývající život vesmíru, pokud byste skutečně uvažovali o všech možnostech“. [2] Ve snaze vyvarovat se špatných rozhodnutí volíme (často nevědomě) při rozhodování třeba následující strategie:
Na závěr si Benson klade otázku: „Co bychom si měli pamatovat?“ Opět vychází z toho, že kolem nás je obrovské množství informací a my si můžeme dovolit zapamatovat pouze kousky. Nejlépe pak ty důležité, které pro nás budou v budoucnu užitečné. Proto například intuitivně preferujeme generalizace před konkrétnostmi, jelikož zabírají méně místa a zdají se nám více použitelné. Kvůli tomu pak ale máme tendenci uplatňovat spíše stereotypní představy a předsudky, než abychom se snažili pochopit i specifika a okolnosti. V případech, kdy se nám zdá vše důležité, si vybíráme pár významných částí a ostatní prostě pomíjíme. Navíc důležitost informace posuzujeme s ohledem na prožitek a okolnosti situace, kdy jsme informaci získali. Pokud tedy třeba víme, že danou informaci jsme schopni někde jednoduše dohledat (např. na internetu), nemáme potřebu si ji zapamatovat (zde se právě jedná o tzv. Google efekt – viz Jak Google ovlivňuje naši paměť).
Ve své klasifikaci ke každé z těchto základních kategorií Benson definuje pět podkategorií včetně příkladů konkrétních teorií, které odkazují na příslušné příspěvky na Wikipedii. Bensonův počin posléze zpracoval John Manoogian, softwarový inženýr, grafik a učitel v jedné osobě, do vizuální podoby, která nám přináší celkový pohled na Bensonovo třídění kognitivních zkreslení.
Bohužel neexistuje způsob, jak se zkreslení ovlivňujících naše poznávání a usuzování zbavit. Pokud ale přijmeme skutečnost, že jsme ve svém poznávání trvale zaujatí a že teorie popisující kognitivní zkreslení se týkají každého z nás, jistě najdeme prostor pro zlepšení naší kognice a lepší porozumění sobě samému. A co takhle využít principů kognitivních zkreslení i pro rozvoj vlastní informační gramotnosti, tedy schopnosti orientovat se v přemíře dostupných informaci, vyhodnotit jejich důležitost a využitelnost nebo najít vhodný způsob, jak je sdělovat ostatním.
S vědomím, že náš mozek má tendenci důležitost určitých informací zveličovat a jiných potlačovat, bychom třeba neměli tolik důvěřovat prvním dojmům, ale dopřát si více času, než zaujmeme finální stanovisko. Znalostí o kognitivních zkresleních pak můžeme využít též v situacích, kdy sami vystupujeme jako zdroj informací. Je užitečné umět důležité informace zařazovat do našeho projevu tak, aby je jako důležité vnímaly i mozky našich posluchačů.
Není pochyb o tom, že naše záhadně fungující mozky jsou ve skutečnosti schopné odhalovat nové a nové poznatky a posouvat tak celkové poznání lidstva stále dále. To vše kognitivnímu zkreslení navzdory.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
