Dobře strávený čas podle Tristana Harrise

Anotace

Tristan Harris je špičkovým americkým expertem na etiku sociálních sítí. Po studiu počítačové vědy a psychologie na Stanfordu se začal specializovat na vztah člověka k technologiím. Úspěšně rozjel několik firem. Nejznámější byla Apture, s níž v roce 2011 přešel ke Googlu, kde se zabýval etikou rozvoje služeb. Odešel v roce 2015, aby se mohl plně věnovat obraně lidí před riziky ovlivňování jejich myšlení prostřednictvím technologií. Založil Center for Humane Technology, pracuje pro Common Sense Media, rozjel hnutí Time Well Spent (Dobře strávený čas) a podílí se na realizaci mnoha dalších podobných aktivit – např. National Day of Unplugging (Národní den odpojení).

Tristanova činnost vychází z přesvědčení, že „další neregulovaný rozvoj technologií znamená existenční riziko pro lidstvo“ [1]. „Dosud jsme nikdy neměli k dispozici takový mediální nástroj, který by dokázal podobným způsobem naprogramovat miliardu lidí a který dává obrovský vliv hrstce návrhářů technologií.“ [2] Hlavním problémem je to, že se společnosti stojící za provozem největších sociálních platforem snaží v maximální míře upoutat pozornost uživatelů. To zároveň bohužel znamená odpoutat jejich pozornost od seriózních činností – třeba právě od vlastního vzdělávání (úkolů do školy).

Jako bývalý designér Googlu Tristan dobře rozumí postupům, které platformní systémy používají – jak se vám snaží vnutit aktuální zprávy a rafinovaně vyvolat pocit, že vám něco uniká, nejste-li přítomni. Typickým příkladem může být průběžné zobrazování upozornění, informace o času od posledního spojení s přáteli, automatický přechod na další video vybrané systémem apod. Algoritmus v pozadí má k dispozici analýzu vašich preferencí, takže je schopen vyvolat váš zájem (vaše rozhořčení) výběrem takových témat, která vás donutí zůstat a sdílet. Lidé se tak dostávají do určité závislosti na prostředí sociálních sítí, což je stav, proti němuž je jistě třeba se bránit.

Jak se zdá, v těchto podmínkách není vůbec možné doporučit používání sociálních sítí (Facebooku ad.) pro výukové účely, nechceme-li zvyšovat riziko odvádění pozornosti od učení. Tristan má lví podíl na tom, že tato problematika začíná být veřejností vnímána, což je základním předpokladem pro získání finančních zdrojů na realizaci programů, které současný stav mění k lepšímu.

Hlavní základnou pro jeho aktivity je organizace Common Sense Media, která se pokouší ovlivnit rodiče i děti a má zvláštní sekci věnující se školství. Nedávno rozjela kampaň „Pravda o technologiích“ (Truth about Tech), která spadá do programu Digital Well-Being. V jejím rámci chce do škol dostat novou verzi vzdělávacího programu na rozvoj digitálního občanství (Digital Citizenship curriculum). Má 3 nově koncipované složky:

• budování zdravé rovnováhy mezi využíváním digitálních technologií a vlastní pohodou;
• odhalování souvislostí spojených se zvyšováním nenávistných projevů ve školách, které jdou nad rámec kyberšikany;
• dezinformace, mediální gramotnost a kurátorství obsahu. [1]

Tristan je přesvědčen, že když se nám nepodaří zvrátit současný trend fungování platformních společností optimalizujících své algoritmy na maximalizaci přítomnosti uživatelů, ženeme se do záhuby. Chceme-li tomuto vývoji zabránit, musíme urychleně udělat několik zásadních opatření:

• Zvýšit informační gramotnost populace – hlavně uvědomění, že jsme médii ovlivnitelní.
• Vytvořit a zavést do praxe nové modely ověřování věrohodnosti online sdělení, které dokáží odhalit, jaké jsou záměry autora (zda jsou v souladu se zájmy příjemce).
• Zajistit renezanci ve vývoji sociálních platforem. Hlavním cílem musí být naplňování vlastních potřeb uživatelů, ne jejich ovlivňování za účelem generování zisku vlastníků (To, co Facebook prodává, jste vy).

Je třeba nasměrovat vývoj technologií tak, aby sloužily ku prospěchu lidstva (též viz Sherry Turkle).

How a handful of tech companies control billions of minds every day

Na závěr malé připomenutí. V roce 1998 jsem psal o didaktickém specialistovi z Colorada Jamie McKenziovi, který se již podobně dlouho jako já snaží vysvětlovat, jak technologie vhodně používat ve výuce a co mohou dělat s lidskou myslí (Cukrátka mysli: náhrada pravdy placebem). Je evidentní, že se nám jejich vývoj směrem k negativnímu ovlivňování myšlení lidí zatím zastavit nedaří. Naše snaha je možná marná, ale nevzdáme se. Dobře strávený čas s technologiemi může být obohacující a může umocňovat naše schopnosti. Musíme to ale umět!