Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Dokáže škola držet krok s technologiemi?
Odborný článek

Dokáže škola držet krok s technologiemi?

Anotace

Článek reflektuje pohled do budoucnosti jednoho z významných vývojářů digitálních počítačových systémů, které komplexně podporují celoživotní vzdělávání – Wayne Skippera z americké firmy Concentric Sky.

V blogu Educause mě nedávno zaujal stejnojmenný článek Wayne Skippera [1]. Wayne je zakladatelem a ředitelem americké firmy Concentric Sky, která se zabývá vývojem a aplikací softwaru v praxi. Školství patří k jejím hlavním zákazníkům. Wayne se osobně věnuje novým možnostem ověřování kompetencí na všech úrovních vzdělávání. Ve zmíněném příspěvku se snaží odhalit technologické trendy, které se nedaří školám sledovat.

Na začátku připomíná hodně omílanou a nám již dobře známou skutečnost, že se v příštích letech bude zásadním způsobem proměňovat trh práce díky automatizaci. Wayne cituje nejnovější zprávu World Economic Forum Future of Jobs Survey [2], která říká, že až polovina stávajících zaměstnanců může být automatizací dotčena již do roku 2022. Je důležité si ale uvědomit, že stroje budou schopné vykonávat jen některé činnosti. Lidé budou nuceni se stroji spíše spolupracovat, než by byli masově nahrazováni. Naznačuje to i následující graf.

Vývoj poměru lidské a automatizované práce v různých oblastech [2]

Jedním ze závažných trendů je, že navzdory očekávatelnému zvyšujícímu se počtu nezaměstnaných budou firmy stále obtížněji hledat kvalifikované pracovníky. Závěr je jednoznačný. Je třeba, aby absolventi škol měli potřebné schopnosti (technologie využívat), a úplně všichni musí být schopni se opakovaně rekvalifikovat a učit stále něco nového. Kromě výše citované zprávy tento závěr podporují i další Waynem odkazované studie.

Jak by tedy mělo školství na současné vývojové trendy reagovat? Bez změn se jistě neobejde.

Strojem rozeznatelné učení

Vzdělávání je tradičně nastaveno do monolitických bloků zastřešených vysvědčením či diplomem, jehož hodnota je do značné míry závislá na reputaci příslušné instituce. Podobný dokument přitom většinou neříká téměř nic o tom, jaké schopnosti jeho vlastník má, vypovídá hlavně o tom, kolik času při jeho získávání musel vynaložit.

Wayne proto podporuje přechod na kompetenčně orientované vzdělávání, které v sobě zahrnuje průběžné personalizované ověřování dosažených výsledků. Definování cílů tak trochu připomíná náš RVP, protože vychází z klíčových kompetencí (např. NACE Career Readiness Competencies). Vývoj se ubírá k definování kompetenčních standardů v takové digitálně zpracovatelné formě, kterou by bylo možné implementovat do systémů sledování osobního růstu tak, aby bylo možno evidovat jejich naplňování u každého uživatele individuálně. Podobný produkt nabízí např. konsorcium IMS Global (The Competencies & Academic Standards Exchange). Wayne ví o čem mluví. Podílel se na vývoji specifikace odznaků Open Badges a je spoluautorem aplikace Badgr, která je implementuje do praxe. Budoucnost nepochybně patří právě takovýmto strojově rozeznatelným konkrétně definovaným metodám, které evidují skutečné schopnosti uchazečů o práci.

What Is A Badge?

 

Jednotné stavební bloky

Cílem projektu Open Badges je sjednotit popis toho, jak je uskutečňován osobní rozvoj. Všechny získané certifikáty včetně vysvědčení či diplomů mohou být převedeny do podoby nezávisle ověřitelných digitálních odznaků, které reprezentují skutečné schopnosti každého jedince. Lze se na ně odvolávat a prohlížet je online.

Tento postup umožňuje budovat vzdělávací cesty, jejichž nedílnou součástí je verifikované průběžné zaznamenávání výsledků. Existence takových digitálních záznamů pak dovoluje vygenerovat každému jedinci (uchazeči o zaměstnání) úplný profil popisující jeho dosažené výsledky odpovídající jeho schopnostem.

Strojová výuka

Jakmile budou existovat digitální záznamy o cestě a výsledcích každého jedince, můžeme nasadit převratné metody analýzy těchto dat podpořené umělou inteligencí (a strojovým učením). Princip vypadá na první pohled docela jednoduše. Na velkých datech lze porovnávat postup jednoho studujícího s postupy jiných, jejichž výsledky se v příslušné fázi vývoje podobaly, a pak se jim podařilo jít úspěšně dále. Na základě tohoto porovnání je možné doporučit tu nejvhodnější cestu nejspíše vedoucí ke kýženému cíli.

Takhle nějak by ono kýžené „personalizované vzdělávání“ s pomocí technologií mělo vypadat. Wayne zmiňuje konkrétně projekt EdRec, který by chtěla Concentric Sky realizovat v rámci grantu Ed.gov. Cílem je vyvinout podobný systém pro americké vysoké školy. Hlavní zásadou je zajistit, aby majiteli systémem zpracovávaných dat zůstali samotní studenti. Použít chtějí Blockchain (viz Uber-U je definitivně tady).

Řeknete si asi, že totéž dokáže zkušený učitel lépe. To je zatím jistě pravda, otázkou je jen to, zda má při rozhodování k dispozici dostatek dat.

Samo-řízené organizace

Úroveň algoritmem řízených činností rychle stoupá. Zvolna začíná dosahovat až k vedoucím funkcím v pokrokových firmách. Jak bylo zmíněno již výše, nejedná se většinou o úplné nahrazení lidí, spíše o maximální využívání schopností strojů tam, kde je to přínosné.

Důsledkem může být i to, že zásadní rozhodnutí budou ve firmách svěřena strojům, a lidé si ponechají jen funkce kontrolní, a hlavně zadávací, to znamená, že budou stanovovat cíle, k nimž by firma měla dospět. Že to nakonec nemusí pro lidstvo mít katastrofické následky, ukazuje výzkum University of London The Augmented Human Enterprise [3], který dospěl k závěru, že organizace komplexně umocňující svou činnost inteligentními systémy budou ve skutečnosti k lidem mnohem přátelštější (o 33 %), a zároveň o 31 % produktivnější.

Možná si, stejně jako já, vůbec neumíte představit, jak by mohly vypadat školské instituce řízené stroji. Nelze vyloučit, že by to mohlo být v některých případ docela přínosné. Necháme se překvapit.

Umožnit přínosnou změnu

Pokud se lidstvo nebude chtít vzdát stávajícího ekonomického růstu, je jisté, že se technologie stanou jeho motorem. Spolu s využitím jejich potenciálu musíme být schopni nasazovat je tak, aby nepoškozovaly naše zájmy, a nevytrácela se lidskost (Ovládej, abys nebyl ovládán). Je zřejmé, že v nových podmínkách nebude myslitelné, aby zaměstnanci využívali jen tradiční analogové výsledky studia. Musíme se do budoucna orientovat na digitální, strojově zpracovatelnou reprezentaci výsledků poznávání podporovanou ekosystémem otevřených technologických standardů.

Nutnou podmínkou přínosného nasazení budoucích školských systémů jsou otevřené standardy a respekt k osobnímu vlastnictví dat. Jejich funkce je přitom podmíněna přístupem k velkým datům, to znamená existencí záznamů, pokud možno o všech potenciálních uchazečích o zaměstnání. To lze zajistit asi jen prostřednictvím centralizovaného řešení. Musíme se přitom vyvarovat dnes zřejmých problémů spojených s korporátním zneužitím osobních dat ke generování zisku.

Jedině společnými silami máme šanci formovat pro všechny přijatelnou budoucnost.

Literatura a použité zdroje

[1] – SKIPPER, Wayne. Can Education Keep Up with Technology?. 2018. [cit. 2018-11-3]. Dostupný z WWW: [https://er.educause.edu/blogs/2018/9/can-education-keep-up-with-technology].
[2] – Future of Jobs Survey 2018. 2018. [cit. 2018-11-3]. Dostupný z WWW: [http://www3.weforum.org/docs/WEF_Future_of_Jobs_2018.pdf].
[3] – The Augmented Human Enterprise. 2018. [cit. 2018-11-3]. Dostupný z WWW: [https://www.automationanywhere.com/makeworkhuman?utm_source=Media&utm_campaign=makeworkhuman].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
21. 12. 2018, 17:55
Pokud snad někomu přijde předpověď samořízených organizací jako neuvěřitelná, ať si přečte tento článek New York Times: When Your Boss Is an Algorithm.
Jan Maršák
22. 12. 2018, 13:19
Nezapomínejme ovšem stále na to, že tvůrcem takového algoritmického "bose" je člověk, resp. jeho mozek. Tento "bos" je pořád artefaktem a bude mít vždy jen takové vlastnosti, kterými ho obdaří lidský um a lidská fantazie.
Bořivoj Brdička
23. 12. 2018, 10:42
Řekl bych, že ono lidské autorství je v případě algoritmů aplikujicích strojové učení již poněkud neúplné. Ten stroj je sám schopen své chybné kroky ropoznat a příště se jich vyvarovat. Naopak dokáže mezi všemi svými dřívějšími úspěšnými pokusy (v případě propojení i pokusy spřátelených strojů) najít ten, který se nejvíce dané situaci podobá, a ten aplikovat. Narozdíl od stávajícího manažera si pamatuje opravdu vše a není žádným způsobem ovlivnitelný osobními vztahy.
Ale přesto souhlasím. Na počátku ten algorirmus samozřejmě vymyslel člověk, a ten taky určuje parametry činnosti onoho stroje.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.