Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Digitální gramotnost jako katalyzátor systémových změn
Odborný článek

Digitální gramotnost jako katalyzátor systémových změn

Anotace

Jsme na prahu velké revize kurikula, a tak možná bude užitečné, když si připomeneme, proč se o ní pokoušíme a jakým problémům musíme čelit.

V povědomí veřejnosti sice je fakt, že technologie jsou příčinou zrychlujících se změn ovlivňujících život celé lidské společnosti, jen málokdo si ale uvědomuje důsledky této skutečnosti. Skoro to někdy vypadá, že svět směřuje k předání dominantní úlohy ve vývoji naší civilizace inteligentním strojům. Zabránit se tomu dá jedině uskutečněním zásadních systémových změn. Školství přitom musí být hlavní prioritou. Schopnosti technologie ovládat musíme věnovat mnohem větší pozornost než dosud (Ovládej, abys nebyl ovládán!). To „ovládání“ však zdaleka dnes neznamená jen umět přístroj zapnout. Je třeba alespoň tušit, co se uvnitř odehrává (viz standard DigCompEdu).

Realizovat skutečnou systémovou změnu je hodně těžké. Již nějaký čas (minimálně od zavedení RVP v roce 2004) se o to pokoušíme, zatím jsme skutečný úspěch nezaznamenali (snad kromě nedávné malé revize, která ve skutečnosti řeší pouze informatiku). Velká revize RVP si klade za cíl toto změnit. Otázkou je, zda se nově integrovaná digitální kompetence stane skutečnou prioritou.

Komponenty realizace systémových změn

Existuje mnoho teoretických studií popisujících, co musí obsahovat strategie systémové změny. Třeba studie Dennise Harpera a Rebeccy Kemper [1], která mi byla k tomuto článku inspirací, uvádí devět klíčových komponent realizace:

1. Zajistěte nezpochybnitelné zdůvodnění změny.
2. Zpřístupněte informace.
3. Rozvíjejte spolupráci.
4. a 5. Vytvářejte převratné inovace a k nim cesty s měřitelnými výsledky.
6. Vytvořte správné pobídky, obchodní modely a zajistěte financování.
7. Rozvíjejte politiku, která potřebné systémové změny podporuje.
8. Posuňte kulturu, myšlení a chování lidí.
9. Definujte pravidla, opatření a standardy pro „nový normál“.

Jen málo z toho můžeme považovat za hotové, částečně snad jen bod 1., 2. a 9. Úspěšnou realizaci nutně bude doprovázet celá řada těžkostí.

Hlavní překážky realizace systémových změn

Náklady
Takové aktivity, jako jsou nové výukové postupy, příprava učitelů, nové technologie či výzkum, se neobejdou bez dodatečného financování. U nás můžeme aktuálně použít Evropský fond obnovy, nadace či jiné granty. Jedinou možnou další cestou je restrukturalizace rezortního rozpočtu. To je požadavek vzhledem k udržitelnosti sice nutný, ale hodně obtížně realizovatelný.

Význam digitální kompetence
Navzdory tomu, že máme digitální kompetenci již mezi klíčovými, její význam je ve školství většinově podceňován. Když se stanovují priority, vždy se na prvním místě ocitá čtenářská a matematická gramotnost, které jsou zároveň nejčastěji použity k ověřování dosažených výsledků vzdělávání. Proti tomu, že jsou základem, nelze nic namítat, dnes je však třeba je vnímat trochu jinak. Minimálně v sobě musí zahrnovat digitální složku (např. Laterální čtení).

Nedostatek času
Učitelé jsou zahlceni požadavky. Každou chvíli někdo přijde s tím, že je třeba učit ještě to a ono. Na vše není čas. Mají-li se navíc inovovat i výukové postupy, musí se na ně učitelé připravit. I to zabere nějaký čas. Proto je nezbytnou součástí změny dostatečná podpora maximálně usnadňující implementaci. Je zřejmé, že záměr stojící za naší velkou revizí RVP, který počítá s redukcí výukového obsahu, jde správným směrem.

Nerovnosti
Toto je velice závažný problém. Dosud se ukazuje, že technologie nerovnosti spíše zvyšují (Třetí propast podle OECD). Přitom mají teoretický potenciál dělat opak. V okamžiku, kdy jsou všichni žáci vybaveni přístroji s přístupem k internetu (nutno zajistit), mají všichni stejnou příležitost učit se. To, zda to dělají, závisí na jejich osobním prostředí (socio-ekonomickém zázemí). Systém se musí snažit tyto hendikepy vyrovnat (mýtus meritokracie).

Zjednodušující přístup
Podle většinového názoru učitelské veřejnosti (který může velkou revizi ovlivnit) řeší stávající malá revize RVP problematiku digitálních kompetencí dostatečně. To však je omyl. Typickým důsledkem malé revize je, že informatika dostane více hodin a v jejím rámci si žáci vyzkoušejí ovládání robotů, ale vše ostatní zůstane beze změny. Takové komponenty digitální gramotnosti, jako je nové pojetí mediální gramotnosti, digitální občanství nebo digitální wellbeing RVP, ani po malé revizi neřeší a výuka se jimi skoro nezabývá.

Agresivní vliv komerce
Prodejci technologického sektoru se snaží vnutit školám produkty, které často nejsou ověřeny výzkumem a jejichž použití nemusí mít pozitivní dopad na výukové výsledky. Velké korporace mají, na rozdíl od malých startupů, dost síly k ovládnutí informačního prostoru. Přitom právě ti malí hráči často nabízejí nejzajímavější služby, jen se o nich dozvědět. Jediným možným řešením je sledovat čelné učitele a zapojit žáky.

Odpor ke změnám
Je zcela přirozenou lidskou vlastností. Existuje množství teoretických studií, jak přimět někoho opustit komfortní zónu a změnit své zaběhané myšlení. Roli hraje strach z neúspěchu, negativní publicita apod. Vlastně se jedná o aplikaci behaviorálních postupů (viz Foggův model ovládání lidí technologiemi). Vzhledem k tomu, že změnu nelze uskutečnit bez vynaložení úsilí, jde hlavně o to, přesvědčit aktéry, že náš dlouhodobý zájem musí převážit nad krátkodobým. Je nezbytné přinášet důkazy o tom, že zaváděné změny vedou ke skutečnému naplnění požadovaných nových výukových cílů.

Současná situace změnám nahrává

Pro toto tvrzení existují minimálně tři důvody:

  1. Rozvoj technologií (a zvláště umělé inteligence) postupuje a stále se zrychluje. Lidstvo si začíná být vědomo dopadu, který to má na potřebné schopnosti každého, kdo se chce uplatnit, ať už v zaměstnání, nebo v občanském, či osobním životě.
  2. Učitelé byli díky pandemii ze dne na den nuceni se naučit technologie (alespoň na základní úrovni) ovládat. Tím se skokem posunuli a mnozí z nich nastoupili cestu směrem ke schopnosti aplikovat digitální pedagogiku, což je určitě výrazné zlepšení situace.
  3. Žáci vnímají technologie jako nedílnou součást jejich života. Neznamená to, že jsou automaticky schopni je na dostatečné úrovni využívat ke svému prospěchu a osobnímu růstu, ale pod správným vedením se mohou k tomuto cíli přibližovat. Jsou-li technologie nedílnou součásti jejich života, zcela jistě se musí stát i součástí jejich učení. O potřebě digitálních kompetencí není třeba je přesvědčovat. Mnohdy mohou svými schopnostmi přispět ke zkvalitnění školních aktivit (viz např. Virtuální Vikingové). Měli by být zapojováni i do plánování výuky včetně přípravy strategií a systémových změn (Jak vypadá na kompetence orientovaná výuka?).

Závěr

Problémů, kterým lidstvo v souvislosti s technologiemi čelí, je mnoho. Více či méně k nim kromě pandemie patří třeba i klimatické změny, šíření nepravdivých informací, rasismus a nacionalismus, nerovnosti, zbrojení ad. Všechny se je musíme snažit vyřešit. Vůle k činům se neobejde bez poznání a poznání bez vzdělání. Proto má transformace školství pro budoucnost lidstva zásadní význam. Budoucnost patří mladým, proto je jejich aktivní zapojení, energie a zájem důležitým atributem změn.

Komplexnost stávajících problémů vyvolává potřebu holistického přístupu. Jsou-li technologie příčinou, je nasnadě, že právě digitální gramotnost hraje klíčovou roli. Systémová reforma školství je nezbytná. Snad se nám tu současnou podaří nejen připravit, ale i realizovat.

Literatura a použité zdroje

[1] – HARPER, Dennis O.; KEMPER, Rebecca F. Technology Literacy as a for Systemic Change. 2021. [cit. 2021-10-23]. Dostupný z WWW: [https://thejournal.com/Articles/2021/09/20/Technology-Literacy-as-a-Catalyst-for-Systemic-Change.aspx].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.