PISA a umělá inteligence

Anotace

V OECD stoupá zájem o zkoumání forem spolupráce lidí s inteligentními stroji. Důkazem je nedávno publikovaná studie zabývající se hodnocením schopností lidí i strojů souvisejících s umělou inteligencí (AI) [1]. Vývoj, který předcházel, pro nás vůbec není překvapivý.

Často slyšíme, že digitalizace, umělá inteligence a robotika změní to, jak lidé pracují. To se pochopitelně dotkne trhu práce, což nutně ovlivní též školství. Cílem vzdělávání musí být na tyto změny reagovat a žáky na ně připravit. Ve svém důsledku to znamená, že budou potřebovat nové kompetence, tj. bude nutné jejich přípravu určitým způsobem transformovat. Například World Economic Forum v této souvislosti mluví o průmyslu 4.0 a odpovídajícím vzdělávání 4.0 (Accelerating Education 4.0).

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) hraje v transformaci školství na celém světě významnou roli. V roce 2016 zahájila program Future of Education and Skills 2030. Ten se hned na počátku pokusil zmapovat situaci a ještě lépe zviditelnit důvody, které k nutnosti transformace vedou.

Vztah mezi vývojem technologií a vzděláním podle OECD [2 str. 7]

Podle tohoto zjednodušeného schematického znázornění existuje mezi technologiemi a vzděláním vzájemná závislost. Vždy, když technologie ve vývoji výrazně předběhnou úroveň vzdělání lidí (Education), vzniká sociální napětí (Social pain). Je-li to naopak, jsme svědky prosperity. Již první průmyslová revoluce vyvolala sociální napětí (Luddité), které se podařilo eliminovat povinnou školní docházkou a růstem životní úrovně. Průmyslové revoluce nakonec dospěly k převládající prosperitě (zanedbáme-li krize), z níž měli prospěch všichni.

V současnosti se dostáváme do situace, v níž sociální napětí opět roste (Jsem, či nejsem neoludditou?). Důvodů je sice více, technologie jsou však jedním z hlavních. Jejich rozvoj vyvolává růst nezaměstnanosti v situaci, kdy je celá řada volných pracovních míst. Důvodem je klesající poptávka po zaměstnancích schopných vykonávat pouze rutinní činnosti, které postupně nahrazují stroje. Zájem je naopak hlavně o pracovníky s kompetencí řešit nečekané problémy s nejasně definovanou strukturou (4. průmyslová revoluce). A tak je třeba se snažit rozdíl mezi vzděláním lidí a schopnostmi technologií opět eliminovat. Schéma na obrázku výše naznačuje, že OECD navzdory mnoha stále rostoucím rizikům vidí budoucnost velmi optimisticky (Transformative change). Že se nám podaří prostřednictvím transformace vzdělávání sociální napětí odstranit a vrátit se k prosperitě.

Proto se vzdělávací odbor OECD v čele s Centrem pro výzkum a inovace (CERI) začal ve zvýšené míře věnovat vlivu vývoje technologií na výukové cíle (potřebné kompetence). V roce 2019 došlo k posunu programu zabývajícího se budoucností školství směrem k umělé inteligenci (Artificial Intelligence and the Future of Skills – AIFS). Od té doby probíhá výzkum odhalující nejen, jak budoucí potřebné schopnosti definovat, ale též jak jejich úroveň hodnotit.

V listopadu 2021 byla publikována na začátku již zmíněná první výzkumná zpráva AI and the Future of Skills, Volume 1: Capabilities and Assessments (AI a budoucí schopnosti, díl 1: Způsobilost a hodnocení) [1]. Má přes 300 stran. Alespoň rámcově do ní nahlédněme.

Projekt AIFS velmi ambiciózně spojuje teorie, modely, taxonomie a metodiku především dvou dříve dost vzdálených oborů – počítačových věd a kognitivní psychologie. Cílem je porozumět tomu, jak budou lidé schopni kooperovat s AI systémy a jak to ovlivní svět práce. Zpráva postupně zpracovává problematiku kognitivních schopností lidí včetně socio-emocionálních, tvůrčích, spolupráce, řešení problémů ad. Analogicky se pak věnuje schopnostem umělé inteligence. Shrnuje existující taxonomie a postupy, které jsou k měření schopností v obou vědních oborech používány.

Jakkoli je toto pořád jen začátek projektu, zpráva se v závěru snaží poznatky obou vědních disciplín spojit a odhalit, jak se vzájemně ovlivňují. Cílem je dospět k návrhu indikátorů použitelných na přípravu nástrojů ověřujících schopnosti žáků umělou inteligenci využívat a se stroji, které jí disponují, spolupracovat. Projekt AIFS proto bude v následující fázi všechny v této zprávě navržené formy hodnocení pilotně ověřovat. Dá se předpokládat, že cílem je dospět nakonec k realizaci mezinárodního šetření, které vyhodnotí úroveň transformace školství jednotlivých zemí OECD.

Dokládá to vyjádření ředitele vzdělávacího odboru OECD Andrease Schleichera:

„Projekt AIFS je základem pro to, aby OECD mohla dlouhodobě systematicky monitorovat rozvoj umělé inteligence. Tato úvodní zpráva je prvním krokem k přípravě metodiky ‚PISA for AI‘, která pomůže politikům lépe porozumět tomu, jak AI ovlivňuje svět práce a školství – a jak bude tyto základní pilíře lidské společnosti v příštích letech transformovat.“ [1, str. 3]

Řekl bych, že je třeba se zamýšlet nad tím, zda se má naše školství nechat nějak ovlivňovat tímto vývojem na půdě OECD, který vede k budoucímu ověřování vzdělávacích výsledků souvisejících s AI. Asi nám opět nezbude, než nechat vše na zodpovědných činitelích. Snad se nebudou opakovat podobná rozhodnutí jako v nedávné minulosti (Mezinárodní výzkum digitálních dovedností žáků ICILS 2018, PISA 2018 a globální kompetence). Čeká nás teď ověřování Tvůrčího myšlení a v roce 2025 Učení v digitálním světě, kterého se výsledky projektu AIFS již určitě dotknou. A tak by možná stálo za to tuto problematiku vhodným způsobem provázat již s právě připravovanou velkou revizí RVP ZV.