Tony Bates je (spolu s Larry Cubanem) pravděpodobně nejstarším stále pracujícím expertem v oboru vzdělávacích rechnologií. Dlouhá léta působil v britské Open University, nyní tráví důchod v kanadském Ontariu a pracuje pro výzkumnou organizaci Contact Nord. S jeho výsledky se seznamujeme celkem pravidelně (zde). Tentokrát se podíváme na dokument, který shrnuje jeho 50leté zkušenosti a formuluje 12 nejvýznamnějších poznatků, ke kterým dospěl [1]:
1. Kvalitní výuka dokáže eliminovat nevhodné používání technologií, ale technologie nikdy nezachrání špatnou výuku; většinou ji ještě zhorší.
Technologie musí být aplikovány s jasným cílem, vhodnou strukturou učebních materiálů, způsobem naplňujícím potřeby žáků atd. Když jsou tyto principy ignorovány, pak výuka selže navzdory jedinečným schopnostem tohoto média. Existuje mnoho příkladů toho, kdy nasazení technologií nepřineslo dobré výsledky díky špatným pedagogickým postupům. Na druhou stranu můžete vidět mnoho skvělých učitelů, kteří zápasí s nevhodnou technologií, a přesto dosáhnou dobrých výsledků.
2. Každé médium má specifické vlastnosti.
K technologiím je třeba přistupovat profesionálně. Každé médium vyžaduje jiný druh produkčních dovedností nezbytných k využití jeho jedinečných vlastností. Existují profesionální dovednosti, jak vytvořit například video, které se řídí široce uznávanými principy (jako je osvětlení, střih apod.). Dnes je mnohem snazší dosáhnout technicky vysokých standardů než před 30 lety. Dobře osvětlené, čistě sestříhané video bude pravděpodobně výchovně efektivnější než špatně natočené a nevhodně sestříhané. Totéž platí i pro textový dokument. Jasný a dobře strukturovaný text je vždy výchovně efektivnější než text se špatnou gramatikou, intenzivním používáním žargonu a nejasnou strukturou. Na kvalitě při tvorbě záleží.
3. Vzdělávací technologie jsou flexibilní.
Technologie jsou obecně flexibilní, a tudíž při vzdělávání zaměnitelné. Čeho lze dosáhnout prostřednictvím jedné technologie, lze, pokud máte dostatek představivosti, času a zdrojů, obvykle dosáhnout i pomocí některé jiné. Absence nebo nedostupnost konkrétní technologie tedy nemusí nutně bránit v dosažení stanovených cílů učení.
4. Každé médium má specifické vzdělávací vlastnosti.
S pomocí technologií lze dosáhnout nových či odlišných výsledků učení. To umožňuje transformaci výuky. Hledání rozdílů, spíše než podobností, mezi různými médii může pomoci při rozhodování například mezi prezenčním a online učením, nebo mezi synchronním a asynchronním. Je dobré si uvědomit třeba to, že co děláte ve své třídě při vyučování, nelze stejně dobře dělat online. Nebo to, jakou výhodu poskytuje synchronní online přednáška oproti asynchronní (typicky u webinářů) – a naopak. Ujistěte se, že se snažíte plně využít možnosti média spíše než používat jen svůj oblíbený nástroj.
Z toho vyplývá Batesův zákon možné substituce: Až na výjimky lze vše vyučovat stejně dobře prezenčně i online. Ty výjimky je však třeba dobře znát.
5. Zapojení více médií obvykle zlepšuje výsledky učení, ale musí to být vyváženo efektivitou.
Je rozdíl mezi technologiemi a médii. Technologie jsou věci nebo nástroje používané k podpoře výuky a učení (počítače, programy, systémy řízení výuky ad.). Technologie často zahrnují kombinaci nástrojů s konkrétními technickými vazbami, které jim umožňují pracovat jako technologický systém, jako je telefonní nebo mezinárodní počítačová síť.
Média mají něco navíc. Jejich součástí je aktivní tvorba obsahu, jež se neobejde bez někoho, kdo s nimi interaguje a rozumí jim. Technologie média jen přenášejí. Hlavní média využívající technologie jsou text, video, zvuk a strojový kód. Výhodou přemýšlení o médiích spíše než o technologiích je to, že v souvislosti s učením můžeme za médium v rámci prezenční výuky považovat třeba i fyzickou učebnu. Online vzdělávání je pak jen jiným médiem, které využívá různé technologie.
Výzkum jasně ukázal, že žáci se lépe učí z více médií. Čím větší je však počet použitých technologií, tím složitější je proces přípravy a větší riziko ztráty orientace žáka. Cílem by proto v jakémkoli daném kontextu mělo být použití omezeného počtu technologií, ale pokrývající více médií. Internet je skvělým příkladem takové technologie, která integruje více médií.
6. Interakce je nezbytná.
Vysoce kvalitní interakce žáků s učiteli a učebními materiály je nezbytná pro efektivní učení. Všechny výzkumy naznačují, že žáci, zvláště ti, kteří se učí online, potřebují komunikovat s učitelem i se spolužáky a interagovat s učebními materiály. Technologie to musí umožňovat. Mezilidskou komunikaci lze pomocí vhodných technologií poskytovat stejně efektivně na dálku, jako prostřednictvím osobního kontaktu, ale musí být vyvolána záměrně. Spontánní interakce, která existuje při prezenční výuce, při učení na dálku nevzniká. Je nutné ji vyvolat uměle (Andersonův teorém interakční ekvivalence).
7. Počet žáků je důležitý.
Celkový počet žáků, kteří se mají účastnit kurzu, je rozhodujícím faktorem při výběru technologie. U některých technologií jsou náklady mnohem méně závislé na počtu žáků, u jiných naopak s jejich počtem rostou. Kritickým parametrem je právě interakce. S rostoucím počtem účastníků rostou obecně i náklady na interakci. Týká se to hlavně výuky na dálku. Typickým příkladem jsou MOOC kurzy, do nichž se zapojují až desítky tisíc zájemců. Zde je třeba hledat vysvětlení, proč se zvyšuje zájem o umělou inteligenci (AI). Třeba právě chatboti jsou schopni řídit interakci s velkým počtem účastníků kurzu. Je dobré si uvědomit, že i dražší online kurz může být díky velkému počtu účastníků a opakovatelnosti efektivní.
8. Nové technologie nemusí být nutně lepší než staré.
Nikde není psáno, že nové technologie jsou pro výuku automaticky lepší než staré. Nové technologie by se měly posuzovat podle vzdělávacích a provozních parametrů, nikoli podle stáří. Mnoho poznatků získaných z aplikace „starších“ technologií stále platí pro jakékoli novější.
Souvislosti vysvětluje Amarův zákon a Hype cyklus. Zájem o nové technologie bývá zpočátku přehnaný, po nějaké době se většinou usadí. I nové technologie nakonec najdou své místo ve vzdělávání, až jejich funkce a výhody budou lépe pochopeny. Žádná „převratná“ technologie, která by překonala všechny ostatní, však neexistuje – a platí to pravděpodobně i o AI.
9. Výuka je specializovaná disciplína se silnou teorií a výzkumem podporujícím implementaci technologií.
K tomu, aby mohly být ve výuce efektivně využívány technologie, je nezbytná příprava učitelů. Ta vyžaduje dokonale znalé instruktory (učitele učitelů). U nich je tedy třeba začít. Oni jsou těmi, kdo musí být seznámeni s tím, jak se lidé prostřednictvím technologií učí. Musí znát nejnovější poznatky vědy o učení (Kurz Learning How to Learn: Naučte se učit se) i o tom, jaké metody výuky jsou nejúčinnější (digitální pedagogika). Formální školení instruktorů však není jediným způsobem, jak potřebné schopnosti budovat. Účinná může být též práce v týmech nebo poskytování přístupu ke školicím zdrojům online.
10. Aby bylo možné plně využít potenciál technologií, je třeba učit jinak.
Není správné pouze automatizovat stávající výukové postupy pomocí technologií nebo jen přidat technologii k tomu, co se již ve výuce dělá. Takto nedojde k plnému využití funkcí a výhod tohoto média. Nová teorie vyučování a učení umocněná o porozumění funkcím a výhodám technologií vede k transformaci výukových metod (Postdigitální přístup ke vzdělávacím technologiím). Příkladem toho, jak se nám to zatím nedaří, byla snaha přenést stávající prezenční výukové postupy na učení na dálku během pandemie.
11. Týmová práce je cenná – ale drahá.
Týmová práce vede k vyšší kvalitě ve využívání vzdělávacích technologií. Žádný jednotlivec nemůže vědět vše, co je třeba – být odborníkem na technologie i na předmět. Pro efektivní využití technologií ve výuce jsou nezbytní didaktici oboru, mediální specialisté a návrháři výukových postupů. Přestože je týmová práce důležitá, je s ní v současnosti spojen vážný problém. Kapacity existujících týmů dokáží realizovat jen malé procento všech výukových aktivit. Dojde-li však na takovou mimořádnou situaci, jako je plošná výuka na dálku, není možné, aby každý učitel měl k dispozici tým podporující jeho práci. Na to nejsou lidé ani finance. Jedinou možností je umocňovat schopnosti běžných učitelů tak, aby se dokázali bez týmu přímých spolupracovníků obejít a uměli ho nahradit spoluprací online.
12. Technologie nepředstavují problém.
V současnosti existuje více než dost technologií, které umožňují učit jakýmkoli způsobem, který si zvolíte. Otázka zní: Co chcete, aby se žáci naučili? A jakou formou?
Není těžké použít nějaké digitální zařízení a najít volně dostupné výukové materiály. Mnohem těžší je vybrat vhodné vyučovací metody, které efektivně využívají funkcí a výhod různých médií. Je třeba se soustředit na navrhování zážitku z učení a ne na ovládání přístrojů. K lepším výsledkům vede proces založený na pokusech a omylech, ale ten je bohužel hodně pomalý. Proto je třeba se snažit aplikovat vše, co je již o používání technologií ve výuce známo a ověřeno. Uplatnění těchto 12 principů je začátek nikdy nekončícího procesu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
