Davida Cormiera, experta na systémovou změnu specializujícího se na vzdělávací technologie a aktuálně též profesora kanadské University of Windsor, sledujeme již více jak 10 let (zde). Je jedním z pilířů našeho vzdělávacího prostředí. Byl u zrodu konektivismu jako didaktické teorie. Nedávno spolu s kolegyní Ashlyne O'Neil vydal knihu shrnující nejdůležitější principy online vzdělávání [1]. Je jich 12. Podívejme se alespoň orientačně, které to jsou.
1. Nutnost přehodnotit problematiku online vzdělávání
Zorientovat se ve výuce online je otázka spíše koncepční než technologická. Existují věci, které můžete dělat prezenčně a které mohou být na internetu velmi obtížné. Avšak existují také věci, které se dají lépe dělat online. Soustřeďte se na to, v čem je internet jiný. Výsledkem bude funkční hybridní výuka.
2. Vliv množství informací na výuku a učení
Jednou z kritických koncepčních záležitostí výuky online je přizpůsobení se myšlence, že vaši žáci již mají přístup ke všem informacím, které jim máte v úmyslu poskytnout. Naše školy obvykle vytvářejí „zónu umělého nedostatku“. Dostupnost informací odstraňujeme tím, že říkáme žákům, aby ve třídě své přístroje nepoužívali. To nám umožňuje ovlivňovat to, k jakým informacím mají přístup (často je k tomu důvod). V online prostředí je situace jiná, funguje tam transaktivní paměť. Výuka proto musí vypadat jinak. Nemá smysl se ptát na věci, které lze snadno vyhledat. Je třeba žáky vést ke schopnosti informace třídit, ověřovat a zpracovávat. Musíte tuto neomezenou dostupnost informací využít ve svůj prospěch.
3. Problematika komplikovaná nebo komplexní
Komplikovaný (složitý) problém lze většinou řešit krok za krokem. Postup vedoucí k řešení se složí z kroků, které lze nalézt, zkopírovat a vložit. Výsledkem je něco, na čem se většina odborníků shoduje, že je to správná odpověď. Například stavba letadla. To je složitý proces s potenciálně miliony kroků, na nichž se musí dohodnout různí specialisté z odvětví výroby letadel. Kladení komplikovaných otázek skutečně funguje pouze v zóně umělého nedostatku. Bez přístupu k informacím musí žáci tvrdě přemýšlet nad tím, jaký postup (vzorec, model) zvolit. Jsou-li online, mohou výsledek najít nebo složit ze zkopírovaných a vložených součástí.
Komplexní výzvy nemají jedinou odpověď. Je obtížné nebo nemožné je měřit. Jak moc milujete sušenky? Jaký je nejzdravější způsob stravování? Najednou lze jednoznačně řešit pouze část problému. Zaměření na aplikaci komplexních výzev a jejich hodnocení nutně vtahuje žáky do obsahu a podporuje jejich autonomii. Pokud chcete umocnit práci žáků online, přidejte trochu komplexity, něco, co přináší jejich pohled na věc, něco, co se nedá jen najít a zkopírovat. Namísto otázek „co?“ nebo „jak?“ se ptejte „co to znamená?“ nebo „proč si to myslíš?“ (viz Vzdělávání ve věku komplexity).
4. Informační gramotnost a učení s webem
Jednou ze zásadních námitek proti volnému přístupu ke všem online informacím je, že žáci nebudou schopni rozlišit pravdivou informaci od nepravdivé. To je pravda. Ale naučit se vyhledávat, vyhodnocovat a syntetizovat informace v jakékoli oblasti je právě teď kritická dovednost. Nemůžeme je ochránit před dezinformacemi, které mohou získat na internetu. Potřebují se naučit, jak s nimi zacházet.
Navíc budou potřebovat více než jen informace, aby mohli řešit výzvy, kterým čelí. Musí být kreativními řešiteli problémů a strategickými mysliteli. Snažte se co nejvíce svou výuku propojit s webem a věnovat dost času procesu etického hodnocení věcí, se kterými se setkávají.
5. Péče o žáky
Transakční vzdálenost mezi učitelem a žáky se online zvyšuje. Je proto třeba více přemýšlet o tom, jak zůstat s žáky v kontaktu. Neformální chat s žáky může být stejně účinný jako úsměv ve třídě. Existují též hlubší důvody pro péči, třeba přemýšlení o různých potřebách žáků a o tom, jak můžete své online aktivity navrhnout tak, aby byly co nejvhodnější pro všechny. Jak začleníte tuto „péči“ do svých zpráv, videí, úkolů?
Je snazší přestat pracovat, když opustíte školu a vrátíte se domů. Je to mnohem těžší, když se váš domov stane vaším pracovištěm. Musíte vyvážit péči, kterou chcete věnovat žákům, a péči, kterou věnujete sami sobě. Vymyslete způsoby, jak pravidelně komunikovat se svými žáky, aby věděli, že vám záleží na jejich úspěchu.
6. Obsah a zapojení učitele
Přesunutí výuky na internet mění vztah mezi „obsahem“ a „přítomností učitele“. Nejlepším způsobem, jak přemýšlet o obsahu pro online výuku, je chápat jej jako přítomnost učitele. Při prezenční výuce je hranice mezi výkladem a učebnicí zřejmá, online je to však jinak. Učitelův výklad v podobě videa, zadání úkolu či jeho příspěvky v chatu, to vše se prolíná a je součástí jeho přítomnosti.
Mezi vnímáním přítomnosti učitele a angažovaností žáků obvykle existuje přímý vztah. Vaši žáci potřebují vědět, že jste tam. Pouhé přečtení jejich komentářů v diskusním fóru neznamená vaši přítomnost. Můžete strávit hodiny procházením celé diskuse, ale pokud nic neřeknete (nebo jinak nenaznačíte, že jste je viděli), nebudou to vědět. A pak je to stejné, jako byste tam vůbec nebyli. Přitom často stačí napsat jen jeden příspěvek nebo vytvořit jedno rychlé video a reagovat na všechny příspěvky najednou, zvýraznit určitá témata a opravit mylné představy. Hlavně je třeba žákům stále ukazovat, že jste zapojeni.
7. Méně je někdy více
Všechny obory pracují s množstvím fakt. Je lákavé chtít výukou „pokrýt veškerý obsah“. To však není nutné. Můžete klidně učit méně tematických celků, ale pracujte na tom, aby žáci dospěli k vyšším formám myšlení (Bloomova taxonomie). Je až příliš snadné upadnout do tradičního způsobu myšlení, tj. muset probrat všechno.
V té souvislosti je vhodné přehodnotit plán výuky. Kolik hlavních tematických celků je nutných? Co je nejdůležitější? Zbavte se zbytků. Ještě lépe – udělejte je nepovinné pro žáky, kteří chtějí více (vždy je jich několik). Totéž platí pro nástroje, které používáte. Není třeba mít pět sofistikovaných aplikací, které mají celou řadu funkcí, jež nepoužíváte. Preferujte jednoduchost.
8. Zajistěte spravedlivý přístup
Učení prostřednictvím internetu, zejména během globální krize, přináší nové obavy o spravedlnost a dostupnost. Tyto problémy nelze vyřešit „mávnutím kouzelného proutku“ (Mýtus meritokracie podle Education Elements). Je třeba porozumět všem žákům a setkat se s nimi tam, kde jsou. Při práci z domova se problémy zhoršují. Je třeba, aby žák měl vlastní přístroj, silné připojení, vhodné prostředí s podporou rodiny, vůli plnit úkoly.
Přemýšlejte o různých způsobech, jak nastavit aktivity tak, aby je žáci mohli realizovat různými způsoby ve svých specifických podmínkách.
9. Snažte se žáky zaujmout
Práce online vyžaduje větší motivaci žáků. Je třeba se snažit ji posílit. Snaha probrat velké množství látky není omluvou. Jednou z možných cest je vhodná strukturace obsahu. Dlouhé texty či videa rozdělit na menší části, a ty zadávat postupně, aby byla pracovní zátěž lépe zvládnutelná. Buďte zajímaví a realističtí v tom, co od žáků očekáváte. Poskytněte jim soustavnou online pomoc při zvládání problémů, které se při práci vyskytují (např. chatbot). Naučte je učit se online.
10. Upravte aktivity pro online prostředí
Online prostředí přináší celou řadu možností pro obohacení, či dokonce i umocnění výuky. Prezenčně typicky žádáte termínované odevzdání výstupů, které pak hodnotíte. Online může tento proces mít mnohem méně zřetelné kontury. Tvorba může být doprovázená diskuzí nad postupem prací, své připomínky může sdělit jak učitel, tak spolužáci, a třeba i někdo jiný. Online výstupy mohou mít podobu portfolia, které vykazuje známky vývoje žáka. Všichni se mohou vzájemně obohacovat poznatky získanými mimo prostředí třídy (kurátorství). Hodnocení je též sdíleno všemi.
Je důležité o výhodách výuky online přemýšlet.
11. Spolupracujte
Nezkoušejte online výuku dělat sami. Nejste sami, kdo se o to pokouší. Není to soutěž. Nesnažte se vytvářet všechny výukové materiály. Nesnažte se najít nejvhodnější zdroje sami, je jich příliš mnoho. Učte se od čelných učitelů. Vytvořte spolupracující tým. Začněte vytvářet komunitu.
12. Komunita jako kurikulum
V online prostředí probíhá učení poněkud jinak. Již samotná dostupnost informací je velkou změnou. Jen je třeba si uvědomit, že vlastně všechny mají svůj původ, že pocházejí od jiných lidí a že je pro nás důležité cílevědomě budovat spojení s těmi, kteří pro náš osobní růst mohou být užiteční. Mnoho lidí své názory (poznatky) zveřejňuje (pracují nahlas). Určitým způsobem vlastně lze již samotné sledování vhodných lidí chápat jako kurikulum. Je to cesta vedoucí k celoživotnímu odbornému růstu.
Žáky je třeba na takovou cestu přivést. Vysvětlit jim, jak důležité je pro online spojení si zdroje poznatků vybírat a ověřovat si jejich věrohodnost. Začít můžete tím, že do své výuky pozvete vhodné odborníky z mimoškolního prostředí. Docela přirozeně se pak podobný postup stává součástí badatelsky orientovaného poznávání.
Pokračovat dále není třeba. Myšlenka budování komunity podporující vlastní poznávání v podobě osobního vzdělávacího prostředí pro nás není nic nového. O Davidovi Cormierovi jako o největším konektivistovi dneška už na Spomocníkovi byla řeč.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
