Pavel je žákem 1. ročníku střední školy a hned v průběhu září se dozvídá, že bude letos také psát ročníkovou práci. Pavel sice již ročníkovou práci psal na základní škole, ale moc zkušeností s její tvorbou nemá. Učitel odborného předmětu mu přiděluje téma, o kterém nikdy neslyšel a nic o něm neví. Raději by psal o tom, čemu se dlouhodobě věnuje a co ho baví, ale to mu povoleno nebylo. Kamarád z vedlejší třídy si alespoň mohl vybrat z více témat. Jak navíc zjistil, požadavky k vypracování ročníkové práce se v obou třídách diametrálně liší. Něco je tady zjevně špatně. Ale co s tím může dělat? Nakonec se rozhodl. Odevzdá jen to nejnutnější, aby splnil zadání. A udělá to rychle, aby to měl z krku. Nepůjde o ročníkovou, ale maximálně hodinovou práci.
Pavlovi se není co divit, že nevidí v zadané ročníkové práci žádný smysl. Nedostal ani příležitost rozvíjet se v tom, v čem je dobrý. Jeho motivace je nulová. I kdyby se v průběhu školního roku naučil, jak ročníkovou práci po formální stránce vytvořit, bavit ho to nebude.
Jistě, někdo teď může namítat, že žáci musí být schopni zpracovat i taková témata, o kterých nic nevědí. Není ale přece jen lepší začít problematikou, ke které mají vztah a již se v ní alespoň částečně orientují, a neznámá témata nechat do dalších ročníků?
Ročníková práce není primárně o:
Hlavním cílem ročníkové práce nemůže být to, zda žák umí formátovat text pomocí stylů, či uvede všechny použité zdroje a ty správně cituje dle citační normy, a není jím dokonce ani to, zda žák umí zpracovat zadané téma v podobě interpretací různých zdrojů či jejich doslovným citováním, přestože v obou uvedených případech jde o zcela zásadní dovednosti nezbytné pro její úspěšné vytvoření. Pokud však budeme ročníkovou práci omezovat výhradně na formální a obsahovou stránku, zničíme její obrovský potenciál.
U ročníkové práce je mnohem důležitější:
Jestliže žáci neradi píšou ročníkové práce, hledejme nejprve chyby v přístupu učitelů a v celkovém návrhu formátu těchto prací ze strany školy. Konkrétním příkladem takové chyby může být bezvýhradné lpění na tom, že ročníková práce musí mít výhradně textový formát. Co kdyby žáci měli možnost místo psaného dokumentu vytvořit ročníkovou práci ve formě videa?
A když žáci nevidí cíl své práce, hledejme opět chybu především v nás učitelích (vedoucích prací), že jej se žáky společně nehledali a nedefinovali. Stejně tak pokud nedokážou vidět přesah a možné budoucí využití své ročníkové práce, nastala chyba již na samotném počátku při stanovování jejích kritérií.
Hlavním cílem ročníkové práce není rozvoj digitálních, jazykových či jiných kompetencí žáků, ale rozvoj jejich potenciálu.
Špatnou koncepcí ročníkových prací ze strany školy a učitelů zabřednou žáci do průměrnosti. Dobrá koncepce je z této průměrnosti může naopak vyvést směrem k výjimečnosti a umožnit jim přicházet s unikátními řešeními, kterými mohou posunout nejen sebe, ale i školu samotnou.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.