Jay McTighe je nezávislým konzultantem, autorem několika knih, zvaným řečníkem a bývalým ředitelem Maryland Assessment Consortium, agentury, která měla na starost ověřování výsledků vzdělávání v americkém státě Maryland (v roce 2011 Maryland začal testovat prostřednictvím konsorcia WIDA). Je znám svým prosazováním výuky směřující ke kompetencím pro 21. století a zaváděním formativního hodnocení. V souvislosti s probíhající velkou revizí RVP je pro nás mimořádně zajímavý jeho přístup ke kurikulu (It’s Time for Curriculum Mapping 3.0) [1]. Popisuje tři fáze vývoje.
Kurikulum 1.0 – Záznam učitele
Učitelé na základě osnov (či učebnic) vytvářejí osobní deníkové mapy, do kterých zaznamenávají témata a obsah svých lekcí (hodin), aby bylo vidět, co učili, kdy to učili a jak dlouho. Tento záznam vyučovaného učiva dovoluje, aby se pak učitelé setkali v týmech na úrovni ročníků a oborů, a porovnávali své jednotlivé mapy. Mohou zkoumat souvislosti horizontální (co chybí?) i vertikální (kde se obsah překrývá?). Během této éry se objevily pomůcky pro mapování kurikula, které poskytují pedagogům nástroje pro snadné zadávání a aktualizaci. Dnes existuje celá řada digitálních nástrojů, které pomáhají učitelům takové mapy vytvářet, ukládat a analyzovat je.
Kurikulum 2.0 – Mapování založené na standardech
Druhá generace kurikula je spojena s přípravou obsahových standardů jednotlivých oborů (předmětů). Standardy jsou vytvářeny týmy odborníků, které spolupracují a musí se na konečném obsahu dohodnout. Kurikulum (vzdělávací program) pak vzniká mapováním standardů, tj. jejich převodem do plánu výuky, nejlépe včetně časových dotací pro jednotlivá témata. Toto mapování typicky vychází z konsenzu učitelů na úrovni školy. Opět (v USA) existuje celá řada digitálních nástrojů usnadňujících tvorbu školního vzdělávacího programu, které nabízejí na standardech (Common Core) založené šablony, nebo dokonce i typizované hotové mapy, které lze rovnou převzít.
Kurikulum 3.0 – Mapování schopností
Výše popsané přístupy měly ve své době opodstatnění – 1.0 v 70. letech minulého století, 2.0 v 90. Oba se soustředily jen na identifikaci „vstupů“ kurikula – obvykle obsahu výuky na úrovni ročníků. Kurikulum zde specifikuje, co se má učit. Tuto koncepci je nutné díky vývoji pro život potřebných kompetencí revidovat. Je třeba se primárně zaměřit na žádané schopnosti žáků, které odrážejí nejdůležitější cíle moderního vzdělávání. Spíše než se ptát „co máme učit?“ se základní otázkou kurikula stává „co by žáci měli být schopni díky svému učení udělat?“. Jinými slovy, je třeba, abychom strukturovali (mapovali) kurikulum kolem autentických úkolů a projektů.
Autentické úkoly vyžadují, aby žáci aplikovali své učení v realistickém a relevantním kontextu. Takové úkoly charakterizuje jasný účel, cílové publikum a srozumitelné zadání, jehož součástí může být např. časový harmonogram, rozpočet, počet slov ad. Vzhledem k tomu, že tyto úkoly jsou obvykle otevřené, často nabízejí žákům příležitosti využívat své specifické schopnosti a být kreativní. Zde je namátkou několik příkladů vhodných úkolů napříč ročníky:
Připrav a prezentuj multimediální přednášku typu Ted Talk na zkoumané téma.
Vytvoř originální příběh na dané téma, který představíš mladším žákům. Na vypracování se může podílet tým spolužáků.
Vytvoř matematický model, který bude reprezentovat fenomén „reálného světa“.
Proveď „vědecký“ výzkum s cílem prozkoumat jev nebo odpovědět na otázku (např. „Která značka papírových ručníků je nejvíce savá?“).
Připrav oznámení o nové veřejné službě, které přesvědčí občany, aby... (např. volili, šetřili vodou, pomáhali druhým).
Vypracuj návod, jak někoho naučit dovednosti nebo postupy, které znáš. Starší žáci mohou vytvořit technickou příručku (např. pro novou softwarovou aplikaci).
Zamysli se nad aktuálním problémem, prozkoumej různé perspektivy, identifikuj svůj postoj a rozvíjej své argumenty podložené důvody a důkazy.
Kriticky zhodnoť informace a tvrzení nalezené na webových stránkách a sociálních sítích.
Vytvoř infografiku, která vysvětlí… (např. jak se zákon stane zákonem, exponenciální šíření viru apod.).
Pomocí zvoleného média vytvoř umělecké dílo s cílem vyjádřit své myšlenky nebo pocity.
Navrhni a realizuj projekt založený na osobním zájmu.
Jedním z klíčových rysů kurikula 3.0 je, že se různé aktivity (např. psaní pro různé účely a publikum, výzkum, umělecké vyjádření, tvořivé myšlení) budou během studia opakovat. Stejně jako učení se sportu nebo hudebnímu nástroji vyžaduje mnoho příležitostí k procvičování a hraní. Žáci dosáhnou potřebných dovedností v takových činnostech, jako je psaní, bádání, řešení problémů, argumentace či ústní komunikace, pouze díky opakovaným příležitostem se tyto dovednosti učit, zdokonalovat a používat je ve stále složitějších situacích napříč ročníky.
Mapování kurikula prostřednictvím souboru autentických úkolů určených pro každou úroveň či kurz nabízí pozoruhodné výhody. Takový systém umožňuje:
Zapojit žáky do zajímavých a motivujících vzdělávacích aktivit, které jsou zasazeny do skutečných kontextů reálného světa. Zapojení žáků je přínosné třemi způsoby: 1. žáci s větší pravděpodobností budou vnímat účel a relevanci, když pracují na věcech, které jsou ve světě ceněny a mají pro ně určitý význam; 2. žáci spíše rozpoznají potřebu naučit se základní obsah a základní dovednosti, když jsou předpokladem pro autentickou práci; 3. žáci se více zapojují do školní práce, která jim umožňuje volbu postupu, projevit vlastní názor a odpovídá jejich zájmům a talentu.
Dospět díky posunu od obsahu učiva ke kompetencím k výuce, která žáky připravuje na uplatnění výsledků jejich učení v nových a rozmanitých situacích.
Přirozeně integrovat „dovednosti 21. století“ s oborovým obsahem. Dovednosti, které jsou vysoce ceněny ve světě mimo školu a které jsou často identifikovány v profilu absolventa (např. kritické myšlení, spolupráce, komunikace, inovace), je třeba prostřednictvím kurikula záměrně rozvíjet.
Poskytovat důkazy o žádaných studijních výsledcích, které nejsou adekvátně měřeny standardizovanými postupy (argumentace, tvořivé myšlení, multimediální komunikace, historická bádání, vědecké výzkumy, společné projekty komunity). Bez systematického způsobu shromažďování důkazů o růstu žáků u těchto stále důležitějších cílů učení (např. prostřednictvím digitálních portfolií) mohou inovace kurikula snadno podlehnout konvenčnímu vyučování a hodnocení.
Vybudovat kulturu neustálého zlepšování formou pravidelného setkávání týmů učitelů s cílem sdílet nápady na zlepšení slabých oblastí, plánovat výuku a hodnotit práci žáků.
Závěr
Moderní kurikulum by mělo být zaměřeno na schopnosti žáků aplikovat své poznatky na nové příležitosti a výzvy (transfer), kterým budou čelit ve stále složitějším, propojenějším a nepředvídatelnějším světě (též viz Převrácené čtyřrozměrné kurikulum). Tyto přenositelné kompetence je třeba identifikovat, zmapovat a integrovat je do nového kurikula 3.0.
Jay McTighe: What questions should we consider for a modern education?
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.