To, že se World Economic Forum (Světové ekonomické fórum) věnuje vzdělávání, není nic nového (Budoucnost škol podle WEF). Spojitost budoucí prosperity se vzděláváním je stále zřejmější. Přibližně od té doby, kdy se s přispěním WEF začalo mluvit o průmyslu 4.0, zjišťujeme, že se naše vzdělávací cíle významným způsobem proměňují, a že je proto nutné školství transformovat. WEF se v souvislosti s tím snaží analogicky definovat tzv. Vzdělávání 4.0. Nové cíle popisuje prostřednictvím tradičních postupů, tedy taxonomie (Defining Education 4.0: A Taxonomy for the Future of Learning) [1].
WEF při specifikaci taxonomie vychází ze dvou hlavních zdrojů – z již dříve definované globální taxonomie schopností budoucích zaměstnanců (Global Skills Taxonomy) a z pro nás zásadního projektu OECD Future of Education and Skills (The OECD Learning Compass 2030) [2].
Taxonomie Vzdělávání 4.0 obsahuje přehled komplexního souboru schopností, postojů a znalostí, uspořádaný do stromové struktury ve třech úrovních. Aktuální vzdělávací cíle zde představují abstraktní, přenositelné aspekty učení, které lze získat během výuky – nejsou tedy vrozené.
 |
Taxonomie klade zvláštní důraz na první dvě hlavní kategorie (schopnosti a dovednosti, postoje a hodnoty), protože odborníci a zaměstnavatelé uvádějí, že na tyto oblasti je třeba v budoucích vzdělávacích systémech klást větší důraz. Tradiční formy znalostního učení jsou však též cenné a vždy budou hrát důležitou roli v kurikulu a metodách používaných v rámci školství. Proto je taxonomie Vzdělávání 4.0 pro úplnost také zahrnuje (znalosti a informace).
Hlavní kategorie taxonomie se rozšiřují do několika dílčích větví druhé úrovně. V rámci první a druhé úrovně jsou jednotlivé položky taxonomie ostře odděleny a zahrnují vyčerpávající soubor kategorií oblasti, kterou popisují. Na třetí úrovni však již zahrnuté pojmy nejsou vyčerpávajícím výčtem všech vzdělávacích cílů. Mají být chápány jen jako doporučené cíle, na které Vzdělávání 4.0 klade důraz. Jedná se o výsledek analýzy literatury a konzultací se zaměstnavateli i odborníky a organizacemi zaměřenými na inovace vzdělávání.
Schopnosti a dovednosti
Schopnosti a dovednosti jsou souborem procesně orientovaných schopností, které umožňují jednotlivci dosáhnout konkrétního cíle. Na nejvyšší úrovni abstrakce spadá obsah této hlavní kategorie buď do kognitivních a analytických schopností, včetně kreativity, kritického myšlení a řešení problémů, nebo do interpersonálních (nekognitivních) schopností, včetně komunikace, spolupráce a souboru sociálně-emocionálních dovedností.
Vzdělávací systémy tradičně kladou větší důraz na kognitivní a analytické než na interpersonální dovednosti. Přitom je již dlouho známo, že zaměstnavatelé považují mezilidské vztahy za prioritu. Tyto dovednosti jsou překážkou v procesu přijímání do zaměstnání, ovlivňují výkon i pracovní výsledky (i ve škole).
Postoje a hodnoty
Postoje a hodnoty ztělesňují soubor přesvědčení, který formuje samoregulační chování, jako je osobní motivace, zapojení do širší společnosti, morální nebo etické úvahy. Postoje a hodnoty bývají subjektivní povahy. Například, zatímco principy učení základních početních postupů mohou být relativně absolutní, dobré občanství má různé nuance napříč národními a kulturními liniemi.
Přesto jsou tyto vlastnosti ve výuce důležité. Je třeba, aby žáci přijali růstové myšlení, a díky němu se vlastnímu zdokonalování věnovali po celý život. Takové vlastnosti jsou nezbytné také pro osvojení sociální soudržnosti mezi různorodým souborem jednotlivců, kteří společně tvoří nejvíce globalizovanou generaci v historii lidstva. Postoje a hodnoty se méně zabývají tím, jak by se něco mělo dělat, ale spíše proč by se to mělo dělat. V pozadí je silná motivační složka, která je nezbytná pro podporu odolnosti potřebné k překonání obtížných výzev, včetně samotného zájmu o učení.
Znalosti a informace
Znalosti a informace budou vždy ležet v centru vzdělávání a učení. Dokonce i memorování základních fakt nazpaměť pravděpodobně zůstane do určité míry relevantní i v budoucích vzdělávacích systémech. Nové technologie však změnily způsob, jakým lidé interagují s nezpracovanými informacemi. Na jedné straně vedl rozmach internetu a mobilních počítačových zařízení k masivnímu nárůstu množství existujících a sdílených informací, na druhé je jejich množství tak obrovské, že jejich sběr, zpracování a interpretace se bez technologií neobejde. V tomto smyslu budou ekonomiky budoucnosti vyžadovat pokročilé dovednosti a schopnosti interpretovat šíření informací a znalostí, jež se neobejdou bez vhodných postojů a nastavených hodnot. Z tohoto důvodu taxonomie Vzdělávání 4.0 klade menší přímý důraz na informace jako takové a budování znalostí řeší hlavně nepřímo prostřednictvím získávání jiných schopností.
Základem Vzdělávání 4.0 je metodika výuky abstraktních schopností formou řešení praktických problémů. Většina položek taxonomie by se neměla vyučovat jednoduše sama o sobě, ale spíše prostřednictvím rozvoje určité kompetence, jako je řešení konkrétní výzvy nebo problému v reálném světě. Rozpracování této problematiky jde nad rámec zde citované publikace WEF [1]. Mělo by být součástí většího, komplexního přístupu k transformaci vzdělávacích systémů, který musí zahrnovat též metodiky učení a musí umožnit učitelům uvést tyto metodiky do života.
Materiál WEF [1] identifikuje čtyři primární domény pro inovativní pedagogiku, které jsou orientované na výuku zaměřenou na kompetence pro budoucnost (digitální pedagogika). Některé z těchto pedagogik se samozřejmě budou lépe hodit pro určité specifické typy učení. V konečném důsledku je třeba výukové postupy přizpůsobit individuálním charakteristikám žáků.
Personalizované učení
Personalizované učení je učení, které zapojuje zájmy každého jednotlivého žáka, což vyvolává zapojení a podporuje aktivní učení. Bylo zjištěno, že obojí je přínosné pro rozvoj kognitivních dovedností, sociálních dovedností a růstového myšlení. Relevantní formou personalizovaného učení je řízené učení, ke kterému dochází, když učitelé poskytují žákům rady, směr a zpětnou vazbu při objevování, které si žáci řídí sami. Tato forma učení je zvláště účinná při výuce kognitivních dovedností. Úzce souvisí s učením prostřednictvím dotazování, což je forma řízeného učení, ve kterém je učební materiál prezentován v kontextu otevřených otázek (pedagogika otázek). Výuka založená na bádání se ukázala jako zvláště účinná při učení matematických a vědeckých konceptů. Personalizované učení také v ideálním případě zohledňuje zázemí studenta, včetně jeho kulturního a osobního kontextu a socioekonomických podmínek.
Dostupné a inkluzivní učení
Dostupné a inkluzivní učení zahrnuje vícejazyčné a multikulturní vzdělávací příležitosti, které budují hodnoty a kulturní kompetence – klíčovou složku globálního občanství. To je často úzce spojeno s mezioborovým průřezovým učením, které akceptuje jazykový a kulturní kontext. Umožňuje také přístup k žákům bez ohledu na jejich schopnosti a zázemí.
Problémově orientované a projektové učení
Problémově orientované a projektové učení spolu s úzce souvisejícím zkušenostním učením dává procesu učení smysl. Výzkum naznačuje, že zkušenostní učení může při správném nastavení podporovat pozitivní vztahy mezi žáky, učiteli i místními komunitami, včetně environmentálního povědomí. Příklady problémově orientovaného učení mohou zahrnovat vzdělávání založené na službách, sociálních potřebách, řešení politických otázek apod. Dochází tak ke kultivaci postojů a budování hodnot týkajících se globálního občanství a občanské odpovědnosti. Kolaborativní učení klade důraz na sociální a emocionální dovednosti a podporuje porozumění vzájemných závislostí ve skupinovém prostředí a osobní odpovědnost vůči skupině. Učení realizované ve spolupráci zvyšuje též výkon v kognitivních dovednostech, včetně čtenářské a matematické gramotnosti.
Celoživotní a samo-řízené učení
Taxonomie Vzdělávání 4.0 nastiňuje základní schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou nezbytné pro realizaci učení od raného dětství až po střední školu, jež se může odehrávat v rámci formálního prostředí třídy i mimo něj. Přitom poskytuje plán pro holistické celoživotní učení, které je jednou z hlavních složek kompetencí potřebných pro budoucí uplatnění současných žáků a jejich wellbeing.
Tato taxonomie sjednocuje širší iniciativu WEF Vzdělávání 4.0 s cílem vytvořit společný základ pro porozuměním tomu, jak přetvořit vzdělávací systémy, a slouží jako nástroj k usnadnění této transformace. Její realizace zajišťující rozvoj potřebných dovedností od dětství až po pracovní život bude vyžadovat spolupráci mnoha zúčastněných stran – lídrů podniků, investorů, vlád a pedagogů.
Vážný zájemce o danou problematiku v druhé části citovaného materiálu [1] najde výklad všech položek taxonomie až do třetí úrovně, včetně propojení se zastřešující WEF Global Skills Taxonomy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
