UNESCO je jednou z hlavních mezinárodních organizací sledujících a ovlivňujících vývoj světa. Je odnoží OSN, která se zabývá vzděláváním, vědou a kulturou. Není tedy divu, že se jeho aktivitám Spomocník opakovaně věnuje (zde). Celá řada z nich je přímo zaměřena na vzdělávací technologie. Nedávno UNESCO vydalo zprávu Technology in education: a tool on whose terms? [1], s jejímiž závěry se musíme alespoň rámcově seznámit.
Existuje jen málo spolehlivých důkazů o přidané hodnotě digitálních technologií ve vzdělávání. Technologie se vyvíjí rychleji, než je možné hodnotit. Produkty vzdělávacích technologií se mění v průměru každých 36 měsíců. Většina existujících dat přichází z nejbohatších zemí. Ve Spojeném království provedlo vlastní kontrolní náhodné měření výsledků jen 7 % společností zabývajících se vzdělávacími technologiemi (12 % použilo certifikaci třetí strany). Průzkum mezi učiteli a správci v 17 státech USA ukázal, že pouze 11 % z nich před nákupem požadovalo nezávislý posudek.
Mnoho studií je financováno ze stejných zdrojů, jež zkoumané produkty prodávají. Například Pearson financoval výzkum, který zpochybnil nezávislou analýzu, jež ukázala, že její produkty nemají žádný dopad.
Dostupná technologie a univerzální design otevřely příležitosti pro hendikepované studenty. Přibližně 87 % dospělých se zrakovým postižením uvedlo, že jim technologie nahrazují tradiční pomocné nástroje.
Rádio, televize a mobilní telefony doplňují tradiční vzdělávání u těžko dosažitelných populací. Rádiovou výuku používá téměř 40 zemí. V Mexiku zvýšil program televizních lekcí v kombinaci s podporou výuky přímo ve třídě počet zapsaných na střední školy o 21 %.
Online učení umožnilo vzdělávání při uzavření škol během pandemie covidu-19. Distanční studium se týkalo více než 1 miliardy studentů, ale zároveň k němu nemělo přístup asi 31 % studentů na celém světě (přibližně půl miliardy) – 72 % nejchudších.
Právo na vzdělání je stále více synonymem práva na smysluplnou konektivitu, ale přístup je nerovný. Celosvětově je k internetu připojeno pouze 40 % základních škol, 50 % nižších sekundárních (2. stupeň) a 65 % středních škol; 85 % zemí má politiku ke zlepšení konektivity škol nebo studentů.
Digitální technologie dramaticky zvýšily přístup k výukovým a studijním zdrojům. Za příklad může sloužit třeba National Academic Digital Library of Ethiopia nebo National Digital Library of India. Učitelský portál v Bangladéši má přes 600 tisíc uživatelů.
Do některých typů učení přinesla technologie malé až středně velké pozitivní účinky. Přehled používaných matematických aplikací na primární úrovni ukázal, že se orientovaly spíše na dril a procvičování než na pokročilé dovednosti.
Měli bychom se zaměřit na výsledky učení, nikoli na vybavení digitálními technologiemi. Třeba v Peru, kde bylo distribuováno přes 1 milion notebooků, aniž by byla ovlivněna pedagogika, se výsledky učení nezlepšily. Ve Spojených státech analýza více než 2 milionů žáků zjistila, že mezery ve vzdělání se v důsledku učení na dálku zvětšovaly.
Technologie nemusí být pokročilá, aby byla účinná. V Číně vysoce kvalitní nahrávky hodin poskytnuté 100 milionům venkovských studentů zlepšily jejich výsledky o 32 %.
Technologie může mít škodlivý dopad, pokud je použita nevhodně či nadměrně. Rozsáhlé mezinárodní studie, jako třeba PISA, naznačují existenci negativní souvislosti mezi nadměrným používáním ICT a výsledky žáků (OECD: Žáci, počítače a učení). Ve 14 zemích bylo zjištěno, že pouhý dosah mobilního zařízení rozptyluje a má negativní dopad na učení, některé dokonce zakázaly používání mobilů ve školách.
Země začínají definovat digitální dovednosti, které chtějí upřednostnit v kurikulárních dokumentech. Globálně má standardy digitálních dovedností 54 % zemí, ale často je definovali nestátní, většinou komerční aktéři.
Mnoho studentů nemá ve škole dost příležitostí pracovat s digitální technikou. I v nejbohatších zemích světa jen asi 10 % 15letých žáků používalo v matematice a přírodních vědách digitální zařízení déle než hodinu týdně.
Učitelé se často cítí nepřipraveni a postrádají sebedůvěru při výuce s technologiemi. Pouze polovina zemí má standardy pro rozvoj digitálních kompetencí učitelů. Kybernetickou bezpečnost pokrývá jen málo školicích programů pro učitele, přitom 5 % ransomwarových útoků cílí na vzdělávání.
Různé problémy brání ve využití potenciálu digitálních dat na řízení vzdělávání. Mnoho zemí nemá podmínky (jen větší polovina používá identifikační čísla studentů). Často se vyskytuje datová nekompatibilita bránící propojení systémů (interoperabilita).
Online obsah je produkován dominantními skupinami, což ovlivňuje jeho využitelnost. Téměř 90 % obsahu ve vysokoškolských úložištích s otevřenými vzdělávacími zdroji (OER) bylo vytvořeno v Evropě a Severní Americe; 92 % obsahu v globální knihovně OER Commons je v angličtině. Masivní otevřené online kurzy (MOOC) jsou přínosem především pro vzdělané studenty a studenty z bohatších zemí.
Vysokoškolské vzdělávání přijímá digitální technologie nejrychleji a je jimi nejvíce ovlivněno. V roce 2021 navštěvovalo MOOC více než 220 milionů studentů. Digitální platformy však znejišťují roli univerzit a vyvolávají etické výzvy, například související s exkluzivním přístupem k vědeckým datům.
… na státní rozpočty. Náklady na digitalizaci základního vzdělávání v rozvojových zemích či připojení všech škol k internetu v zemích s nižšími středními příjmy by mohlo spotřebovat až o 50 % zdrojů potřebných k dosažení národních cílů SDG 4. Peníze přitom nejsou vždy dobře utráceny. Přibližně dvě třetiny licencí na vzdělávací software byly ve Spojených státech nevyužity.
… na wellbeing dětí. Dětská data jsou využívána, ale pouze 16 % zemí výslovně zaručuje soukromí údajů ve vzdělávání zákonem. Jedna analýza zjistila, že 89 % ze 163 produktů vzdělávacích technologií doporučených během pandemie mohlo u dětí provádět sběr dat. Kromě toho 39 ze 42 vlád poskytujících online vzdělávání během pandemie podporovalo využití, které ohrožovalo nebo porušovalo práva dětí.
… na planetu. Podle jednoho odhadu by prodloužení životnosti všech notebooků v EU o rok ušetřilo tolik emisí CO2, že by to odpovídalo vyřazení téměř 1 milionu aut ze silnic.
Poznámka:
Celá zpráva má 435 stran. Vážný zájemce o nalezení původních zdrojů informací nechť se ponoří do jejího obsahu. Dělá podobný dojem jako již celá řada předchozích – je naladěna spíše technopesimisticky. Záměrem nejspíše je vyjádřit obavy z toho, že rozvoj technologií dosud není v souladu s politikou, kterou UNESCO formuluje prostřednictvím 17 Cílů udržitelného rozvoje. Řekl bych, že ten vůbec nejdůležitější závěr, s nímž se ztotožňuji, je formulován touto větou: „Digitální technologie vzdělávání změnily, ale netransformovaly ho.“ [1, str. 5] (Proč je transformace obtížná?)
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
