Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Zvítězí ve školách zákazy mobilů?
Odborný článek

Zvítězí ve školách zákazy mobilů?

2. 9. 2024 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička
Tento článek je součastí seriálu: Mobilní telefony

Anotace

Zpráva o reakci brněnských vědců na jednoznačná tvrzení amerického psychologa Jonathana Haidta, který za příčinou zhoršujícího se duševního zdraví mládeže vidí technologie. V závěru je diskutován soustavný mediální tlak na zákazy mobilů ve školách.

Je pozoruhodné sledovat, jak životný je mem, který se nese celým světem, a sice zákaz mobilů ve školách. Je zajímavý pro média, a tak se ho docela snadno chytají též politici. Pro nás je důležité sledovat hlavně seriózní vědecky podložená fakta. Opakovaně se objevují zprávy o prokazatelném škodlivém vlivu mobilů na děti. Jistě si všichni vzpomeneme třeba na německého psychiatra Manfreda Spitzera, který před deseti lety varoval svět před digitální demencí vznikající v souvislosti s nadměrným užíváním přístrojů. Jeho zdánlivě vědecky podložené závěry však byly opakovaně zpochybněny.

Síla té myšlenky je ale značná. Je to též proto, že má reálný základ. A tak se v mírně modifikované podobě stále vrací. Nejnověji americký psycholog Jonathan Haidt vydal knihu svádějící současnou epidemii duševních poruch dětí na technologie (The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood Is Causing an Epidemic of Mental Illness). A zase vyvolal velký zájem médií, učitelů, rodičů (jimž byla určena) i odborníků.

Podívejme se na reakci brněnských vědců z Masarykovy univerzity, kterou z online časopisu E-psychologie Českomoravské psychologické společnosti převzal i britský projekt Parenting for a Digital Future [1]. Obsahuje hned 10 důvodů zpochybňujících Haidtovy závěry:

1. Haidt zařazuje jen to, co se mu hodí
Studie, které podporují Haidtovu tezi, jsou citovány, ale informace, které s ní nejsou v souladu, jsou vynechávány nebo bagatelizovány. Haidt často odsouvá nehodící se informace do závěrečných poznámek, třeba skutečnost, že „existuje několik studií, které uvádějí malý nebo žádný vliv používání obrazovky na spánek“.

Výzkumníci, kteří se zaměřují na složité vztahy mezi různými technologiemi a wellbeingem dospívajících, nemají žádné důkazy o tom, že by dlouhodobé využívání digitálních technologií mělo horší dopady na jejich duševní problémy.

2. Kauzální závěry z (převážně) korelačních dat
Haidt vykládá existující souvislosti získaných dat (korelace) jednostranně tak, že příčinou jsou technologie (kauzalita). Přitom pro to často nejsou důkazy. V mnoha případech může být příčinou určitého jevu něco jiného. Třeba zhoršení wellbeingu může naopak vyvolávat vyšší přítomnost na sociálních sítích.

3. Odmítnutí alternativních vysvětlení
Haidt tvrdí, že zvýšené používání technologií mezi mládeží je hlavním vysvětlením zhoršujícího se duševního zdraví dospívajících. I když připouští, že přehnaně protektivní rodičovství také hraje důležitou roli, v celé své knize se převážně zabývá důkazy o potenciálním vlivu chytrých telefonů a sociálních médií. Jiné možné alternativy (ekonomická či ekologická krize, války, tlak na školní výsledky) jsou rychle zamítnuty.

4. Zobecňování nad rámec dat
Velká část citovaných výzkumů se provádí na různých populacích (v různých demografických skupinách nebo zemích). Haidt však zobecňuje výsledky z jedné populace na druhou, ať už jde o vysokoškolské studenty vydávané za všechny dospívající, nebo o populaci USA ztotožněnou s celým světem.

5. Předpoklad, že mediální efekty jsou pro všechny stejné
Haidt obecně předpokládá, že mediální efekty jsou přímé a ovlivňují všechny dospívající podobně. Podobné metody (magická kulka nebo hypodermická jehla) byly zpochybněny již v 50. letech 20. století. V dnešní době mediální výzkumníci zastávají názor, že existuje mnoho faktorů souvisejících s účinky používání médií na jednotlivce. Jedinečná kombinace u každého člověka má za následek jiný dopad na každého. Aktuální studie naznačují, že dospívající pociťují pozitivní či negativní účinky, ale u většiny není vliv sociálních médií na wellbeing příliš velký.

6. Nadhodnocování závislosti dospívajících na internetu
Haidt ukazuje jednotlivé příklady teenagerů, kteří zažívají negativní účinky technologií či tvrdí, že jsou závislí na chytrých telefonech. Mezikulturní studie na velkých reprezentativních souborech dat však ukazují, že tyto jevy zdaleka neovlivňují celou populaci (závislost na internetu má asi 7 % a u hraní je to asi 2,5 %).

7. Zbavování adolescentů svobody jednání
Haidt říká, že technologie poškozuje duševní zdraví dospívajících. Jenže adolescenti nejsou bezmocní ani pasivní. Kreativně využívají technologie a sociální média k maximalizaci pozitivních přínosů a minimalizaci nevýhod.

8. Zlehčování pozitivních účinků technologií
Přestože Haidt stručně zmiňuje některé pozitivní aspekty používání sociálních médií, jako je podpora komunity a spojení, tvrdí, že neexistuje dostatek studií, které by tyto účinky prokázaly. I když je to pravda, neměli bychom si plést nedostatek výzkumných dat s prokazatelnou skutečností. Nové výzkumy pozitivní účinky stále odhalují. Například nedávná zpráva UNICEF Responsible Innovation in Technology for Children.

9. Navrhování reforem bez zvážení dopadů
Haidt navrhuje zákaz přístupu k chytrým telefonům do 14 let a k sociálním sítím do 16 let. To může znít rozumně, ale zákazy s sebou nesou skrytá rizika. Mnoho dospívajících hledá způsoby, jak omezení obejít. Rodičovský dohled by byl komplikovaný a pro dospívající může ztížit vyhledání rodičovské podpory, když řeší online problémy. Takové zákazy mohou chránit některé dospívající, ale jiní mohou být naopak zranitelnější.

10. Zajímavý příběh vítězí před odpovědnou vědou
Představením osobních příběhů s podporou zdánlivě spolehlivých výzkumů nás Haidt přesvědčuje, že chytré telefony způsobují zhoršování duševního zdraví v dospívání. Že ten závěr stojí na vratkých nohou ukazují i recenze v Nature a The New York Times.

Jonathan Haidt – „The Anxious Generation“ | The Daily Show

Tematika škodlivosti digitálních technologií v rukou dětí je stále přitažlivá. Vzhledem k tomu, že může být za určitých okolností reálná, je třeba se jí zabývat. Proto se s ní asi budeme i nadále setkávat. Příznivci protichůdných přístupů (zakázat či nezakázat) si snadno pro svá tvrzení mohou najít „přesvědčivé“ důkazy. Ti první u nás najdou podporu třeba u Edukační laboratoře (viz rozhovor s Tomem Bennettem), ti druzí snad sledují Spomocníka (zde). Inspiraci však mohou hledat i jinde, třeba u Common Sense, který se pokouší problematiku zpřehlednit – Should Your School Have a Cellphone Ban?

Se zde citovanými vědci Masarykovy univerzity snažícími se o vědecky ověřený pohled se asi budeme setkávat teď častěji. Zapojili se do velkého projektu DigiWELL, který jistě přinese mnoho nových zjištění. Začátek je již zde – Škodí dospívajícím technologie? Odpověď na tuto otázku hledali vědci Masarykovy univerzity.

Literatura a použité zdroje

[1] – LEBEDÍKOVÁ, Michaela. et al. Do smartphones really cause mental illness among adolescents? Ten problems with Jonathan Haidt’s book. 2024. [cit. 2024-8-14]. Dostupný z WWW: [https://blogs.lse.ac.uk/parenting4digitalfuture/2024/05/15/haidt/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.