Vliv technologií na IQ

Anotace

Profesorka Barbara Oakley, která svého času vytvořila jeden z vůbec nejsledovanějších MOOC kurzů vysvětlující zájemcům, jak se mají učit (Learning How to Learn – Naučte se učit se), v rámci své vědecké práce na Oakland University spolu s kolegy publikovala studii, která přináší zásadní nové informace týkající se vlivu technologií na inteligenci lidí. Každý učitel by měl o těchto nových zjištěních vědět.

Barbara se zabývá hlavně schopností maximalizovat funkci paměti – postupy ukládání poznatků prostřednictvím krátkodobé paměti do paměti dlouhodobé. Konstatuje, že přibližně od 70. let 20. století dochází ve vzdělávání v souvislosti s naší rostoucí závislostí na externích zařízeních ke koncepčnímu posunu od memorování ke kritickému myšlení. Jestliže však přesouváme myšlení na kalkulačky, chytré telefony a umělou inteligenci, měníme nejen místo ukládání informací. Obcházíme přirozené mechanismy učení mozku, které budují neuronovou architekturu nezbytnou pro skutečné porozumění a vhled.

Právě ty vzdělávací reformy, které slibovaly, že nás učiní chytřejšími, však mohou podle Barbary ve skutečnosti podkopávat naše kognitivní schopnosti. Nevytvořená znalost je nevytvořená vzpomínka. Neprocvičovaná dovednost je nerozvinutá intuice. Nevybudované schéma je nerozpoznaný problém. Mysl, která není zpochybňována, je nerozvinutý talent. Trendy posledních desetiletí by měly sloužit jako varování. I když jsou všechny informace snadno dostupné na každém chytrém telefonu, musíme zajistit, aby se znalosti uchytily i v mysli jednotlivce.

S výhledem do budoucna bude synergie lidského poznávání a strojových schopností definovat úspěšné vzdělávání. Měli bychom strategicky využívat umělou inteligenci a rozsáhlé digitální informační úložiště k rozšíření možností učení – personalizaci výuky a vytváření imerzivních simulací – a zároveň zachovat jádro toho, co nás dělá inteligentními. Tímto základním jádrem je naše schopnost učit se, pamatovat si a uvažovat nezávisle na vnější podpoře. Je to jiskra, která vytváří skutečný vhled, mentální obratnost k řešení problémů v naší vlastní mysli a schopnost spontánního propojování myšlenek. Kognitivní procesy zůstávají cenné, i když technologie tyto schopnosti stále více napodobují.

Barbara doporučuje nezapomínat ve výuce na nezbytnou roli paměťového učení a připomíná, že optimální poměr mezi požadovanými a skutečné získanými znalostmi je 85 % (The Eighty Five Percent Rule for optimal learning). Přivádí k dokonalosti techniku memorování spojenou s metodikou rozloženého opakování (např. RE-WISE). Zásadním zjištěním podporujícím její přístup však jsou nejnovější závěry získané výzkumníky několika různých zemí. Týkají se tzv. Flynnova efektu.

Jedná se o ověřený fakt, že během 20. století docházelo k růstu průměrného IQ lidské populace cca o 3 body za dekádu. Panovalo všeobecné přesvědčení, že příčinou byl růst vzdělanosti. Ke značnému překvapení odborníků se však tento trend v poslední době ve vyspělých zemích zastavil a dochází naopak ke znatelnému poklesu. Je zajímavé, že rozvojové země si trend zvyšování udržely.

Vše nasvědčuje tomu, že příčinou je právě snadná dostupnost informací vedoucí ke spoléhání se na transaktivní paměť a využití AI, která dovoluje omezit své vlastní myšlení a přenechat tvorbu i řešení problémů technologiím (Výzkumy odhalují, jak generativní AI ovlivňuje lidské učení). Vzniká tak paradox, jímž se asi budeme muset zabývat hlouběji.

Dříve než otočíme kormidlo směřování našich vzdělávacích koncepcí zpět k paměťovému učení, připomeňme si, že jsme ho nikdy v minulosti zcela nezavrhovali. Vždy jsme hledali rovnováhu mezi instruktivními a konstruktivními postupy. Hlavním důvodem posunu směrem ke konstruktivismu byla a stále je změna vzdělávacích cílů. To, co člověk dnes potřebuje umět, se dost liší od toho, co bylo třeba dříve. Je nemyslitelné, abychom se zastavili u schopnosti pamatovat si fakta, i když je velmi užitečná a usnadňuje pochopení souvislostí.

Nechci se pouštět do polemiky s odborníky specializujícími se na měření IQ, ale napadá mě ještě další důvod, proč je zatím třeba brát nová zjištění s určitou rezervou. Měří použité testy IQ to, co je naším hlavním vzdělávacím cílem?