AI jako svět měnící požár

Anotace

Popularita AI stále roste. Vypadá to, že se nejsme schopni vyhnout tomu, že nás bude ovlivňovat, ať už chceme, nebo ne. Možná právě proto se vynořuje mnoho metafor, které mohou být velice přínosné pro pochopení souvislostí (též viz Wellerovy metafory vzdělávacích technologií). Samotná AI je vnímána třeba jako voda, v níž plaveme, kognitivní trojský kůň nebo jako dort.

Tentokrát se podíváme na další podobenství, a sice na analogii přirovnávající nástup AI k ohni šířícímu se kolem nás.

Ta představa vychází z eseje zakladatele startupu NextLesson ze Silicon Valley Diona Lima [1], který přirovnává současný boom AI k lesnímu požáru. Přitom to podstatné sdělení spočívá v tom, že se nejedná o proces, který vše ničí. Lesní požáry nejen ničí, jsou nezbytné pro zdraví ekosystému. Likvidují hustý porost, který dusí nový růst, vracejí živiny do půdy a vytvářejí podmínky pro prosperitu další generace lesů.

V souvislosti s rozvojem technologií je třeba se zamyslet nad tím, jakou rostlinou jsme my. Jak známo, některé vzrostlé stromy lesní požár přežijí. Takové sekvoji požár dokonce přímo pomáhá se šířit. Je tedy třeba zkoumat, kdo přežije, kdo shoří a proč.

Pro vedoucí školské pracovníky může být Dionova metafora přímo prorocká. Požár se již šíří. Pohlcuje „hru na školu“, kterou hrály generace žáků. Odhaluje, které postupy mají skutečnou vzdělávací hodnotu a které jsou pouze divadlem dodržování předpisů. Ukazuje, které školy mají systémy s hlubokými kořeny a které mají jen duté struktury, jež sice mohou vypadat hezky, ale vzplanou při první jiskře.

Inspirován analogií s požárem popisuje A. J. Juliani 2 zásadně odlišné cesty, kterými se mohou školy ubírat [2]:

Snad není těžké pochopit, co je podstatou této metafory. Oheň zastavit nelze, lze ho ale kontrolovat a využít k transformaci silně připomínající redefinici školy v duchu SAMR modelu. Hlavním cílem nesmí být jen ovládání nástrojů AI za účelem usnadnění práce, ale budování AI gramotnosti, která posiluje vlastní myšlení žáka. Žáci se učí používat AI jako výzkumného partnera tak, aby si zachovali odpovědnost za své nápady. Rozvíjejí to, co nelze automatizovat – rozlišovací schopnosti, kritické hodnocení a interpretaci informací. Tato schopnost se s rozšiřováním možností AI stává stále cennější.

Kontrolované hoření se neobejde bez dostatečné míry vlhkosti: kultury, která si cení poznávání před biflováním, která upřednostňuje skutečné porozumění před dodržováním předpisů a která s nejistotou zachází spíše jako s příležitostí než s hrozbou.

Instituce, které budou definovat vzdělávání ve věku AI, nejsou ty, které předstírají, že oheň nepřichází. Jsou to ty, které se naučily pracovat s ohněm, které používají kontrolované vypalování k posílení svého lesa, které z plamenů vyšly nejen neporušené, ale transformované.

Problémů, kterými se musíte zabývat, je hodně: Jak dále prohloubit učení? Jak podpořit žáky v rozvoji ještě sofistikovanějšího etického úsudku? Jak reagovat na další vývoj technologií? To jsou výzvy, které stojí za to řešit. Nebojujete za zachování systému vybudovaného pro svět, který již neexistuje. Jste součástí budování nového lesa.

Největším rizikem není samotný oheň. Je to politika, která hasí všechny ohniska v zárodku, dokud nedojde k explozi.

Kouř je viditelný. Horko stoupá. Požár je tady. Jaký druh rostliny jste vy?

Infografika generovaná z tohoto textu pomocí NotebookLM