Je to již 12 let, co Spomocník vysvětloval tehdy nezvyklý termín „zpětný kanál“ (Zpětný kanál jako výukový nástroj). Bylo to v souvislosti se zaváděním metodiky využití digitálních přístrojů 1:1. Snad si to vybavíte – během výuky mají žáci za úkol komentovat probíranou problematiku prostřednictvím vlastního přístroje na místě k tomu určeném. Jde o to, umožnit všem se vyjádřit a přimět i ty jedince, kteří by se jinak nepřihlásili, aby se zapojili. Jenže on se dá ten zpětný kanál použít i jinak. Podívejme se, co se stane, když ve třídě vysloveně zakážete veškeré hlasité projevy a necháte žáky diskutovat jen „potichu“. Taková diskuze dává větší prostor přemýšlení a řeší i jiný problém – brání ovládnutí diskuzního prostoru dominantními jedinci. [1]
K realizaci tiché diskuze lze jistě použít i jiné než digitální nástroje – třeba tabuli, nástěnku, nalepovací lístečky apod. Typicky asi v případě, kdy se jedná o spolupráci dvojic či několika skupin. V případě online kanálu je však možné, aby na sebe reagovali všichni najednou, což je bez technologií v tiché podobě obtížně představitelné.
Probíhá-li výuka v online či hybridní formě, je tichá diskuze samozřejmě její přirozenou součástí. My zde ale mluvíme o výuce prezenční, kde má smysl ji použít jen jako jednu z aktivit při probírání typicky asi složitějších témat. Tu aktivitu je třeba dobře připravit a strukturovat. Žáci by měli přesně vědět, co se od nich očekává. Měli by mít jasné zadání a být povzbuzováni k reflexi a otevřenému sdílení svých názorů.
Psaní vytváří prostor pro komplexnější myšlení, protože zpomaluje mozek a snižuje tlak na okamžitou reakci. Žáci mohou zvažovat myšlenky, opakovat si je a promýšlet souvislosti, které by jim mohly při rychlé verbální výměně uniknout. Učení se zviditelňuje a uchovává. Lze se k němu vracet, zpochybňovat ho a zdokonalovat. Výsledkem je komplexní pochopení problematiky, které se objevuje pomaleji, ale je promyšlenější a rozvinutější.
Tichá diskuze obvykle více vyhovuje introvertům, protože mají dostatek času na interní zpracování informací předtím, než se o své myšlenky podělí veřejně. Je však užitečná i pro žáky trpící některými poruchami, kteří mohou být někdy zahlceni senzorickým přetížením z hlasitých diskusí ve třídě. Třeba autisté potřebují jasný soubor pokynů a žáci s ADHD nižší kognitivní zátěž. Zřejmý přínos má tichá diskuze i pro extroverty. Naučí se zpomalit, soustředit a vnímat druhé.
John Spencer přináší několik konkrétních scénářů pro zařazení tiché konverzace do výuky [2]:
Tvorba graffiti
Žáci mají za úkol reagovat na zadání formou graffiti vytvořeného na společné, všem viditelné (interaktivní či online) tabuli. Myšlenky mohou zdůraznit změnou tvaru a velikosti svých slov. Každý přidává své vlastní nápady. Žáci mohou používat též symboly a různé vizuální prvky. Lze mít i více tabulí. Zajímavou variantou je zákaz použití slov s nutností reagovat pouze grafickými nástroji.
Anotovaný dokument
Žáci ve sdíleném ve třídě promítaném dokumentu kladou otázky, odpovídají na ně a vkládají komentáře. Zdůrazňují to, co je zaujalo. Funguje to lépe v menších skupinách, aby se předešlo chaosu.
Sdílený grafický organizér
Učitel v souvislosti s probíraným tématem předloží problém a úkolem žáků je zaujmout k němu postoj. V nejjednodušší formě se jedná o dvě polohy (souhlas/nesouhlas, pro/proti). Pak lze použít tzv. t-graf. Existuje však více forem grafických organizérů – vennovy diagramy, vývojové diagramy, aktivita „see think wonder“ (co vidíš / myslíš / zaujalo tě) ad. Cílem je použít grafický organizér jako způsob strukturování analytického myšlení a pochopení konceptů.
Slaďování názorů
Jedná se o aktivitu, jejímž cílem je dovést žáky k jednotnému názoru (třeba od nesouhlasu k souhlasu). Učitel připraví osu s kontinuem možných přístupů k dané problematice. Žáci mají za úkol si zvolit svou pozici a zdůvodnit ji (např. v tabulce). Pak se seznamují s názory spolužáků a v dalším kole uskuteční nový výběr a zdůvodní ho. Kol může být více. V ideálním případě se názory sbližují. Použít lze kromě sdíleného dokumentu i lepicí papírky, které lze umístit na vybranou pozici.
Kolotoč
Tato metodika trochu připomíná známý projekt postupné tvorby, v němž partneři přidávají ke společnému dílu další části. Zde jsou ve třídě stanoviště, na nichž je od počátku k dispozici určitý objekt (obrázek, text, otázka), a žáci organizovaně rotují a přidávají k objektu své příspěvky. Přitom se seznamují s tím, co již přidali spolužáci. Každé stanoviště se stává vrstevnatou písemnou konverzací. Ještě si připomeňme, že se v případě zapojení technologií jedná o tzv. model rotace (viz Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání).
Sdílená mapa pojmů
Do sdíleného prostoru učitel umístí sadu klíčových pojmů a žáci je vizuálně uspořádají a propojí. Používají čáry, šipky, spojovací fráze a někdy i řetězce k znázornění vztahů mezi myšlenkami. Tato strategie přesouvá podstatu učení od opakování definic k mapování vztahů. Důraz je kladen na strukturu, kauzalitu, hierarchii a vzájemnou závislost. Kromě online nástěnky lze v případě malých skupin použít i interaktivní či bílou tabuli se značkami a provázky.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND 4.0 (Uveďte autora-Neužívejte komerčně-Nezasahujte do díla).
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
