Obrázek vygenerován pomocí modelu Seedream 5 Pro v Magnific AI
Byl to jeden z těch hektických víkendů na konci července. V Bostonu vrcholila letní sezóna, která do jednoho z největších univerzitních měst USA každoročně přiláká davy turistů, jež od návštěvy neodradí ani vysoká teplota a vlhkost, které tu v této fázi roku panují. Nebyli ale jedinými návštěvníky. Kromě nich do města ve stejný víkend přicestovalo 98 teenagerů reprezentujících všech 50 amerických států, aby se zde pokusili o něco pozoruhodného.
Sešli se ve věrné replice jednacího sálu amerického Senátu. A že si pro své setkání vybrali právě tohle místo, nebyla náhoda. Studenti převážně třetích a čtvrtých ročníků středních škol na chvíli zapomněli na své každodenní starosti, aby se ve zdejší budově Institutu Edwarda M. Kennedyho pokusili o to, co skutečný Kongres z velké části nedokázal: připravit a schválit legislativu, která by pomohla americkým školám na úrovni základního a středního vzdělávání vyrovnat se s chaosem a otázkami, jež přináší umělá inteligence. Pro používání AI ve školách totiž v USA neexistuje celostátní politika, a proto byly jednotlivé státy a školské obvody až doposud nuceny vytvářet si pravidla vlastní.
Mohli by studenti používat AI při vypracovávání úkolů a při testech? A je úkolem škol učit děti v celé zemi, co je AI a jak ji používat? I na tyto otázky hledali společně odpovědi.
Celá akce se uskutečnila v rámci amerického AI festivalu mládeže (America’s Youth AI Festival) ve spolupráci s asociací ředitelů škol (AASA) a organizací Day of AI s její iniciativou zaměřenou na AI gramotnost při univerzitě MIT.
„Je to pro nás příležitost, která se naskytne jednou za život, skutečně pomoci a pokusit se změnit zemi k lepšímu,“ pronesl od řečnického pultu jednacího sálu Gabriel Sutphin, student zastupující Jižní Karolínu.
Pokud mají udržet krok s umělou inteligencí, musí se nejprve poučit z chyb minulosti, kdy se dospělí lídři opožděně snažili ochránit studenty před riziky spojenými s technologickým vývojem.
„U sociálních sítí a mobilních telefonů jsme to nezvládli,“ řekl Hunter Wurzel, maturant zastupující stát Ohio.
„Bylo to velké téma po celý víkend, jak jsme selhali při implementaci této problematiky do vzdělávání a nenaučili mladé lidi, jak uvedené technologie používat,“ dodal.
Vytvořený zákon Students First Act (Studenti na prvním místě) nakonec prošel drtivou většinou hlasů, v poměru 82:16.
V požadavcích jeho návrhu bylo mimo jiné uvedeno následující (plné znění najdete zde):
Přestože Students First Act není skutečným zákonem, stejně jako pozvaní teenageři nejsou skutečnými senátory, asociace ředitelů AASA plánuje rozeslat jeho znění svým členům, konkrétně 10 000 vedoucím pracovníkům škol v celé zemi.
Po svém příchodu do Institutu Edwarda M. Kennedyho dostali účastníci k posouzení pestrou směs návrhů opatření, které sami před akcí navrhli. Poté byli rozděleni do podvýborů zaměřených na studenty, pedagogy, vedení škol a rodiny, aby v nich prodiskutovali desítky návrhů a vytvořili jednotný návrh zákona, který by mohli všichni podpořit.
Část výsledného návrhu týkající se studentů obsahovala 15 ustanovení, z nichž mnohá souvisela s obavou, kterou řada z přítomných "senátorů" sdílela, totiž, že dospívající používají AI, aby za ně myslela.
„Bez pokynů a jasných hranic se používání AI úplně utrhne ze řetězu,“ řekl Campbell McHenry, student předposledního ročníku střední školy z Mississippi. „Všichni přestanou studovat a začnou se spoléhat na AI. Místo, aby ji používali jako nástroj, budou ji používat jako mozek.“
Návrh zákona zaměřeného na studenty obsahoval také tyto body:
Studentům by nemělo být dovoleno používat AI k psaní, avšak editování, brainstorming a studium s využitím AI by mělo být povoleno po absolvování 8. třídy.
Studenti, kterým bylo používání AI povoleno, by měli uvádět, jak ji použili, a prokázat své porozumění tématu prostřednictvím diskusí, písemných testů psaných rukou nebo ústních obhajob.
U každého studenta podezřelého z nevhodného použití AI by měla být práce přezkoumána nejen softwarem pro odhalování AI, který může být nespolehlivý, ale také dvěma zástupci školy.
Jedním z nejdiskutabilnějších témat pak bylo rozhodnutí o tom, kdy by se studenti měli s AI ve výuce poprvé setkat. Mělo by to být na střední škole, na druhém stupni základní školy nebo ještě dříve?
Lucia Herrera, středoškolačka z Missouri, zpochybnila původní verzi návrhu zákona.
„Nikde se tam neříká, že si ji studenti musí nejprve osvojit, než ji začnou používat,“ řekla Herrera kolegům ve svém podvýboru. „V podstatě se tím říká, že ji mohou používat kdykoli. A to podle mě znamená její zneužití.“
Její podvýbor nakonec přišel s návrhem řešení, aby školy začaly vyučovat AI gramotnost, jakmile se ve třídě začnou používat zařízení společně s výukou dezinformací, plagiátorství, AI zaujatosti, soukromí studentů, vhodného akademického využití AI a dopadů AI na životní prostředí.
„Pokud budeme používat zařízení, měli bychom znát jejich rizika i přínosy,“ pronesla před ostatními studentskými zákonodárci Bena Mejia Romero z Connecticutu.
Om Lala, studentský senátor za Kalifornii, však namítl, že požadavek, aby školy začaly vyučovat AI gramotnost, by mohl být pro učitele velice náročný, jelikož „učitelé už teď mají poměrně velký nedostatek zdrojů.“
Tristan Tjetjep z Tennessee dodal, že se obává, jak by znevýhodněné školy tuto novou výuku financovaly.
Studenti tak náhle narazili na problém nerovností ve financování amerických škol. A tento problém se pokusili vyřešit požadavkem, aby federální vláda přispěla na jejich financování.
Zákon vedle pravidel používání AI studenty obsahoval také pravidla pro učitele, mezi něž patří například tato:
AI je povoleno používat pro úkoly, jako například plánování výuky, příprava procvičovacích materiálů, poskytování zpětné vazby a zlepšování výuky.
Učitelé musí pro každý semestr zveřejnit „jasná, písemná pravidla používání AI“, která vysvětlují, kdy je AI povolena a kdy nikoli.
Návrh zákona dále stanoví, že pokud nástroj pro detekci AI označí studentskou práci jako možné nevhodné použití AI, „učitelé musí záležitost osobně prověřit, než studenta nahlásí vedení školy“.
Krom studentů a učitelů se studentští senátoři v návrhu zákona zabývali též deseti ustanoveními věnovanými rodičům a zákonným zástupcům. Jak ale na půdě Senátu uvedla Isabella Stringer z New Hampshiru: „Nemůžeme zákonem upravovat rodičovství. Školy nemohou rodičům říkat, co ani jak mají učit své děti.“
Některá ustanovení jsou proto spíše doporučením než nařízením. Jedno z nich například uvádí, že by rodiče měli podporovat vyvážené návyky při používání technologií a doma zdůrazňovat význam etického chování při studiu.
Původní verze návrhu dávala též rodičům úplné právo veta nad přístupem jejich dětí k AI. Mnoho senátorů však namítalo, že AI tu s námi už zůstane a studenti se musí naučit ji používat.
„Dát [rodičům] úplné rozhodovací právo, zejména na druhém stupni základní školy a na střední škole, ohledně toho, co jejich dítě s AI smí a nesmí dělat, bude [studenty] omezovat, protože mnoho [dospělých] ani samo neví, co AI je,“ řekla Tatiyana Reaves, studentka předposledního ročníku ze Severní Karolíny.
V jedné z nejvášnivějších debat celého víkendu senátoři řešili, co by se mělo stát, pokud se student pokusí využít školní AI nástroj, například chatbota, „pro emoční podporu“.
Několik z přítomných teenagerů se obávalo, že pokud se student svěří s citlivými informacemi, například o své sexuální orientaci nebo o krizi duševního zdraví, měl by mít jistotu, že tyto informace zůstanou soukromé.
Dylan Dornack z Iowy však na půdě Senátu argumentoval, že v případě studentů v krizi nebo se sebevražednými myšlenkami musí technologie upozornit člověka.
„Mohlo by to zachránit život,“ řekl Dornack svým kolegům, „bez ohledu na to, zda se student obává, že bude nedobrovolně odhalen. Tohle je zkrátka jedna z věcí, které je nutné předat důvěryhodným dospělým.“
Studenti se nakonec shodli: Když školní chatbot rozpozná studenta, který potřebuje emoční podporu, neměl by jeho požadavek splnit, ale místo toho upozornit představitele školy.
Na konci víkendu se více než polovina studentských senátorů přihlásila k minutové promluvě ke svým kolegům.
Dylan Dornack vystoupil jako první a označil návrh za důležitý, i když nedokonalý, základ pro školní pravidla týkající se AI. „Než postavíte budovu, musíte nejprve položit základy. Proto říkám: položme je a tento návrh schvalme.“
Jadelynn Petitjean z Alabamy však označila návrh za „nestabilní základ“ a postavila se proti němu.
Již dříve během dne vystoupil proti návrhu také Ethan Liu ze Západní Virginie.
Poukázal přitom na několik rozporů v textu, mimo jiné na pozměňovací návrhy, které na jednu stranu přístup studentů k AI omezovaly, ale zároveň dávaly učitelům širokou volnost v tom, kdy a jak se AI bude používat.
Po závěrečných proslovech jeden student po druhem postupně přistupoval k mikrofonu v přední části sálu, aby o návrhu hlasovali, a většina z nich jej podpořila, včetně Kendalla Terao-Tomy z Havaje, který svou volbu doplnil slovy:
„Jde o naši budoucnost – nejen o vzdělávání, ale i o pracovní trh, jehož se staneme součástí, ekonomiku, kterou budeme budovat, a komunity, které budeme vést.“
[1]
Zbývá si položit zásadní otázku: Zvládli bychom podobnou akci uspořádat u nás?
A možná ještě jednu, mnohem důležitější: Dokázali bychom přenést odpovědnost na žáky a dát jim potřebnou důvěru? Protože oni by to zvládli určitě.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND 4.0 (Uveďte autora-Neužívejte komerčně-Nezasahujte do díla).
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
