Je pozoruhodné, jak těžko se u nás ve školství prosazuje digitalizace. Přestože je dnes již každému jasné, že naše schopnost umět co nejlépe využívat technologie patří k základním kompetencím současného světa, zůstávají české oficiální kurikulární dokumenty na úrovni tomuto požadavku na hony vzdálené. RVP dodnes odráží situaci, která odpovídá době jeho vzniku před více než deseti lety. Úroveň poznání v oblasti vzdělávacích technologií však již tehdy byla někde jinde a tento nesoulad se od té doby mnohonásobně prohloubil. Nevěříte-li, stačí se podívat, o čem před 10 lety psal Spomocník: Škola zítřka již dnes? (plošné vybavování žáků přístroji v Arizoně), Kombinované formy vzdělávání (efektivní způsoby aplikace 1:1), Pozor na generační propast (upozornění na nutnost vnímat odlišné vlastnosti síťové generace), Popis technologických dovedností učitelů (schopnosti aplikovat technologie předznamenávající později definovanou difuzi, model TPCK a standardy).
Integrace technologií do kurikulárních dokumentů se ve vyspělých zemích (nejnověji např. ve Finsku) ubírá cestou definování digitální gramotnosti, bez něhož není zahrnutí do vzdělávacích programů možné. Abychom drželi krok s dobou, tyto iniciativy sledujeme a informujeme o nich. Příležitost nám nedávno poskytl MOOC realizovaný pod vedením profesorky anglické Bath Spa University Gráinne Conole na platformě EMMA (European Multiple MOOC Aggregator) nazvaný 21st Century Learning. Jeho 1. lekce byla věnovaná právě digitální gramotnosti.
Paní profesorka z mnohých vybrala a použila poměrně jednoduchou definici American Library Association (ALA), která říká toto: Digitální gramotnost je schopnost využívat informační a komunikační technologie k hledání, ověřování, vytváření a předávání informací vyžadující kognitivní i technické dovednosti [1]. Pro její bližší popis pak použila materiál britské asociace poskytující služby vysokým školám JISC. Ta ve svém průvodci Developing digital literacies definuje 7 základních složek digitální gramotnosti, které dohromady tvoří digitální identitu v tomto případě akademických pracovníků:
 |
| Struktura digitální gramotnosti JISC |
JISC se ve skutečnosti dlouhodobě a mnohem detailněji zabývá též digitální gramotností studentů. Vývoj, kterým každý prochází, popisuje pomocí Beetham-Sharpe modelu
 |
| Beetham-Sharpe model rozvoje digitální gramotnosti |
Jedná se o klasickou kompetenční pyramidu podobnou Bloomově (Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí) [2]. Za základ je zde považována dostupnost technologií (Access and awareness), tj. hardware, software a připojení k internetu včetně time managementu. Skills jsou dovednosti spojené se schopností používat technologie k vlastnímu zdokonalování (učení). Patří sem informační a ICT gramotnost a síťová gramotnost včetně metakognitivních schopností vedoucích k pochopení role technologií při budování vlastního vzdělávacího prostředí. Skutečné aktivity (Practices) jsou podmíněny dynamickým rozvojem strategií a postupů reagujících na různé konkrétní situace, do nichž se studující dostává. Jsou proto závislé na oboru a použitých nástrojích.
Na vrcholu pyramidy jsou pak osobní vlastnosti každého jedince (Identity) ovlivňující jeho učení. Student nacházející se na této nejvyšší úrovni již chápe, jaké možnosti mu technologie při studiu dávají. Rhona Sharpe ředitelka The Oxford Centre for Staff and Learning Development se právě touto nejvyšší příčkou, k níž se musíme snažit naše žáky dovést, i nadále ve své vědecké práci intenzivně zabývá. Definovala 6 vlastností, jimiž by měl student na této úrovni disponovat. Má být: 1. aktivní, 2. zapojený, 3. důvěřivý, 4. přizpůsobivý, 5. uvědomělý, 6. sebevědomý [3]. Při zavádění technologií do výuky nesmíme nikdy zapomenout na to, že se musíme snažit každého žáka dovést co nejvýše.
To jsme se ale v popisu digitální gramotnosti dostali již k mnohem větším detailům, než jaké předkládá 1. lekce MOOC kurzu 21st Century Learning. Paní profesorka Gráinne Conole se tak daleko vůbec nedostala, zato se snaží problematiku digitální gramotnosti doplnit ještě o jiný rozměr. Má totiž dojem, že ve výstupech JISC není dostatečně zdůrazněna potřeba představivosti, původních nápadů, schopnosti vytvořit něco nového, tj. kreativity. Proto zmiňuje ještě práci Henryho Jenkinse z MIT, u něhož je zastřešujícím pojmem tzv. „nová mediální gramotnost“ (New Media Literacy), která má 12 složek [4]:
Ve skutečnosti to není tak, že by u nás nikdo na definování nových výukových cílů pro 21. století nepracoval. Máme již několik let nástroj pro hodnocení připravenosti škol na integraci technologií Profil Škola21 a je tomu přesně rok, co jsme v rámci projektu ČŠI NIQES dokončili náš vlastní popis informační gramotnosti, která je v našem případě nadřazena gramotnosti digitální.
 |
Gramotnostní struktura použitá pro specifikaci informační gramotnosti NIQES (velikost oblastí je jen orientační)
Naše definice vypadá takto.
|
Informační gramotnost (IG) je schopnost:
To vše s využitím potenciálu digitálních technologií za účelem dosažení osobních, sociálních, pracovních či kvalifikačních cílů. |
Publikovaná Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti pak obsahuje ještě celou řadu dalších materiálů včetně detailního rozpisu indikátorů aktuálním způsobem popisujících výstupní kompetence v oblasti informační gramotnosti pro různé fáze výukového procesu (Příloha č. 5). Dá se tedy říci, že jsme připraveni. Máme schválenou Strategii digitálního vzdělávání, která říká, že je nutné revidovat RVP, a víme, jak to udělat. Chybí jen to nejdůležitější, a sice vůle k realizaci pokrokových změn ve školství ze strany ministerstva, učitelů i veřejnosti.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
