Levné počítače 1:1 stále centrem zájmu

21. 9. 2009 Základní vzdělávání Spomocník

Autor

Bořivoj Brdička

Anotace

Přehled aktuálních výsledků výzkumů věnujících se metodice využití technologií ve výuce ve formě 1:1.

O tom, že v budoucnosti budou počítače všudypřítomné a žáci je budou moci při výuce v případě potřeby využívat zcela individuálně, asi již nikdo nepochybuje. Ta doba se rychle přibližuje a je třeba se na ni připravit. Již celou řadu let se proto provádějí výzkumy, jejichž cílem je nalézt způsob optimální aplikace počítačů ve formě 1:1 do výukového procesu. První byl známý a dodnes často citovaný projekt Apple Classrooms of Tomorrow zahájený již v polovině 80. let minulého století. Po něm následovalo velké množství dalších pilotáží, při nichž byly třídy nebo i celé školy vybavovány počítači (u nás se začalo teprve nedávno - viz Intel sezval odborníky na Elearning).

Dnes již existují oblasti, kde děti dostávají počítače plošně v rámci vládních programů, nebo takové země, kde naopak od vybavování samotných žáků hardwarem ustupují, neboť již bylo realizováno na vlastní náklady rodin a blíží se 100% i bez intervence státu. Výsledek stávajících výzkumů se dá shrnout takto – technologie jsou přínosem pouze v případě důkladné přípravy a plné souhry všech elementů prostředí, v němž se vzdělávání odehrává (viz např. Výzkum Becta prokázal výukový přínos Webu 2.0 nebo Jsou technologie pro výuku přínosem?).

Jedna taková studie vznikla na prestižní Harvard University v roce 2007. Porovnává implementaci počítačů 1:1 ve dvou různých amerických školách v 6. až 8. ročníku. Publikované výsledky obsahují celou řadu zajímavých dat (viz Dunleavy a kol. ve zdrojích). Patří k nim třeba následující přehled přínosů, které využití počítačů má oproti tradiční výuce.

činnost	přínos
přístup k datům	více smysly
	více dat
	možnost vyhledávat
	rychlá dostupnost
	vhodné zaměření informací
zpracování informací	vlastní tempo
	osobní zájem
	možnost opravy
	možnost opakování
	vizualizace informací
	třídění a kategorizace
	vývoj vhodných dovedností
předávání znalostí	publikování pro veřejnost
	vlastní styl a formát
	předávání vlastních zjištění jiným

Výzkum se zaměřil především na zkoumání skutečných výukových činností s cílem identifikovat konkrétní přínosy využití počítačů. Rozlišovány byly 3 typy aktivit. Podle frekvence jejich výskytu je lze seřadit takto: 1. práce s běžnými kancelářskými programy, 2. využití výukových aplikací k procvičování či ověřování znalostí a 3. vzájemná komunikace. Ve všech případech je možno identifikovat aktivity s větším i menším přínosem proti tradičním metodám. Na jejich detailní rozbor zde nemáme prostor.

Důležité je se zamyslet především nad tím, co obecně brání učitelům maximálního přínosu dosáhnout. Studie uvádí 2 hlavní skupiny problémů – řízení výuky a technické potíže. Technické problémy se nejčastěji týkají baterií a možnosti jejich dobíjení. Komplikovaná situace nastává ale i tehdy, dojde-li k poruše nebo si některý žák zapomene počítač doma.

Ještě větším problémem pro učitele je optimální řízení výuky, tj. vytvoření takového prostředí, v němž všichni žáci pracují na vhodné výukové aktivitě. To mnoho učitelů jednoduše řeší tak, že všichni žáci dělají pod jejich vedením totéž. Tento tradiční postup je však stále méně použitelný dokonce i bez využití technologií. O to obtížněji představitelný je v situaci, kdy má každý žák neustále k dispozici počítač, navíc připojený do internetu. Udržet si jeho pozornost a nasměrovat ho k užitečnému zapojení do výukové činnosti, ať už v aktivitách zaměřených na soutěž či spolupráci, je tou největší výzvou pro současné učitele. Zásadní chybou je pohlížet na technologie jako na prostředek usnadňující práci. Ve skutečnosti mění výukové prostředí tak, že nutí učitele pracovat jinak. Není tedy pochyb o tom, že na stávající změny podmínek musí být důkladně připraveni.

Zvládnout řízení výuky v prostředí všudypřítomných technologií vyžaduje nejen schopnost správně odhadnout, jak je použít, ale též zda je vhodné je použít či ne. I v případě vybavení žáků 1:1 existují situace, kdy je lepší počítače prostě vypnout. Kromě toho je možné v mnoha případech dát 1 počítač k dispozici skupině žáků při řešení kooperativního úkolu. Celá řada odborníků vysloveně preferuje právě tuto metodiku. Jedním z velmi známých je profesor Newcastle University Sugata Mitra (též viz Ceny eTwinning 08), který se v poslední době věnuje výzkumu samostatně se organizujících vzdělávacích systémů. Podle něj je ideálním počtem 4 spolupracující žáci na 1 výukový počítač.

Jak se zdá, něco na tom bude. K podobnému závěru totiž došel i nejnovější výzkum koordinovaný University of California, Berkeley (viz Pal a kol. ve zdrojích). Ten se zabýval zkoumáním výsledků vybavování škol v rozvojových zemích technologiemi. Kromě momentálně nejvíce rozšířených programů 1:1 (jako OLPC) zahrnul do zkoumání i další možnosti jako tradiční počítačové laboratoře či sdílení počítače skupinou žáků.

V rámci výzkumu byl realizován zajímavý experiment. Zúčastnilo se ho 238 žáků ve věku 11-12 let ze 2 venkovských škol v Indii. Použit byl běžný program na výuku a testování cizích žákům dosud neznámých slov. Kromě módu 1, při němž pracoval s počítačem vždy jen jeden uživatel a módu 2, v němž pracovala skupina pěti žáků s jedním běžným počítačem, bylo v ostatních případech použito specializované zařízení dovolující počítač ovládat pomocí pěti myší, tj. pěti žáky zároveň. V módu 3 pokračoval test další otázkou s výběrovou odpovědí okamžitě po první volbě některého člena skupiny. Mód 4 byl naopak uzpůsoben tak, že k pokračování došlo až poté, co odpověděli všichni. Zde jsou výsledky:

mód	úspěšnost	motivace	chybovost	rozhodování
1	4,11	vysoká	nízká	individuální
2	3,77	nízká	velmi nízká	kolaborativní
3	3,60	velmi vysoká	vysoká	individuální
4	4,30	vysoká	velmi nízká	kolaborativní

Výsledky asi není ani třeba komentovat. Jednoznačným vítězem byl mód 4, v němž se musel každý zapojit, a docházelo ke spolupráci. Co z toho vyplývá? Jednak to, že i takový instruktivní program jako je klikací výběrový test je možno za určitých podmínek konstruktivním způsobem výukově využít. A hlavně to, že na vybavování žáků počítači 1:1 není nutně třeba za všech okolností pohlížet jako na jedinou možnou cestu, kudy je nutné se vydat!

zdroje:
M. Dunleavy, S. Dexter, W.F. Heinecke - What added value does a 1:1 student to laptop ratio bring to technology-supported teaching and learning? Journal of Computer Assisted Learning, Vol 1, No 4 2007
Joyojeet Pal, Rabin Patra, Sergiu Nedevschi, Madelaine Plauche, and Udai Pawar - The Case of The Occasionally Cheap Computer, Information Technologies and International Development Journal (ITID), Vol 5, Issue 1, Spring 2009