Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Jak Google ovlivňuje naši paměť
Odborný článek

Jak Google ovlivňuje naši paměť

24. 10. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zpráva o výzkumu psycholožky Betsy Sparrow z New Yorské Columbia University o tom, jak náš mozek reaguje na stálou dostupnost faktických informací uložených na internetu.

Nedávno byly publikovány zajímavé výsledky výzkumu o vlivu všudypřítomných technologií na naši paměť, jež byl realizován pod vedením psycholožky Betsy Sparrow z New Yorské Columbia University. Hlavním cílem bylo zjistit, jak náš mozek reaguje na stálou dostupnost faktických informací uložených na internetu. Výzkum byl založen na čtyřech experimentech.

V prvním dostali vybraní dobrovolníci za úkol odpovídat na jednoznačnou, avšak docela obtížnou na fakta orientovanou otázku. Přitom jim byly ukazovány lístky s názvy různých známých společností. Byly mezi nimi též běžně používané vyhledávací služby (Google, Yahoo apod.). Podle délky reakce se zjišťovalo, zda při odpovídání respondent myslel na internetové vyhledávání, či ne. Často se ukázalo, že ano.

Druhým úkolem bylo zapisovat do počítače 40 předložených faktických tvrzení, typicky takových, jež lidé běžně hledají na internetu. Polovina dobrovolníků s ujištěním, že jejich zápis je ukládán a mohou se k němu kdykoli vrátit. Druhá polovina přesvědčena, že ukládán vůbec není. Poté se zjišťovalo, co si kdo zapamatoval. Fakta, která se mazala, si účastníci experimentu pamatovali jednoznačně lépe.

Třetí experiment se od druhého lišil tím, že se pokusná osoba kromě skutečnosti, zda bude vkládaná informace uložena nebo smazána, dozvěděla též, do které složky se ukládá. Výsledek to příliš neovlivnilo. K zapamatování došlo nejlépe u neukládaných fakt.

Velmi zajímavý byl poslední čtvrtý experiment. Zde se každé přepisované tvrzení ukládalo do jedné z pěti základních složek. Ukázalo se, že názvy složek si dobrovolníci pamatovali lépe než fakta samotná. Z toho vyplývá, že v technologiemi podporovaném prostředí mají lidé snahu si pamatovat spíše to, kde informaci najdou, než samotný její obsah.

Sama Betsy Sparrow k výsledkům výzkumu dodává: „Snad si každý, kdo učí, je jedno, zda je profesorem, doktorem nebo vedoucím představitelem podniku, uvědomí, že musí věnovat mnohem větší pozornost tomu, jak myšlení probíhá, a menší samotnému pamatování fakt. Možná, že ten, kdo se učí, bude méně zahlcován znalostmi a bude se moci více věnovat chápání souvislostí.“

Google's Effects on Memory

Vše nasvědčuje tomu, že se lidská paměť přizpůsobuje novým podmínkám, jež jsou vyvolány všudypřítomnou existencí informačních a komunikačních technologií. Dochází k reorganizaci fungování našeho mozku. Podle Betsy Sparrow se internet stává naší externí transaktivní pamětí. Již dříve jsme měli některé znalosti uloženy u svých přátel, členů rodiny, známých odborníků apod. Nyní se tento prostor rozšiřuje na celý internet.

Známý skeptik a odpůrce technologií Nicholas Carr (též viz Dělá z nás Google hlupáky?) na výsledky výzkumu pohlíží s obavami, které formuluje takto: „Kdyby fakta uložená externě měla stejný charakter jako ta, která jsou uložena interně, asi by se nic nedělo. Jenže externí paměť internetu se od biologické paměti značně liší. Proces vývoje osobního myšlení je založen na formování asociací mezi uloženými znalostmi. To má přímý vliv na hloubku a koncepčnost myšlení. Transaktivní paměť by měla rozšiřovat naše schopnosti pouze o znalosti jiných živých lidí.“

Je otázkou, co se stane, když přestaneme velké množství fakt znát přímo. Nezbývá než doufat, že k vyvinutí dostatečných schopností myslet bude stačit, víme-li, kde je najít. V každém případě výsledkem nebude poznání tradičního typu, jež by se dalo připodobnit ke katedrále. Ve Friedmanově plochém světě lze Cormierovým oddenkovým učením dospět nejčastěji ke znalostem podobným Foremanově palačince (viz Jak roste oddenek?).

Literatura a použité zdroje

[1] – Columbia University News. Study Finds That Memory Works Differently in the Age of Google. 2011. [cit. 2011-10-23]. Dostupný z WWW: [http://news.columbia.edu/googlememory].
[2] – COHEN, Patricia. Internet Use Affects Memory, Study Finds. 2011. [cit. 2011-10-23]. Dostupný z WWW: [http://www.nytimes.com/2011/07/15/health/15memory.html].
[3] – LEHRER, Jonah. Is Google Ruining Your Memory?. 2011. [cit. 2011-10-23]. Dostupný z WWW: [http://www.wired.com/wiredscience/2011/07/is-google-ruining-your-memory/].
[4] – CARR, Nicholas. Minds like sieves. 2011. [cit. 2011-10-23]. Dostupný z WWW: [http://www.roughtype.com/archives/2011/07/minds_like_siev.php].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bořivoj Brdička

Hodnocení od uživatelů

Martin Rusek
24. 10. 2011, 13:06
Sparowové výzkum pouze potvrdil to, co M. Cipro publikoval už v 70. letech. Jeho Teorie základního učiva ovšem není tak vyhraněná a předpokládá pamětní znalost základního učiva, kterou jedinec má v hlavě a existenci tzv. v databázích uloženého vědění a o tom je tento článek. Bylo by zajímavé, co by Carr řekl na tento přístup.
Bořivoj Brdička
24. 10. 2011, 13:45
Teorii M. Cipra neznám. Docela by mě zajímalo, jak experimentoval s dostupností informací na úrovni současného internetu? Hádám, že v jeho databázích byly jen informace prověřené a schválené autoritou. To jsme ale někde jinde.
Martin Rusek
24. 10. 2011, 15:42
V tom je právě ten vtip. Používá slovo databáze, kterou ale nechápe ve dnešním slova smyslu ale právě ve smyslu konektivistickém, kdekoli ve zdrojích a kdekoli u jiných lidí. Rozhodně nešlo o internet a technologie. Pěkná paralela, že?
Bořivoj Brdička
24. 10. 2011, 16:01
No, to se tedy divím. Ale je to tak skoro se vším. Vždycky zjistíte, že někdo osvícený přišel na to, co vy, již před vámi. Mimochodem, když už tak vytahujeme ty naše předchůdce, vzpoměl jsem si na Teda Nelsona a jeho projekt Xanadu (http://en.wikip…t_Xanadu ) zahájený v roce 1960, v němž původně chtěl propojit všechny na světě vznikající dokumenty po vzoru hypertextu (docuverse). Nakonec to nedokázal. Místo toho vyvinul Tim Berners-Lee World Wide Web. Některé myšlenky Teda Nelsona jsou obsaženy ve snahách o semantický web nebo web 3.0.
E Kocourek
25. 10. 2011, 16:56
Nerad kazim radost internetovym maniakum, ale druhy, treti a ctvrty experiment nemaji s Internetem (natozpak s Googlem) nic spolecneho. Naopak pracuji s cinnostmi pripominajicimi ukladani (resp. neukladani) do databaze. Nazev clanku je tedy HOOOODNE zavadejici.
Pokud budeme v teto debate pouzivat vyraz "databaze ve smyslu konektivistickém", leda se zblaznime. Vymyslete si nejaky jiny termin, proboha!
Bořivoj Brdička
25. 10. 2011, 17:14
Pane Kocourku, vidím, že vás vysloveně těší hledat chyby u druhých. Již jednou jsem vás soukromě vyzýval k tomu, abyste sám přispěl nějakým nosným textem.
Pokud jde o vaše výhrady, název byl převzat od autorky studie. Myslím, že se s ním i s výsledky experimentů dá klidně souhlasit. Není zas tak velký rozdíl, jestli si pamatuji, že mám určitou informaci v nějaké složce (což je samozřejmě databáze), nebo jsem ji našel při fulltextovém vyhledávání s použitím určitého klíčového slova na internetu.
Kdybyste argumentoval třeba tak, že experimenty skoro ani nebylo třeba dělat, protože výsledky jsou zřejmé a můžeme je všichni pozorovat sami na sobě, souhlasil bych mnohem ochotněji.
E Kocourek
25. 10. 2011, 18:15
"Není zas tak velký rozdíl, jestli si pamatuji, že ..." -- A to je prave ta odlisnost mezi nami. Pro mne je ten rozdil principialni.
Proc? Protoze v databazi tutez informaci najdu zitra znovu, zatimco na Internetu ji zitra nenajdu, nebo tam najdu informaci prave opacnou. To je inherentni vlastnost Internetu.
Bořivoj Brdička
25. 10. 2011, 18:41
Ano, je to tak. Je zde docela velká šance, že v některých případech příště na internetu najdu informaci jinou - aktuální. To se ovšem nedá od databází očekávat!
Martin Rusek
25. 10. 2011, 19:06
Taky si dovolím reagovat na pana Kocourka. to, že pojem databáze od roku publikování  (1967) práce Modernizace základního vzdělání změnil význam není náš problém. Se stejnou rezervou budeme brát pojem kolaborativní výuka, jak naznačil pan kolega Havlíček ve svém jazykovém koutku. Osobně se ale budu zabývat něčím smysluplným namísto vymýšlení originálních pojmů.
Mira Friedrichová
26. 10. 2011, 14:30
Já si dovolím připomenout jen dodat prastarý vtípek (nebo snad pravdu?):
Student musí vědět všechno, asistent všechno, co je v knihách, docent musí vědět, kde jsou knihy a profesor musí vědět, kde je asistent (nebo alespoň docent).
Mgr. Jindřich Strejček
26. 10. 2011, 14:48
Dnes jsem si udělal čas, abych trochu přemýšlel nad konektivismem. Asi jsem principy této teorie dost ovlivněn. Pana Brdičku považuji za jedno z největších odborníků na teorii technologií ve vzdělávání. Je pro mne takovým uzlem v síti. (Dříve bych tomu říkal autorita :-) Ovlivnil mne na tolik, že jsem si jej nebál citovat ve svém textu k příspěvku na připravovanou konferenci MP, v němž jsem sám označil konektivismus za nové paradigma přístupu ke vzdělávání. Teprve dnes jsem si (hanba mi) na Google scholar zadal klíčové slovo "Connectivism". Protože jsem zřejmě alespoň trochu ovlivněn principy práce s informacemi podle konektivismu, (Dříve bych tomu říkal kritické čtení webu:-), podíval jsem se na zobrazené autory a počty citací u jednotlivých zobrazených odkazů. Překvapil mne jejich relativně malý počet. Zašel jsem tedy do anglické Wikipedie, kterou částečně považuji za jakýsi ("uzel uzlů"), kde jsem si otevřel diskuzi ke konektivismu. Po tomto přeci jen dosti povrchním studiu se mi konektivismus zatím jeví takto:
Jedná se o určitýpohled na učení, v němž platnost některých tezí, které jsou v něm deklarovány, se jeví jako vysoce pravděpodobné. Tento pohled je silně ovlivněn vnímáním pozitivní hodnoty technologíí. Skoro bych až řekl láskou k nim. (I na tomto příkladu se mi ukazuje, jak individuální víra a hodnoty ovlivňují proces poznávání.)
Není pochyb, že vliv technologií, zejména internetu, je na učení v současnoti velký. Otázku, zda je to dobře, nechávám zatím stranou. Podstanější je pro mne v tuto chvíli otázka, do jaké míry mají teze konektivismu skutečně blízko k pedagogické realitě - tzn. ke skutečným podmínkám na straně žáků a studentů. 
Druhá otázka, která mne pálí už delší dobu podstatně více, je, zda nejen konektivismus, ale také sociální konstruktivismus či spíše filozofický konstrukcionismus nejsou pouze povrchní trendy "učenců" rezignujících na důkladné studium filozofie, tedy jejích dvou důležitých disciplín - ontologie, noetiky a logiky. Sám jsem v těchto disciplínách vzdělán velmi povrchně, a proto se považuji za ohrožený druh konektivismem.
Bořivoj Brdička
27. 10. 2011, 00:40
Milý Jindřichu,konektivismus není většinou didaktických teoretiků uznáván za plnohodnotnou teorii. Spíše než jako na vědu, je třeba se na něj dívat jako na online život sám. Jako takový může alespoň někomu pomoci najít cestu za poznáním. Obávám se, že většina kognitivních vědeckých teorií a filozofických směrů, v nichž ani já nejsem vzdělán, tuto moc dosud ani trochu neprokázala. Jsem nicméně přesvědčen, že jakékoli studium vám může být jedině ku prospěchu. Myslím opravdové studium, nikoli snahu získat titul, dobré bydlo, či moc.Jen nevím, kam jsme se to zatoulali. Ten článek byl o něčem jiném! 
Janek Wagner
27. 10. 2011, 11:53
"Proc? Protoze v databazi tutez informaci najdu zitra znovu, zatimco na Internetu ji zitra nenajdu, nebo tam najdu informaci prave opacnou. To je inherentni vlastnost Internetu." Web 2.0 (a tedy i internet) má řadu nástrojů na uchovávání nalezených informací. Databáze stejně jako internet (většina informací v něm jsou ostatně také v databázích) vzniká lidskou činností a i když budu tento proces sebelépe kontrolovat, chybě se nevyhneme. To jsme zažili již při porovnání Wikipedie a klasických encyklopedií. Pokud mu je proces vzniku informace znám, tak se podle toho rozumný uživatel chová. 
Erika Malikova
29. 11. 2011, 08:44
Souhlasím s poznámkou Betsy Sparrow, že by se měl učitel zamýšlet více nad tím, jak probíhá myšlení a jak žákům předat souvislosti mezi jednotlivými poznatky, nejen trvat na jejich automatickém zapamatování. Na druhou stranu by však měly existovat poznatky,základní přehled, který si žáci pamatují i bez počítače a na jehož znalosti by se mělo trvat.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.