Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Vliv otevřenosti na budoucnost školství
Odborný článek

Vliv otevřenosti na budoucnost školství

9. 1. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička
Tento článek je součastí seriálu: Otevřené výukové zdroje

Anotace

Poslední ze seriálu článků zabývajících se otevřenými výukovými zdroji a jejich vlivem na školství. Zprostředkovaně, díky souvislosti s možností svobodného vzdělávání pro všechny, i dopadem na celou společnost.

Naše představy o volném přístupu všech lidí ke vzdělání získaly v minulém díle poněkud konkrétnější podobu díky modelu OER university, jenž již začíná být prakticky ověřován. Je založen na možnosti každého jedince se svobodně rozhodnout, zda se bude učit tradičně (docházením do školy s přímým kontaktem s učitelem), hybridně (kombinováním prezenční a distanční výuky), nebo úplně distančně – ať už s podporou nějakého kurzu či zcela samostatně. Aby taková volba byla možná, musí mít všichni studenti k dispozici otevřené výukové zdroje (OER). Studenti si pak mohou, budou-li to potřebovat, zaplatit libovolnou doplňkovou službu, která jim s učením pomůže.

Má-li takový systém fungovat, musí být splněna ještě jedna důležitá podmínka. Musí dojít k úplnému oddělení hodnocení výsledků a certifikace od samotného výukového procesu. Požadavek je to poměrně logický. Umožnil by vlastní iniciativou a pílí dospět ke kýženému titulu i studentům, kteří si nemohou z jakýchkoli důvodů absolvování běžné prezenční výuky dovolit, anebo to nemají zapotřebí (jako Dan Brown z 1. dílu). Potřebné schopnosti lze nakonec získat třeba samostudiem, ale i jinak. Proč by se ke zkouškám libovolného typu nemohl přihlásit třeba i člověk s dlouholetými, praxí prověřenými zkušenostmi v příslušném oboru? Bohužel je zřejmé, že tento model vyvolá značný odpor těch, kteří se docela dobře živí tím, že určují, co mají uchazeči o nějakou zkoušku, certifikát, státnici apod. umět, a pak je na ni sami připravují.

I mně to zatím zní trochu neuvěřitelně, ale jsem označován za vizionáře, takže si trochu fantazie mohu dovolit. Tento model teoreticky umožňuje dostat se ke stejným zdrojům výukových materiálů, sledovat stejné přednášky nejlepších odborníků, pracovat na stejných úkolech ve virtuální vzdálené laboratoři a získat úplně stejné kredity na MITx, ať jste v Bostonu bydlící bohatý Američan, mimořádně inteligentní v Pekingu žijící Číňan pocházející ze střední třídy nebo úplně chudý, na charitě závislý Etiopan s touhou vymanit se z bídy, v níž žijete. Máte-li ten dojem, že dané požadavky na získání certifikátu libovolného druhu (klidně třeba i mezinárodní, všude uznávané zkoušky z pedagogiky) již splňujete, prostě se za určitý manipulační poplatek ke zkoušce přihlásíte. Ukazuje se, že dokonce i zkouška samotná dnes již může být realizována distanční formou. Jedná se o systém založený na podobném principu certifikace, jaký je běžně používán u jazyků (TOEFL) nebo počítačové gramotnosti (ECDL). Tady má ale student k dispozici navíc soustavu volně dostupných materiálů či celých kurzů (např. Khan Academy), jež mu pomohou se na potřebnou úroveň dostat.

Svobodný přístup ke vzdělání je jednou z podmínek, které jsou nezbytné pro zachování naděje na zdárný vývoj lidské společnosti v budoucnosti. Bylo by ale chybou se domnívat, že je podmínkou postačující. Na portálu UNESCO Educational Technology Debate (další informace o něm viz Debata o vzdělávacích technologiích nejen v rozvojových zemích) právě probíhá velice zajímavá polemika na téma OER and Digital Divide. Justin Reich, výzkumník na poli vzdělávacích technologií, z Harvard Graduate School of Education zde publikoval zprávu popisující výsledky svého výzkumu, jenž zjišťoval, kým jsou OER ve skutečnosti využívány (Open Educational Resources Expand Educational Inequalities). Sledoval náhodně vybraný vzorek z celkového počtu téměř 200 tisíc školních wiki stránek zřizovaných k výukovým účelům a výsledky vztahoval k tomu, jak je škola chudá, či bohatá. Zjistil, že v bohatších školách jsou wiki weby zřizovány výrazně častěji a zároveň fungují mnohem déle. Z toho usoudil, že jsou moderní výukové metody včetně OER využívány více žáky bohatšími než chudšími. Justin Reich na základě těchto zjištění přichází s kontroverzním tvrzením, že OER ve skutečnosti digitální propast nesnižují, ale zvyšují.

Do polemiky se zapojil Richard Rowe, výkonný ředitel Open Learning Exchange, článkem How Open Educational Resources Can Increase Opportunites for Everyone. Podle něj nestačí Reichem popisovaný nepříznivý vývoj prostě jen pozorovat, ale je nezbytné se snažit ho zastavit. Vytyčuje tři základní oblasti, v nichž je třeba provádět aktivní opatření:

  1. OER.
    Volně dostupný obsah Rowe rozděluje na materiály dvou typů - použitelné příležitostně, jichž je různě v internetových mracích mnoho, a použitelné přesně v okamžiku určité výukové situace, jichž je velmi málo. Měli bychom se snažit zvyšovat hlavně počet těch druhých.
  2. Učitelé.
    Zvláště v rozvojových zemích jich je nedostatek. Avšak všude, i v zemích vyspělých, platí, že jejich schopnosti poněkud pokulhávají za potřebami, které přináší využití moderních technologií. Je tudíž třeba věnovat mimořádnou pozornost zvyšování jejich kvalifikace.
  3. Technologie.
    Téměř 90 % dětí dosud přístup k internetu čili ani možnost využívat OER vůbec nemá. Většina nemá dokonce ani elektřinu. Zdá se, že před námi je mnoho práce! Je třeba pokračovat ve vývoji co nejlevnějších zařízení schopných využívat OER, jako je dětský netbook XO (či připravovaný tablet XO-3) v rámci projektu OLPC masově dodávaný do rozvojových zemí. Jiným použitelným produktem je indický tablet Aakash za méně než 60 dolarů. Jistě budou brzy následovat i další. Ve skutečnosti se dají ke vzdělávacím účelům mnohdy použít i chytré telefony.

Stejně jako jsou dosud OER využívány více žáky z bohatých rodin, jsou technologie více dodávány do škol ve vyspělých zemích. Propast se tedy bohužel stále zvětšuje.

Richard Rowe svůj příspěvek uzavírá konstatováním, že problém zvětšující se nerovnosti se asi nepodaří vyřešit, dokud o vývoji světa bude rozhodovat jen 1 % lidí disponujících mocí a naprostou většinou hmotných statků. Je zřejmé, že tato skupina mocných nemá dostatečný zájem na zvrácení současného nepříznivého vývoje, který hrozí skončit kolapsem (viz Jak bude zítra?).

Zatím jedinou představitelnou cestou, jak tento problém řešit, je zapojení demokratických mechanizmů občanské společnosti dosahujících nadnárodní úrovně. Takové mechanizmy ale v mnoha zemích vůbec neexistují (třeba ani nikdy neexistovaly) a v jiných (jako je ta naše) jsou velmi poškozeny korupcí, jež ovlivňuje rozhodování ve prospěch onoho 1 %.

Nechci se tvářit, že rozumím sociologii, filosofii, politologii či ekonomii, ale jedno vím zcela jistě. Volné šíření informací má na vývoj společnosti zásadně pozitivní vliv. Mám na mysli skutečně svobodné sdílení myšlenek i zdrojů materiálů a informací, které není zkreslené všudypřítomnými lobbistickými, korporátními nebo přímo mocenskými zájmy (viz Pozor na internetové informační bubliny!). Jedině takovéto sdílení nás může nakonec dovést až k pochopení, že nutnou podmínkou naší osobní prosperity a spokojenosti je prosperita a spokojenost ostatních. Každý jedinec by měl cítit spoluzodpovědnost za vývoj celého světa. Není divu, že síly snažící se občanské svobody a uvědomění potlačovat se stále více zaměřují též na blokování přístupu k internetu (Arabské jaro, Occupy Wall Street ad.).

V poslední době do svých přednášek o vzdělávacích technologiích stále častěji zahrnuji i část pojednávající o budoucnosti (Budoucnost vzdělávacích technologií, Konference Metodický portál – příležitost pro učitele atd.). Odkazuji v ní na jednu zajímavou studii OECD CERI vytvořenou v rámci projektu Schooling for Tomorrow - The Starterpack: Futures Thinking in Action. Ta popisuje 6 prognóz možného vývoje školství na úrovni státu. 4 jsou celkem přijatelné a je jisté, že se všechny určitým způsobem budou na rozvoji našeho školství podílet (školy vzdělávacími centry, školy sociálními centry, rozšířený model trhu a učení prostřednictvím vzdělávacích sítí). Vypadá to, že právě vzdělávací sítě asi budou hrát stále významnější roli. Další 2 možné prognózy už ale přijatelné nejsou. Je to model označený jako tradiční byrokratický systém, který se uplatňuje hlavně v systémech totalitních, a poslední variantou je zhroucení vzdělávacího systému, jež bohužel u nás nelze zcela vyloučit.

Některé indikátory vedoucí k naplnění tohoto posledního scénáře jsou v našem školství nepochybně přítomny. Zpráva uvádí jako hlavní tyto: rostoucí nespokojenost veřejnosti se školstvím, problémy spojené s kvalitou učitelů, nesprávná politická rozhodnutí a zvyšující se konflikty mezi různými ve školství působícími zájmovými skupinami. Nechci tvrdit, že se tento katastrofický scénář u nás již naplňuje, ale trvám na tom, že bychom si možnosti vývoje tímto směrem měli být vědomi a měli bychom se snažit mu bránit. To znamená, hledat shodu na jednotné koncepci – třeba právě v podobě nového Národního programu vzdělávání, o němž se mluví, měli bychom ho mít, ale máme jen 10 let starou, v mnoha směrech překonanou Bílou knihu a často zpochybňovaný RVP, který bez jasné koncepce nemá smysl upravovat a měnit.

Právě podpora volného sdílení informací a tvorby OER je jednou z věcí, které by jistě mělo smysl do naší nové koncepce zahrnout. Přitom se, ostatně jako vždy, můžeme inspirovat v cizině.

Vlády Austrálie, Holandska, Nového Zélandu, USA a např. též kanadské Britské Kolumbie zavádějí pravidla, podle nichž má být většina státních dat a dokumentů publikována pod licencí Creative Commons. Opravdu velký tlak je v mnoha zemích vyvíjen na to, aby všechny výstupy projektů financovaných z veřejných peněz byly veřejně dostupné. Je celkem logické, že ten, kdo platí, by měl mít k výsledkům přístup. To se týká v minulém díle již zmiňované celosvětové iniciativy zaměřené na vědecké výstupy Open access, která je koordinovaná mezinárodní koalicí vědeckých knihoven SPARC (v Evropě SPARC Europe), jež se třeba v USA snaží prosadit dokonce federální zákon Federal Research Public Access Act.

V listopadu 2011 oznámilo Americké federální ministerstvo školství ústy náměstkyně Marthy Kanter novou iniciativu na podporu OER. 2 miliardy dolarů, které mají být v příštích 4 letech investovány do školských projektů, budou podmíněny zpřístupněním všech výstupů veřejnosti. Martha Kanter se v nejbližší době chystá požádat o podporu volně dostupných výukových materiálů mezinárodní společenství prostřednictvím OECD.

Podobné iniciativy lze pozorovat i u evropských projektů. Náš projekt EU peníze školám byl v tomto směru na svém počátku velmi pokrokový. Původně se předpokládalo, že v jeho rámci vypracované digitální učební materiály budou s licencí CC publikovány v úložišti DUM portálu RVP. Teď, když je tato služba nefunkční, zbyla jen samotná podmínka zveřejnění (viz Co je to DUM a co mají školy sdílet?). Každá škola je proto nakonec umístí jinam. Vůbec nejsmutnější na celé věci je ale to, že se do věci vložily komerční subjekty, jež školám jejich OER materiály na svých serverech ochotně uloží, a pak se budou snažit takto levně získaný zájem návštěvníků využít. Vypadá to, že asi nikdo nebude mít šanci se ke všem těmto DUMům z jednoho místa prostřednictvím meta-dat dostat. Zdá se tedy, že si na opravdovou podporu tvorby OER u nás budeme muset ještě chvíli počkat. Je velkou otázkou, zda situaci v tomto směru zlepší nově připravované projekty OPVK Národní vzdělávací digitální depozitář a Integrovaný registr vzdělávací soustavy v ČR. Vzhledem k tomu, že do značné míry nahrazují činnosti, které byly již dříve s podporou ESF realizovány, zabývají se opět především dodávkou systému bez skutečného obsahu a jejich hlavním cílem je čerpání evropských peněz, asi bychom si od nich neměli moc slibovat.

Leží na nás opravdu velká zodpovědnost za budoucnost. Jaká bude, závisí na tom, jak vypadá školství dnes. Povinností státu je zajistit každému pokud možno stejné počáteční podmínky ke vzdělávání. V blízké budoucnosti k těmto povinnostem již nebude patřit jen povinná školní docházka, ale také přístup k internetu (alespoň ve škole či v knihovně) a volná dostupnost základních učebních materiálů. O vybavování všech žáků mobilním zařízením schopným podporovat výukové aktivity lze samozřejmě při cenách pod 1000 Kč za kus také diskutovat (viz Stane se Uruguay díky počítačům dalším Finskem?).

I kdyby se nakonec žádná podpora OER prosadit nepodařila, není třeba propadat beznaději. Pan prezident Havel nám ukázal, že i v podmínkách nepřejících osobnímu vzdělávání, navíc bez internetu, lze informace sdílet a k poznání se dopracovat. A že má smysl to dělat i s velkým rizikem vládnoucí garnituře navzdory. V dějinách lidské společnosti se dosud nikdy nikomu nepodařilo šíření poznání úplně potlačit. Objevuje se všude kolem nás jaksi samovolně podobně jako oddenky stromu poznání (tzv. Rhizomatic Education), které uprostřed společnosti vždy někde vyraší (viz Jak roste oddenek?). Naším prvořadým úkolem je zajistit, aby byly podmínky k jeho růstu pokud možno co nejlepší.

Václav Havel na závěr

 

Literatura a použité zdroje

[1] – REICH, Justin. Open Educational Resources Expand Educational Inequalities. 2011. [cit. 2012-1-8]. Dostupný z WWW: [https://edutechdebate.org/oer-and-digital-divide/open-educational-resources-expand-educational-inequalities/].
[2] – ROWE, Richard. How Open Educational Resources Can Increase Opportunites for Everyone. 2011. [cit. 2012-1-8]. Dostupný z WWW: [https://edutechdebate.org/oer-and-digital-divide/how-open-educational-resources-can-increase-opportunites-for-everyone/].
[3] – Oecd Schooling For Tomorrow. The Starterpack: Futures Thinking in Action. 2007. [cit. 2012-1-8]. Dostupný z WWW: [http://www.oecd.org/dataoecd/44/55/38981492.pdf].
[4] – STACEY, Paul. 2011 The Year Of Open. 2011. [cit. 2012-1-8]. Dostupný z WWW: [http://edtechfrontier.com/2011/12/21/2011-the-year-of-open/].
[5] – CUMMINGS, Jarret. U.S. Dept. of Ed. Reaffirms OER Support, Highlights Competency-Based Assessment. 2011. [cit. 2012-1-8]. Dostupný z WWW: [http://www.educause.edu/blog/jcummings/USDeptofEdReaffirmsOERSupportH/241218].
[6] – CORMIER, David. Rhizomatic Education: Community as Curriculum. 2008. [cit. 2011-9-27]. Dostupný z WWW: [http://www.innovateonline.info/pdf/vol4_issue5/Rhizomatic_Education-__Community_as_Curriculum.pdf].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Jana Petrů
9. 1. 2012, 13:14
Omlouvám se, že vkládám odkaz místo diskuze, navíc související jen okrajově. Ale myslím, že je to článek natolik zajímavý, že stojí za přečtení a za zamyšlení. Zároveň nechci kvůli němu znovu vzdouvat hladiny diskuze o technologiích :)
http://www.nyti…_r=4& ;nl=todaysheadlines&emc=tha25
Bořivoj Brdička
9. 1. 2012, 16:10
Paní Petrů, už se přece docela známe. Já vám rozumím. Vůbec mi nevadí, když se sama za sebe rozhodnete využívání technologií odložit. Může to klidně udělat většina z nás, ale jedině za předpokladu, že to rozhodnutí bude informované. Tuším jsem vám už docela dávno přiznal, že bych sám byl pro to, technologie jako třídu prostě zlikvidovat, a vrátit se do dob před průmyslovou revolucí. Čas utíkal tak klidně a pomalu. Ale to je jen sen! Dnes takové informované rozhodnutí znamená být si vědom toho, že naše děti nebudou schopné plně konkurovat těm, kteří jsou s technologiemi od útlého věku v kontaktu.
Pozor, New York Times drží politiku, která umožňuje veřejnosti online články číst jen nějakou dobu. Jakmile se octnou v archivu, dostane se k nim jen předplatitel. A tak se na váš článek bohužel nepodíváme.
Ondřej Neumajer
9. 1. 2012, 16:37
Článek je dostupný na této adrese http://www.nyti…nted=all  
Bořivoj Brdička
9. 1. 2012, 18:33
Dík za opravu. Nevím, čím to bylo. Teď se mi to zobrazilo i bez jakéhokoli parametru - http://www.nyti…ait.html .
K obsahu nemám příliš co dodat. Přesně v tom okamžiku, kdy bych chtěl své dítě uchránit přílišné závislosti, uvažoval bych o té Waldorfské škole též. Samozřejmě jen tehdy, kdybych si byl jist, že technologie zvládá, což zde je zřejmé. Další příčinou by mohla být i neschopnost učitelů ve stávající škole technologie vhodným způsobem do výuky integrovat.
Mgr. Zdeněk Sotolář
15. 1. 2012, 20:57
Výstupy z projektů OPVK – to je jedna obrovská promarněná šance. Vznikly tisíce různých výstupů, ale zmizely v propadlišti izolovaných webů jednotlivých předkladatelů. A teď si stejnou chybu zopakujeme se šablonovými DUMy. A pohled na rychle uvadající portál rvp je tristní. 
Pavlína Hublová
16. 1. 2012, 19:01
Pane Sotoláři, doufám, že pár lístečků na uvadajícím Metodickém portálu se už zelená. Pilně zaléváme a hnojíme - a doufáme, že to bude co nevidět vidět :-) Každá rostlinka, když ji přestěhujeme, potřebuje nabrat sil. Díky, že nám zůstáváte věrný.
Bořivoj Brdička
17. 1. 2012, 08:30
S panem Sotolářem musím tentokrát bezvýhradně souhlasit. To, co jsme udělali s dobrým počátečním úmyslem tzv. strukturálních fondů, tj. zcela promarnili možnost zkvalitnit a modernizovat naše školství, nemá obdoby. Ať se podíváte, kam chcete, záměr se míjí účinkem a každý se zabývá již jen tím, jak získat nějaké peníze a neporušit formální pravidla.
Zrovna portál RVP je zcela signifikantním dokladem této skutečnosti. Projekt skončil, zajišťujeme tedy pouze povinnou udržitelnost. Kolik let budeme muset zalévat? Obávám se, že o hnojení nemůže být řeč.
Bořivoj Brdička
28. 1. 2012, 10:05
Asi je opravdu na místě přirovnávat současné hnutí požadující volné a otevřené sdílení informací k boji za svobodu proti totalitě. Mnoho mladých lidí vnímá jako totalitu i současný korporátní kapitalismus (viz např. Čína), který zjevně žene svět do záhuby. Lze očekávat, že protestů bude přibývat. Volný přístup ke vzdělání jde s tímto ruku v ruce. Podívejte se třeba na tyto 2 aktuální britské iniciativy, k nimž se přidala i celá řada významných profesorů věhlasných univerzit:http://tentcity…lsx.org/  http://reallyop…ess.com/   

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Otevřené výukové zdroje.
Ostatní články seriálu:

Téma článku:

Informační a komunikační technologie