Odborný článek

Husité vědy

2. 4. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Článek seznamuje s profesorem britské Open University Martinem Wellerem a s jeho názorem na to, jaký vliv má současný vývoj technologií na cesty vědeckého poznání.

Martin Weller patří k těm vysokoškolským pedagogům, kteří jsou pro mě vzorem (nebo, chcete-li to říci konektivistickým slovníkem, patří do mého osobního vzdělávacího prostředí). Působí na britské Open University, a tak je logicky v síťovém prostředí jako doma. Lze ho zařadit mezi ty největší světové odborníky na vzdělávací technologie, jejichž odborný růst je docela snadné sledovat, protože podporují nejen princip otevřenosti, ale je jim vlastní též návodnost (viz Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí).

Spomocník se s ním setkal již 2x. Poprvé to bylo před více než dvěma roky, kdy nám vysvětloval, jak je hloupé platit za něco, co lze získat zadarmo (Má nabídka je toto: NIC). Druhá zmínka se týkala smyslu hodnocení výukových výsledků. V článku Skutečné možnosti využití daty řízeného školství jsem se na něj odvolával citátem - „je velký rozdíl mezi analýzou dat pro studenta a o studentovi“, jehož smysl v souvislosti s naším plošným testováním „pro inspekci“ je snad zřejmý.

2. března publikoval profesor Weller na svém blogu The Ed Techie článek s názvem Husité vědy [1]. Pojednává o aktuálních problémech vývoje vědeckého poznání, jež mají celosvětovou platnost. Za seznámení stojí nejen proto, že se odvolává na slavnou éru českých dějin.

Vysvětlení, kdo byli husité a jak se stalo, že jejich hnutí významným způsobem ovlivnilo celý tehdy známý civilizovaný svět, snad mohu vynechat. Připomenu pouze, že tehdejší reforma církve a vznik protestantismu souvisí s vynálezem knihtisku. Dnes je velmi často používáno přirovnání, které stav vyvolaný současným vývojem digitálních technologií, jež dovolují každému publikovat, co se mu zlíbí tak, že to může číst kdokoli další kdekoli na světě, připodobňuje právě k vynálezu knihtisku. Tehdejší revoluční objev umožnil nakonec všem lidem číst. I tentokrát se jedná o zásadní posun. Uvidíme, co způsobí. Určité náznaky je možno pozorovat již nyní.


Pozn.: Gephi – nástroj na vizualizaci dat, SuperLame - nástroj na přidávání komiksových bublin do obrázků.

Není náhodou, že si profesor Weller na husity vzpomněl během přípravy svého nejnovějšího přednáškového cyklu „Digital Scholarship: 10 Lessons in 10 Videos“ (dosud nepublikováno). Jedna z přednášek má být věnována změnám chápání vědy. Dosud všeobecně převládá přístup, který jsme si osvojili před příchodem digitálních, síťových a otevřených technologií. Ten ale začíná být těmito technologiemi docela zřetelně pozměňován. Objevují se nové nečekané možnosti, s nimiž tradiční způsob vnímání vědy jaksi vůbec nepočítá.

Na počátku Wellerových úvah o nových cestách vědeckého poznávání stojí fenomén doby Do It Yourself (viz Historie volného sdílení na internetu), který je značně posilován současnými možnostmi volné dostupnosti informací a svobodné spolupráce prostřednictvím sítě. Weller uvádí 3 příklady:

  1. Možnost bez překážek publikovat vlastní vědecký časopis. Jeden podobný již pan profesor Weller osobně vydává (Meta Ed Tech Journal).
  2. Snadnost vytvoření vlastní aplikace – třeba pro iPady nebo pro Facebook (jako např. vlastní aplikace Open University na na Facebooku - First OU Facebook app).
  3. Možnost vytěžovat volně dostupná výzkumná data (viz zajímavý aktuální článek Wellerova kolegy Tony Hirshe - More Thoughts on a Content Strategy for Data – Many Eyes and Google Fusion Tables).

A je samozřejmě mnoho dalších příkladů. Určitě nesmíme zapomenout třeba na zajímavý vědecký experiment otevřeného vzdělávání v podobě Masivních otevřených online kurzů.

Žádná ze zde zmíněných aktivit nepotřebuje ke svému uskutečnění schválení. Jak říká ve své recenzi filmu Sociální síť profesor práv z Harvardu Larry Lessig (duchovní otec licence CC), právě ona absence filtru v podobě schvalovacího řízení (jak ji známe třeba u titulů vydávaných tradičními postupy) je mimořádně důležitá. „Zuckerberg je nepochybně geniální, když dokázal oslovit během 6 let od založení Facebooku půl miliardy lidí bez toho, že by se kohokoli ptal na povolení. To podstatné na jeho úspěchu ale ve skutečnosti není vlastní počítačová aplikace, ale platforma, která umožnila jeho nápadu vyniknout. … Mark Zuckerberg dostal příležitost právě proto, že prostředí internetu je každému snadno dostupné a otevřené.“ [2]

Ale zpět k vědě. Náš v současnosti používaný a hluboce zakořeněný systém vypadá přibližně takto:

  1. Přijď s nápadem
  2. Napiš žádost
  3. Získej grant
  4. Udělej výzkum
  5. Publikuj

Finance jsou často nezbytnou podmínkou realizace výzkumu. Nemůžete si třeba postavit na zahradě vlastní hadronový urychlovač. Získávání financí má ale i jinou důležitou funkci – ověřuje smysl výzkumného záměru. Tento model nás ve skutečnosti dovedl k tomu, že tradiční systém dělání vědy uznává jako vědecké jen ty aktivity, které získaly financování (prošly schválením). A nikoho ani nenapadne se ptát, zda je to tak správně.

Jenže s příchodem nových, snadno použitelných nástrojů, volně dostupných dat, bezplatných úložišť digitálního obsahu a s množstvím potenciálních spolupracovníků online lze docela zajímavou vědu dělat i bez financí. Následující video, jehož autorem je Derek Sivers, se sice zabývá tím, jak bez peněz rozjet byznys, ale je možno ho bez problémů aplikovat i na výzkum.

Start Now. No funding needed.

Ptáte se, co to všechno má společného s knězem ze 14.st. Janem Husem? Je to prosté. Hus tvrdil, že nepotřebujeme autoritu katolické církve s hierarchií, na jejímž vrcholu stojí papež. Analogicky si něco dost podobného můžeme představit u vědy. Jen je třeba církevní orgány nahradit vědeckými. Neznamená to, že se bez vědeckých rad můžeme zcela obejít. Jen bychom výzkum neměli tolik spojovat s penězi (tehdy odpustky). Existují postupy, které lze aplikovat s minimálními či nulovými náklady. Ověřovat účinnost nějakého řešení lze i jinak než umístěním textu ve vybraném časopise, který se pyšní svým zápisem v seznamu jedině správných vědeckých periodik, ale ve skutečnosti se jedná o čistě komerční podnik, neboť se za možnost zde publikovat dokonce platí. Lze-li použít volně dostupné výzkumné nástroje a výsledky hodnotit přímo na datech, která jsou k dispozici online, můžeme klidně tyto tradiční, často bohužel klientelisticky orientované postupy, jež jsou v rukou lidí rozdělujících peníze, opustit (též viz Jaká je budoucnost pedagogického výzkumu?).

Závěr profesora Wellera je docela logický: „Neměl bych zapomínat, jak chudák Mistr Jan Hus dopadl. Možná bych měl být raději zticha!“

 

Poznámka: Den po zveřejnění se pod článkem objevila zpráva Dominika Lukeše připomínající fakt, že husitské hnutí bylo zneužito komunistickou ideologií, která se k husitům hlásila jako k prvním bojovníkům za práva prostého lidu. Dovolím si zde připojit vlastní názor. Je velký rozdíl mezi tím, když se pokoušíte násilím zbavit vedoucí představitele církve či státu bohatství, a tím, když se snažíte zajistit volnou dostupnost poznání. Husovo historické poselství naznačuje, že právě překážky kladené do cesty vědě a vzdělání nakonec mohou vést ke kolapsu (viz Jak bude zítra?).

Literatura a použité zdroje

[1] – WELLER, Martin. The research Hussites. 2012. [cit. 2012-3-27]. Dostupný z WWW: [http://nogoodreason.typepad.co.uk/no_good_reason/2012/03/the-research-hussites.html].
[2] – LESSIG, Lawrence. Sorkin vs. Zuckerberg. 2010. [cit. 2012-3-27]. Dostupný z WWW: [http://www.tnr.com/article/books-and-arts/78081/sorkin-zuckerberg-the-social-network].
Chyba serveru >

Chyba 500

Omlouváme se za technický výpadek našich stránek.
O této chybě víme a právě ji spravujeme.
Děkujeme za trpělivost.

Přejít na hlavní stránku