Co je a co není integrace technologií do výuky

Anotace

Stále častěji slýchám učitele říkat, že digitální technologie používají a s počítačem běžně pracují. Zkušenosti z praxe mne ale naučily být v této oblasti ostražitý a i takto, na první poslech relativně pozitivně znějící deklarace podrobovat analýze. Pojďme se podívat, jak mohou učitelé počítače využívat.

Příprava na výuku

Prvotní využívání digitálních technologií se do práce mnoha učitelů dostalo nejčastěji tím způsobem, že počítače začali využívat pro přípravu na výuku. Zpracování textových dokumentů, tabulek či schemat, vyhledávání textů a obrázků na internetu, to vše pak slouží jako vlastní, lépe čitelné a kdykoli později modifikovatelné dokumenty, zkrátka jako jednodušší příprava na výuku.

První širší podpora státu učitelů v oblasti informačních a komunikačních technologiích (ICT) proběhla v době před deseti lety, kdy učitelé masově procházeli vzdělávacími semináři úrovně Z a P0. Tato školení dala poměrně velké části učitelů možnost seznámit se s počítačem a internetem, ČŠI hodnoty takto proškolených učitelů sleduje dodnes. V dnešní době se ale jedná o obsahově překonaná školení, která mají s moderním způsobem integrace digitálních technologií do vzdělávání pramálo společného. Čím dál více mám pochopení pro hlasy, které říkají, že tento typ vzdělávání v základních uživatelských dovednostech by se již z prostředků DVPP neměl podporovat: kdo měl zájem a chtěl, již dávno s počítačem pracuje a ti ostatní se to stejně již nenaučí – přestože to v minulosti již mnohokrát zkoušeli a různými školeními prošli, tak následně počítače nepoužívali a tudíž získané dovednosti nemohli zafixovat a rozvíjet.

ČŠI nezměnila v loňském roce pouze logo, vzhled webových stránek a ústředního školního inspektora, ale také to, že ve své poslední výroční zprávě za školní rok 2012/2013 oproti všem předchozím začala úroveň zjištěné informační gramotnosti učitelů nejen popisovat, ale také hodnotit, a to pozitivně: „…byla vcelku velmi dobrá“, „…tato zjištění svědčí o stoupající úrovni dovedností pedagogických pracovníků v práci s ICT“, „Již téměř neexistuje, že by vedení školy neumělo pracovat s počítačem“. Jako vhodné doplnění by ovšem mělo zaznít, že samotná informační gramotnost učitelů jejich žáky příliš zajímat nemusí. Klíčové je, zda ji učitelé dovedou využít pro zlepšení učení samotných žáků, pro rozvoj jejich informační gramotnosti, pro zvýšení atraktivity výuky, pro propojování s mimoškolním vzděláváním. Takovou skutečnost ale inspekce zatím ve školách nezjišťuje.

Využití technologií ve výuce

O stupínek výše, nežli je příprava na výuku, stojí využívání digitálních technologií přímo ve výuce. Nejčastějším příkladem může být jednoduchá prezentace učiva za využití ICT, která bývá nejčastěji spojena s použitím datového projektoru nebo interaktivní tabule. Inspekce uvádí, že na základě návštěv 38 % z celkového počtu škol zapsaných ve školském rejstříku došla v navštívených vyučovacích hodinách k tomuto procentuálnímu zastoupení hodin, ve kterých bylo využito ICT pro prezentaci učiva:

Tabulka 1: Jednoduchá prezentace učiva za využití ICT. Zdroj: Výroční zpráva ČŠI za rok 2012/2013.

Nelze polemizovat s tím, že audiovizuální prostředky (zejm. projekce a interaktivní tabule) mohou výuku zpestřit a některý výukový obsah přiblížit žákům mnohem lépe, nežli tištěná učebnice či učitelův výklad. Například při vhodném využití interaktivní tabule je možné vybrané žáky aktivizovat a za ideálních podmínek může být pro žáka u tabule výuka skutečně interaktivní.

Obecně si ale musíme uvědomit, že využití tabulí a projektorů podporuje především frontální výuku. Vzhledem k tomu, že skutečnou interaktivní práci s digitálním zařízením může provádět pouze jeden, v případě modernějších tabulí několik málo žáků, nelze dnes takový způsob využití ICT považovat za skutečnou integraci digitálních technologií do výuky. Velmi často takový způsob používání počítačů učitelem podporuje transmisivní způsoby výuky, instruktivní předávání hotových poznatků, klasický frontální výklad. To vše může být za jistých okolností vhodný didaktický postup, nejedná se ale o aktivity zaměřené na žáka. A zatímco první způsob výuky ve školách převládá, dovednosti pro 21. století (spolupráce, samostatnost, iniciativnost, tvořivost, kritické myšlení, empatie, komunikace, ICT dovednosti atp.) lze u žáků tímto způsobem rozvíjet jen velice omezeně, pokud vůbec.

Tradiční výuku určitě není možné paušálně považovat za špatnou či nevhodnou, její kořeny spočívají v minulých stoletích, kdy bylo cílem vzdělávání především předávat informace a poznatky. V době, kdy stále větší část lidí není placena za to, co ví, ale za to, co je se svými vědomostmi schopna dělat, musí být výuka postavena jinak.

Integrace technologií do výuky

Jak uvádí sama ČŠI, velmi dobré znalosti pedagogů z oblasti ICT se při praktickém využití ICT při vzdělávání žáků projevily v menší míře. To je na jednu stranu zcela logické, na druhou to působí velký problém. Dovednosti práce s technologiemi na straně učitele ještě automaticky neznamenají schopnost využívat technologie pro podporu učení žáků. Na to je potřeba pedagogický cit, didaktická intuice a i nějaké to formální vzdělání, bez kterého se učitel v našich školách prostě neobejde. Teprve soubor toho všeho dohromady poskytuje ambice na skutečnou integraci technologií do výuky a jejich smysluplné využití – viz Integrace technologií podle modelu TPCK.

Tabulka 2: Využití speciálních SW aplikací a přímá práce všech žáků s ICT. Zdroj: Výroční zpráva ČŠI za rok 2012/2013.

O skutečné integraci technologií do výuky tedy můžeme hovořit pouze tehdy, pokud se jedná o aktivní a smysluplnou práci žáka. Počítač nemusí být středobodem výuky, jak to často sleduji na přetechnizovaných ukázkových hodinách organizovaných dodavateli hardwaru do škol. Může být využit jen doplňkově, zato ale účelně a vždy k nějakému cíli, který je bez technologií nemožné nebo obtížné dosáhnout. Za vhodnou integraci tedy nelze považovat například takové využití počítače, kdy žáci čtou zadání úlohy z elektronické učebnice, aby ji následně řešili do papírového sešitu.

Ač jsem rád, že přímou práci všech žáků s ICT inspekce sleduje (viz tabulka č. 2), ve skutečnosti je to jen jeden ze způsobů, jak mohou být technologie do výuky integrovány. V případě, kdy dochází k individualizaci výuky (pozor, rozlišujeme individuální práci žáka, individuální výuku a výuku individualizovanou), se může skutečně každý žák účastnit v jednom okamžiku jiné výukové aktivity, řešit různé úkoly, které mohou směrovat k různým výukovým cílům. Nemusí být tedy vždy nutné, aby všichni žáci seděli ve stejný okamžik u počítače, pracovali se stejnou aplikací a řešili stejný úkol. Takový postup je samozřejmě možný, ale opět se spíše jedná o instruktivní výuku, kterou hromadně řídí učitel.

Příkladem budiž projektová výuka

K integraci technologií často dochází při projektové výuce. Ukažme si jeden typický příklad. Třída probírá české spisovatele a chce se dozvědět více o Karlu Čapkovi. Žáci se rozhodnou detailně naplánovat výlet do památníku Karla Čapka ve Staré Huti, kde žil a kde se mohou seznámit s reáliemi jeho života a doby, ve které působil. Nejdříve musí zjistit, kde se objekt nachází a jakou má otevírací dobu, naplánovat vhodné dopravní spojení městskou dopravou na vlakové nádraží, zvolit odpovídající spoj do Dobříše, v mapách najít cestu z nádraží, zjistit finanční požadavky na cestovné a vstupné. Při plánování aktivit v Čapkově vile vycházejí z různých informací o něm i o jeho díle, připravují si úkoly, kvůli kterým se do Čapkovy vily rozhodli vypravit a které lze zjistit pouze tam. Po dobu celého školního výletu vše dokumentují fotoaparátem a záznamem videa, k čemuž mohou využít například vlastní mobilní telefony. Výsledkem projektu je multimediální dílo, na kterém se různými úkoly podílel každý účastník výletu. Dílo obsahuje jak fakta o moudrém spisovateli, přibližuje jeho dobu a její problémy, zároveň ale dokladuje i celý školní výlet a postupy, které si žáci vyzkoušeli. Zveřejněním díla na internetu k němu získají přístup i rodinní příslušníci dětí, jejich kamarádi a třeba i vzdálená partnerská škol, se kterou škola spolupracuje. Z neuměle popsaného projektu, který ve skutečnosti sleduje mnohem více výukových cílů, nežli je uvedeno, je zřejmé, že naprostou většinu aktivit budou žáci řešit ve spolupráci se spolužáky a to prostřednictvím digitálních technologií, v jejichž ovládání a využívání se jaksi mimoděk budou zlepšovat.

Závěr

V článku jsem se snažil upozornit na skutečnost, že smysluplná integrace technologií do výuky je pro moderní vzdělávání nezbytná, ale že k ní dochází pouze za jistých okolností, které není vůbec jednoduché nastavit a nastolit. Přípravu na výuku či využívání projekce nelze považovat za skutečnou integraci. Z tohoto pohledu bychom neměli hovořit o pouhém používání digitálních technologií ve vzdělání, ale o skutečné integraci technologií do vzdělávání a nejlépe o přenesení vzdělávání do digitálního světa. V tomto světě se už naše bezprostřední okolí většinou nachází a očekává, kdy se do něj přeneseme i my učitelé a s námi i naše školy.

Poznámka: Práce byla původně publikována jako - NEUMAJER, O. Co je a co není integrace technologií do výuky. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2014, roč. 11, č. 3, s. 18-20. ISSN 1214-8679