Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Sedm mýtů o tabletech ve škole

Sedm mýtů o tabletech ve škole

Praktický příspěvek
zkušenost
Článek je dalším dílem seriálu o aktuálním zavádění tabletů do našich škol. Tentokrát se zabývá typickými případy nesprávného chápání této problematiky.

V minulém článku jsem se věnoval výhradám, které se k problematice zavádění počítačových tabletů do škol objevily v médiích. Každou výhradu jsem se snažil vysvětlit a uvést, jak je možné se k ní postavit. Dnešní článek (navazující též na Mýty a mylnosti o ICT ve vzdělávání) popisuje sedm mýtů, které mezi řediteli a učiteli o tabletech ve školách kolují. U každého se snažím vysvětlit, proč jej za mýt považuji.

1. Tablety ještě nejsou pro zavádění do škol zralé.

Tablety jsou ve školách relativně žhavou novinkou a v některých oblastech skutečně neexistuje vhodná a lokalizovaná podpora pro jejich širší využívání. Jde například o multilicenční politiku, nástroje pro jejich hromadnou správu, synchronizaci a aktualizaci, nástroje pro podporu a řízení výuky (tzv. classroom management), speciální edice pro školy atp. Na vývoji v těchto oblastech se pracuje, brzy budou pro školy dostupné.

Čekat na dobu, kdy bude vše perfektně připravené, ale není možné. Svět se značně zrychlil. Dnes je dříve uplatňovaný model pilotování změn ve vzdělávání, zjišťování zpětné vazby, její reflexe, následné opakování, zapracování do legislativy a zavádění do škol v horizontu 5-10 let beznadějně pomalý a tudíž již nerealizovatelný. Doba se zásadně změnila, jsme ve fázi experimentování a toto je také fáze konečná, která již nikdy neskončí (viz Problémy standardizace podle Socola). Čekat na výsledky experimentů, nejlépe ověřené na desítkách škol, popsané ve výzkumných šetřeních a shrnuté v odborné pedagogické literatuře je zcela liché (pomiňme, že čeští akademičtí výzkumníci se skutečnému ověřování tabletů v praxi škol nevěnují).

To ovšem rozhodně neznamená, že k používání tabletů ve výuce nemáme být kritičtí a že výuka má probíhat výlučně s tablety. Pouze promyšlené a smysluplné využívání může vést k výsledkům, které překonají možnosti, kterých můžeme dosáhnout jen s tužkou a papírem. Pouze o takové využití tabletů má význam ve škole usilovat. Začít musíme bezprostředně.

2. Tablet je plnohodnotná náhrada počítače.

Mnoho ředitelů předpokládá, že nově budou učitele vybavovat levnějšími tablety (oproti přenosným a stolním počítačům), a tím ušetří. Jenže tablety jsou vhodné pouze pro některé aktivity a rozhodně nejsou pro učitele plnohodnotnou náhradou počítače. Jsou spíše jeho vhodným doplňkem, který je pro některé činnosti vhodnější, pro některé méně. Jistě jsou i tací učitelé, kteří tablety nebudou oproti stolním či přenosným počítačům preferovat. Není důvod jim je nutit.

Od tradičních počítačů se liší ještě v jednom aspektu – morální životnost tabletů je kratší. Díky spontánnímu vývoji tabletů a jejich operačních systémů jsou tři roky staré tablety dnes pouze omezeně použitelné, nelze na nich provozovat nejnovější verze operačního systému a tudíž ani některé nejnovější aplikace. Daleko více spadají do kategorie konzumní elektroniky. Pro srovnání: etablovaný a do nedávna nejrozšířenější operační systém osobních počítačů Microsoft Windows XP byl do ukončení jeho podpory v letošním roce k dispozici uživatelům celých 14 let.

Ani na straně žáků tablety zcela nenahradí klasické počítače. V tomto případě je ale předěl daleko méně výrazný a kromě způsobu používání také spojený s věkem žáků a jejich potřebami a zálibami. A i zde jistě budou existovat výjimky.

3. Cloudové služby jsou dobrým doplňkem tabletů.

Tvrzení, které je zásadně nepřesné. Cloudové služby jsou totiž základním synergickým prvkem moderního školního digitálního ekosystému (viz Rozvažte ICT koordinátorům ruce aneb cloud computing). Právě vhodně zvolené cloudové služby překonávají džungli diverzity různých značek tabletů a použitých operačních systémů. Cloudová prostředí pro spolupráci žáků i učitelů umožňují propojovat svět stolních a přenosných počítačů, tabletů a chytrých telefonů. A co více, propojují svět formálního vzdělávání ve škole s tím neformálním a světem informálního učení, které probíhá neorganizovaně, například doma. To je ostatně označováno za jeden z hlavních přínosů konceptu 1:1 (Nástup tabletů je definitivním vítězstvím 1:1), tedy co žák, to počítač. Jinými slovy, díky používání cloudu mohou ke svým školním službám a svým datům přistupovat žáci z jakéhokoli počítačového zařízení, z domova i ze školy, a to kdykoli.

Plánované využití cloudových služeb umožňuje školám opustit zažitou a náročnou praxi provozování vlastních školních serverů a úložišť a více se soustředit na samotnou didaktiku využívání digitálních technologií. Výhodou bezpochyby je, že dva největší balíky cloudových služeb (Google Apps pro vzdělávání a Microsoft Office 365 Education) jsou pro školy zdarma.

4. Využití tabletů individualizuje výuku.

Individualizace výuky pro každého žáka je jeden z největších potenciálů, který tablety do pedagogiky přinášejí. A podle mých zkušeností z hospitovaných hodin zároveň i jeden z největších nenaplněných sloganů, se kterým se ve školství setkáváme. Zkušenosti totiž ukazují, že učitelé používají tablety pro podporu výukových aktivit, metod a forem, které používali před jejich příchodem a na které jsou zvyklí. Většina učitelů využívá tablety pro podporu frontální výuky.

Tablety samy o sobě individualizaci do vzdělávání nepřinášejí. Je to učitel a jeho pedagogická dovednost využívat různorodé metody a formy práce, která může výuku pomoci pro každého žáka individualizovat. Samotný tablet je pouze jedním z prostředků, které k individualizaci mohou napomoci. Pro rozvoj některých dovedností pro 21. století (jako je například on-line spolupráce, komunikace, inovace, využívání ICT pro učení) jsou ovšem počítače (včetně tabletů) prostředkem nenahraditelným (viz Čtyři fáze personalizace výuky).

5. Tablet je vhodný pouze na konzumaci obsahu.

Čtení e-mailů, sledování videí, zpravodajství a počasí, hraní her – to jsou dnes nejčastější způsoby používání tabletů v dospělé populaci. Mnozí lidé očekávají, že obdobné použití by mělo být důvodem pro začleňování tabletů do výuky, mýlí se ale. Pro úspěšné učení je nejdůležitější aktivita a tvořivost na straně žáka, nikoli pouhé pasivní přijímání informací.

Tablety obsahují množství čidel (např. akcelerometr, gyroskop, světelné čidlo, senzor přiblížení, digitální kompas, teploměr, GPS), které mohou dětem pomoci prozkoumávat reálný svět kolem nás. Díky integrovanému mikrofonu, fotoaparátu a kameře je možné tento svět zaznamenávat, různými způsoby zpracovávat a vytvářet nová multimediální díla. Díky možnostem připojení k internetu, cloudovým službám a sociálním sítím je možné takto vzniklá díla vystavovat na web, sdílet je s kamarády, hodnotit a komentovat. Právě ve využití takovýchto možností a jejich kombinacích spočívá tvořivý potenciál mobilních dotykových zařízení pro učení žáků. Objevování nových výukových aktivit pro tvořivé a smysluplné využití tabletů nás teprve čeká a pro zvídavé to bude bezpochyby velké pedagogické dobrodružství (Co je podstatou kreativity?, Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství).

Dnes jsou na trhu dokonce tablety pro výuku přírodovědných předmětů s množstvím zabudovaných specializovaných čidel, které umožňují kromě již zmíněných možností navíc měřit vlhkost, tepovou frekvenci, ultrafialové záření či zrychlení a desítky dalších čidel je možné k tabletu připojit. Pro využití potenciálu různých čidel je možné pracovat se specializovanými aplikacemi, které lze jednoduše stahovat z obchodu výrobce.

Má-li mít zavádění tabletů do škol smysl, musí platit, že oproti jejich převažujícímu využití pro konzumaci obsahu jsou ve školách využívány primárně pro jeho vytváření. Pro konzumaci obsahu jsou spíše vhodnější specializovaná zařízení, např. elektronické čtečky knih na bázi elektronického inkoustu.

6. Proškolení učitelů pomůže zvýšit využívání tabletů.

Pojem proškolený pedagog si vyškrtněte ze svého slovníku, v moderní pedagogice neexistuje. Svět kolem nás se mění čím dál rychleji a tak jakákoli snaha o docílení nějakého finálního ustáleného stavu (adjektivum proškolený) je dopředu odsouzena k neúspěchu. Místo toho počítejme s pojmem průběžně se vzdělávající učitel (Prostojové učení podle Grooma). Jednorázová školení zpravidla nepřinášejí kýžený efekt, byť mohou být pro dílčí iniciaci zájmu či seznámení s novými možnostmi využívány. Prvotní proškolení v práci s tablety, tak jak je nabízí většina dodavatelských firem, navíc zpravidla není o pedagogice, ale o uživatelských dovednostech práce s tablety, v lepším případě o nabídce dostupných aplikací. I takové vzdělávání může být potřebné, ale teprve to otevírá prostor pro vzdělávání v oblasti, kvůli které se tablety zavádějí: v inovacích ve vzdělávání (Technologická transformace vzdělávání podle Prenského).

Jednou z reakcí na výše uvedené zrychlování světa kolem nás je postupné budování osobního vzdělávacího prostředí každého učitele a jeho napojení na komunity učitelů, kteří spolu své zkušenosti dobrovolně sdílejí (Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí). Takové napojení může probíhat v lokálním prostředí školy. Již dnes ale existuje množství on-line učitelských komunit, které si zkušenosti s využíváním tabletů ve výuce mezi sebou sdílejí mnoha způsoby prostřednictvím vztahů navázaných v sociálních sítích. Jedná se například o komunitu kolem Metodického portálu RVP.CZ, PePoUŠ, Google Edu Group, iSEN, Klub moderních učitelů Microsoft, ambasadory eTwinningu. Mnohé z bohatství těchto učících se komunit nalezneme pouze on-line, například právě nejzajímavější příklady a zkušenosti s využíváním tabletů ve výuce nikde jinde zatím v tomto rozsahu nenalezneme.

Aby se z učitelů stali sebevědomí profesionálové musí se o své práci spolu bavit, diskutovat své zkušenosti, vzájemně se navštěvovat ve výuce a výsledky společně sdílet. To vše lze digitálními technologiemi velmi dobře podpořit.

7. Klíčová je volba vhodného operačního systému, měla by vycházet z počtu dostupných aplikací.

Je otázkou, jak se bude vývoj tabletů a jejich operačních systémů dále vyvíjet. Dnes je situace v ČR fragmentována na tři hlavní, vzájemně nekompatibilní světy: Apple iOS, Google Android a Microsoft Windows 8. Školy tak stojí před dilematem, který z nich zvolit.

V zahraničí je možné se setkat s termínem, který na tento problém reaguje. Je to počítačový agnosticismus (device-agnostic), který označuje takové (multiplatformní) aplikace a webové služby, které je možné využívat napříč různými operačními systémy a typy počítačů. Může se například jednat o webovou aplikaci, se kterou mohou s učitelem ve třídě pracovat všichni žáci, bez ohledu na operační systém v jejich tabletu. Nebo může jít o již zmíněné cloudové aplikace dvou největších nadnárodních firem, které nabízejí své aplikace či služby pro všechny nejrozšířenější operační systémy.

Pokud se škola vydá směrem využívání vlastních zařízení žáků (tzv. BYOD, tedy Bring Your Own Device) a nebude žáky ve výběru počítačových zařízení nijak omezovat, pak je počítačový agnosticismus patrně jedinou efektivní volbou, jak tablety do výuky začleňovat.

Jinou možností je využívat ve výuce pouze zařízení pořízená školou. Školy praktikující tento způsob drží linii jednoho operačního systému na všech tabletech, případně i ostatních počítačích. Je samozřejmě otázka, zda je při finančních možnostech veřejných škol budoucnost tohoto postupu finančně dlouhodobě udržitelná. Rozhodně je pro výuku z hlediska práce učitelů mnohem jednodušší. Volba operačního systému tedy může, ale i nemusí být klíčová – záleží, kterým směrem se škola vydá.

Každopádně, přihlížet při volbě operačního systému pouze k počtu dostupných aplikací by byla velká chyba. Kromě aplikací existuje množství dalších vlastností, které je vhodné zvažovat, blíže viz Volba operačního systému pro školní tablety.

Posbíraných mýtů o počítačových tabletech mám v zásobě ještě několik, ale článek by byl již neúměrně dlouhý. Problematice používání počítačů ve výuce a pro učení v režimu 1:1 se budeme věnovat i nadále.

 

Poznámka: Práce byla původně publikována jako - NEUMAJER, O. Sedm mýtů o tabletech ve škole. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2014, roč. 11, č. 7, s.29-31. ISSN 1214-8679

Detailní informace o článku naleznete ZDE.
Tento článek je zařazen do seriálu Tablety do škol.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Licence článku:
Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.