Vývoj ve světě vzdělávacích aplikací je již několik let ovlivňován skutečností, že se učení stále více odehrává v prostředí, kde není možné aktivity studujícího sledovat prostřednictvím tradičních systémů řízení výuky (VLE, LMS). Poprvé jsme tuto záležitost diskutovali v květnu 2011 v článku Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí, který informoval o workshopu britské konference ALT-C nazvaném The VLE is dead. Od té doby se vývoj značně posunul.
Tradiční eLearning je založen na distribuci online kurzů, k nimž se studenti dostávají prostřednictvím LMS (u nás typicky Moodle). Je-li student přihlášen a pracuje-li s materiály kurzu, mohou být data touto činností generovaná zaznamenána a vyhodnocována (Vize daty řízeného školství). Vše, co dělá bez přihlášení do systému, není pod kontrolou. Úspěšnost vzdělávacího systému je ale všude na světě postavena na prokazování dosažení stanovených výukových cílů. V situaci, kdy je stále více výukových aktivit realizováno neformálně mimo LMS, chybějí data o průkazném dosažení cílů a nezbývá než se všemi riziky z toho vyplývajícími testovat (Skutečné možnosti využití daty řízeného školství). Jiné alternativní metody hodnocení postavené čistě na sociálních sítích nelze zatím považovat za spolehlivé (viz Hodnocení netestovatelného aneb kariérní řád pro každého).
Není proto divu, že snahou vývojářů je mít pod kontrolou co nejvíce výukových aktivit nezávisle na právě použité aplikaci. Má-li něco takového fungovat, je nutné zajistit přenositelnost dat mezi nimi. Něco trochu podobného ve skutečnosti existuje i u tradičního eLearningu např. v podobě standardu SCORM (Sharable Content Object Reference Model) umožňujícího přenášet data mezi různými LMS. To se ale týká hlavně obsahu kurzů, který není nutné znovu tvořit a může být s přechodem na nový systém opětovně použit.
SCORM byl vyvinut kolem roku 2000 americkou vládní iniciativou (projektem) ADL (Advanced Distributed Learning). Přes průběžné aktualizace dospěli představitelé ADL někdy v roce 2010 k závěru, že bude nutné v budoucnosti SCORM doplnit jiným řešením umožňujícím mnohem širší použití, a to včetně aktivit realizovaných v rámci her a sociálních sítí. Nazvali ho TLA (Training and Learning Architecture) a oslovili firmu Rustici Software, aby vytvořila potřebnou specifikaci. Tak v roce 2013 vzniklo aplikační rozhraní Tin Can API, které ADL nazývá Experience API a běžně je označováno zkratkou xAPI [1].
xAPI se skládá ze dvou základních částí. Tou první je samotné rozhraní (API), které lze implementovat do výukových aplikací (včetně mobilních), tou druhou úložiště záznamů, pro něž budeme používat anglickou zkratku LRS (Learning Record Store). Cílem tohoto systému je zaznamenávat výsledky výukových aktivit uživatelů. Princip je poměrně jednoduchý. Jestliže někdo v rámci libovolné aplikace používající xAPI splní úkol, udělá test, dosáhne vyšší úrovně hry apod., implementované rozhraní odešle standardizovanou informaci o tom do příslušného LRS. Tam se podobné informace o uživatelích všech do systému zahrnutých aplikací shromažďují a mohou být vyhodnocovány nezávislým analytickým nástrojem, který by měl být součástí služeb poskytovaných v rámci LRS.
Předávané informace by měly pokrýt pokud možno veškerou činnost uživatelů. Záznamy aktivit mají standardizovaný formát < uživatel, sloveso, objekt >. Uživatel je osoba, která aktivitu provádí identifikovaná v rámci aplikace přihlášením do systému. Ve specifických případech to ale může být i skupina (celá třída). Sloveso charakterizuje typ aktivity, třeba četl, splnil, vyučoval (učitel). Objektem se rozumí to, čeho se ten záznam týká, třeba konkrétní studijní materiál, test, třídu (u učitele) apod.
Podívejme se na malou ukázku toho, jak mohou záznamy vypadat (převzato z prezentace člena technického týmu ADL Nikolause Hrusky [2]):
Jen některé typy záznamů ukládaných v LRS jsou standardizovány, to znamená, že se používají ve všech implementacích systému, jiné jsou definovány jen pro určitý případ nasazení xAPI. Většina zápisů je generována automaticky, oprávněný uživatel (učitel) ale může výsledky upravovat nebo vkládat vlastní hodnotící záznamy.
ADL předpokládá, že bude TLA dále rozvíjet. Budou specifikovány celkem 4 spolupracující komponenty vzdělávacího prostředí pro nadcházející generaci zájemců o poznávání: záznam zkušeností (existující xAPI), struktura kompetencí, zprostředkování obsahu (založeno na SCORM) a profil studujícího. Na vývoji se podílí otevřená komunita odborníků z celého světa. Zapojení do ní by jistě mohlo být zajímavým nasměrováním i pro naše instituce i studenty (Partnerships).
Již existuje docela dost firem, které se chopily příležitosti a na implementaci xAPI postavily svou budoucnost (xAPI Adopters). Patří mezi ně i startup (incubator company) An Estuary, do jehož činnosti se aktivně zapojil nám známý učitel-inovátor Shelly Blake-Plock (Donedávna nemyslitelné je dnes běžné!). Svůj názor ohledně dalšího vývoje v oblasti řízení a hodnocení online aktivit žáků vyjádřil v nedávném blogovém příspěvku s názvem „LRS nenahradí LMS. LMS bude nahrazeno AP“ [3]. Pokud již začínáte (spolu se mnou) tušit, že nadešel čas se učit nové zkratky, vězte, že AP je Activity Provider, česky poskytovatel aktivit. Pod tímto názvem se skrývá každá aplikace, která má aplikováno rozhraní xAPI a poskytuje služby analýzy výukových výsledků. Budu se opakovat, ale o to, jaká data kdo o žácích sbírá, by se měl starat též stát a měl by zavést pro tuto oblast jasná nezneužitelná pravidla (viz Ideální model pro hodnocení výukových výsledků).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.