Mívám často k výsledkům vědeckých výzkumů dost skeptický postoj, ale jsou výjimky. Jedním ze skutečně hodnotných zdrojů vědeckého poznání je pro mě v oboru vzdělávacích technologií MIT (Massachusetts Institute of Technology). Připomeňme si např. MIT spojuje děti z celého světa (2009), MIT vyvíjí volně dostupný systém pro správu kurzů (2004), MIT zkoumá kolektivní inteligenci (2006), MIT dává k dispozici výukové materiály středoškolákům (2008), edX Code – open source MOOC (2013), Meritokracie a topokracie v propojeném světě (2014). Ve spojení s nedalekým Harvardem provozuje MIT jednu z nejúspěšnějších služeb pro poskytování tzv. xMOOC kurzů milionům lidí z celého světa (edX.org). Rozdíl mezi xMOOC a cMOOC je vysvětlen zde. Rozdíly se ale stále více stírají.
Vědci z MIT proto byli logicky mezi prvními, kdo začali výsledky výuky realizované prostřednictvím MOOC hodnotit. V zářijovém vydání vědeckého online časopisu IRRODL (The International Review of Research in Open and Distance Learning) vyšla studie týmu výzkumníků z MIT, Harvardu a čínské Tsinghua University seriózními metodami porovnávající interaktivní edX MOOC 8.MReV Mechanics ReView (8.MReV) s obsahově stejným prezenčním kurzem úvodu do Newtonovy mechaniky Mechanics-C (8.011). Zjištění založené na podrobné analýze všech dat během práce účastníky vytvořených, jež byla doplněna o pre-test a post-test, jsou jednoznačné. Oba obsahově téměř stejné kurzy byly pro distanční i prezenční studenty stejně přínosné.
Do MOOC se původně přihlásilo přes 17 tisíc účastníků, ale jak je typické, mnozí jen ze zvědavosti. Do výsledků proto byli nakonec zahrnuti jen ti, kteří dokončili víc jak polovinu kurzu a dělali post-test (bylo jich 1080). Prezenční kurz 8.011 byl nastaven jako opakovací a povinný pro toho, kdo neuspěl v úvodním kurzu Mechaniky na MIT. Zapsáno bylo 47 studentů, ale sledováno bylo jen 35, kteří ho dokončili a dělali post-test. Tato výuka zahrnovala 4 hodiny týdně přímého kontaktu s vyučujícími a cca 2/3 stejných online úkolů ve stejném prostředí edX, jaké využíval i MOOC. Analýza výsledků dat je na následujícím obrázku. Kromě červených prezenčních studentů (těch je nejméně) a modrých distančních byla zviditelněna ještě skupina učitelů fyziky, kteří byli původně k online účasti vysloveně vyzváni.
Celkové porovnatelné výsledky kurzů 8.MReV a 8.011 |
Nemá smysl porovnávat celkové výsledky prezenčních repetentů z MITu s většinou kvalifikovanými, motivovanými a dospělými studenty MOOC kurzu. Důležitý je jiný údaj, a sice, jaký pokrok ta která skupina během práce udělala. Vědci zvolili hned několik poměrně složitých metod, jak tento ukazatel změřit. Měli dost dat, a tak mohli porovnávat stav před kurzem, během jednotlivých lekcí i po skončení, a to navíc u různých skupin – podle dosaženého vzdělání, učitelé, účastníci disponující matematickým vzděláním, studenti 1. ročníku MIT apod. Překvapivě se vůbec nepotvrdilo očekávání, že přínos bude u prezenčních studentů s přímým kontaktem s vyučujícím vyšší. Ukázalo se, že znalostní zisk vyvolaný kurzem (rozdíl mezi počátečním a konečným stavem), ač v absolutních hodnotách jsou znalosti jinde (viz graf), je u všech skupin skoro stejný, a to cca 0,31 (neboli asi 30 % zlepšení během kurzu).
Jednoznačné závěry zatím z podobných výzkumů dělat nelze. Výsledky nelze zevšeobecnit. Jsou závislé na výukových cílech a na kvalitě kurzu i na tématu a oboru. Též porovnávání účastníků je v tomto případě obtížné. Prezenční výuky se zúčastnili studenti se studijními problémy, a ty nemůžeme přímo srovnávat s motivovanými zájemci o poznání prostřednictvím MOOC. Bylo by jistě velmi zajímavé nechat kontrolní skupinu stejných studentů projít pouze MOOC kurzem místo prezenční výuky.
Přes všechny pochybnosti se zde ale opět vynořuje jedna skutečnost. Je stále zřejmější, že existuje poměrně početná skupina lidí, kteří se chtějí a dovedou vzdělávat prostřednictvím výuky realizované online. Výsledky tohoto výzkumu jednoznačně podporují loňskou studii doporučující vládě kanadského Ontaria „přijmout plán, který zajistí, aby vybrané online (případně i kombinované) kurzy nejlepších univerzit byly k dispozici všem studentům a aby za ně tito studenti mohli získat kredity“ (viz Jak efektivní je online výuka?).
A začneme-li takto uvažovat, nezbývá, než celou věc dotáhnout do konce. Je přece jedno, kde a jak člověk to, co umí, získá. Je-li k výkonu povolání učitele nutná kvalifikace, musí stát žádat prokázání schopnosti každého adepta určitým formalizovaným ověřením (v rámci karierního systému). Přiznávám, že právě teď myslím na ty (ne)kvalifikované učitele, kteří se dlouhodobě věnují sebezdokonalování (Prostojové učení podle Grooma), ale chybí jim magisterský diplom. Nutíme je studovat kombinovaně, tj. několik let dojíždět do kamenné školy, kde se nezřídka setkávají s učiteli, kteří by se naopak mohli učit od nich.
Úplně to vidím – co, kdyby takový adept na učitelský diplom vytáhl certifikát o úspěšném ukončení vhodného MOOC kurzu třeba z Harvardu nebo Oxfordu? Přiznali bychom mu za to nějaké kredity? Dovolili bychom mu jít ke státnicím dříve, než předepisuje studijní trajektorie? Umožnili bychom státu, aby ušetřené peníze mohl použít na zkvalitňování školství jako celku? (Třeba na vývoj dokonalých online kurzů.)
Omlouváme se za technický výpadek našich stránek.
O této chybě víme a právě ji spravujeme.
Děkujeme za trpělivost.