Dnes slaví náš Spomocník osmnácté narozeniny. Z pohledu lidského je to plnoletost, u webu věk spíše kmetský, nutící myslet na věci poslední. Proto je asi na místě si jeho letitost připomenout a podívat se, jak na tom je.
K hodnocení mě nedávno přiměla Jednota školských informatiků pozváním k vystoupení na Eduforu, které bylo celé věnováno informatickému myšlení. Vystoupit tam je pro nás VŠ pedagogy záležitost hodně náročná. Máte jen 5 minut na úderné sdělení, vyjadřující inovativní nápad, končící určitou výzvou či formulací problému, k němuž pak všichni přítomní navrhují řešení nebo se snaží dotyčného alespoň propojit s někým, kdo by mohl pomoci. V každém případě dochází díky záznamu Slideslive též k šíření daného sdělení směrem k veřejnosti.
Je otázkou, zda lze o něčem, co děláte 18 let, mluvit jako o inovaci. Jakkoli je to nelogické, mám dojem, že v případě Spomocníka to možné je. Postupně se vypracoval ze služby, kterou MŠMT v roce 1994 v podobě InfoCentra UIV zrušilo jako nehodnou financování, přes web Katedry informačních technologií a technické výchovy UK Praha PedF, až do podoby současného modulu Portálu RVP. Ten samozřejmě zveřejňuje i celou řadu dalších hodnotných informací, některé také zaměřené na využití technologií v našich školách. Specifika Spomocníka jsou ale v tom, že svá sdělení mezi sebou propojuje, takže dnes představuje komplexní hypertextově provázaný materiál (obsahující přes 700 článků), který slouží k poučení učitelům, a nejen jim. To vše nezávisle na jakýchkoli komerčních či mocenských vlivech.
Existuje mnoho témat, které v českém prostředí otevřel právě Spomocník. Vzpomeňme třeba primární zdroje, vyprávění příběhů, 1:1, konektivismus, MOOC, neviditelné hodnocení, převrácená třída, kolaborace, personalizace, hypermimesis, návodnost, kurátorství ad. Jeho články přebírá Česká škola a odvolává se na ně stále více dalších online zdrojů, např., Eduin, Scio i mnoho webů škol a odborně zaměřených pracovišť. Inovativnost je přítomna v jeho činnosti právě díky tomu, že nejnovější informace z celého světa obratem se znalostí souvislostí zpracovává a publikuje. To má v dnešní době, kdy se vývoj všeho zrychluje a je třeba na aktuální trendy reagovat co nejrychleji, zásadní význam.
Činnost Spomocníka má však ještě jeden, možná dokonce významnější aspekt. Je platformou publikující výstupy prací studentů PedF – budoucích učitelů. Princip, který stojí v pozadí této aktivity, má zásadní dopad na budování kompetencí zapojujících se studentů. Technologie jsou prostředkem sdílení odborných informací a nových postupů, bez něhož se dnes již žádný učitel neobejde. Je pochopitelně mnohem cennější, když je již při přípravě na povolání cílem studentovy práce v rámci výuky obohacení ostatních, ne jen předložení výsledku jednomu učiteli.
Vypadá to, že hlavním hybatelem aktivit spojených s existencí Spomocníka je má osobní zatvrzelost (bláznovství?) vyvolaná přesvědčením o užitečnosti této práce. Bohužel se mi za těch 20 let (Spomocník měl předchůdce v podobě Pomocníka založeného v lednu 1995) nepodařilo prosadit, aby podobné předávání informací formujících využívání technologií v našich školách bylo vnímáno jako činnost hodná náplně pedagogické fakulty či jiné školské organizace, ať už by ji dělal kdokoli. Je zřejmé, že by se Spomocník mohl stát ozdobou mnoha projektů či grantů, ale to by dlouhodobou udržitelnost stejně neřešilo.
Dostáváme se tak k mé závěrečné otázce, kterou tímto předávám i vám:
Napadá vás, jak zajistit, aby podobná aktivita byla vnímána jako natolik potřebná, že se po ukončení činnosti Spomocníka najde někdo, kdo v ní v podobném rozsahu a kvalitě bude pokračovat?
Na Eduforu nikdo se zázračným nápadem nepřišel. Já sám ho také nemám. Takže je to na vás!
Bořivoj Brdička: Učitelský spomocník
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
