Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Kdo je zodpovědný za zneužívání technolo...

Kdo je zodpovědný za zneužívání technologií?

Informativní příspěvek
Autor: Milan Svoboda
Článek je zamyšlením nad používáním mobilních zařízení ve školách. Inspirován názory Thomase Whitbyho publikovanými na portálu Edutopia navrhuje, jak by mohla vypadat politika školy vzhledem k mobilním zařízením.
Autor díla: Milan Svoboda

Téma používání mobilních telefonů v našich školách je stále živé a s opakujícími se excesy žáků také často medializované. Dokud mobilní telefony byly pouze zařízením pro komunikaci, neznamenaly pro školy zásadní potíž. Stačilo pouze vypnout zvuk, a bylo po problému. Dnes je ale situace kvůli překotnému technologickému vývoji a klesajícím cenám smartphonů zcela jiná. Chytrý mobilní telefon vlastní často i žáci prvních tříd a diskuse na webech, týkající se mobilních telefonů ve školách, se opakovaně plní zásadně odlišnými postoji rodičů i pedagogů, a oba tábory mají své pádné argumenty.

Zastánci poukazují především na potenciál, který toto moderní multifunkční zařízení představuje pro podporu edukačního procesu. Důvody, proč používat mobilní zařízení v našich školách, bychom nalezli např. v předchozích článcích „Mobilní telefony legálně ve výuce“, který se zamýšlí nad možnostmi využití mobilních telefonů ve výuce v souvislosti s růstem jejich využívání žáky, či „Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí“, který se věnuje problematice tvorby kreativního otevřeného výukového prostředí využívajícího skutečnost, že jsou všichni žáci vlastně stále online. Jak poukazuje autor článku „Mobil díky senzorům všudypřítomnou didaktickou pomůckou“, jsou tato zřízení malými, přenosnými počítači, které umožňují nejen připojení k internetu, propojení žáků a vyučujících, ale díky celé řadě snímacích zařízení mohou být využity pro konstruktivisticky, badatelsky orientované aktivity v rámci vyučování.

Proti hovoří například výsledky výzkumů psychologa Larry Rosena, z nichž jasně vyplývá, že žáci a studenti věnují technologiím příliš velkou část svého času a pozornosti (Rizika spojená s technologiemi podle Rosena). Dalším argumentem hovořícím pro zákaz mobilních telefonů ve školách je i zpráva odborníků z London School of Economics, ze které vyplývá, že studenti britských škol, které zcela zakázaly používání mobilních telefonů, si zlepšili studijní prospěch v průměru o celých 6,4 %. Asi nejpádnějším argumentem jsou ty případy, kdy se přístroj ocitne v rukou agresorů, a s jeho pomocí jsou pořizovány fotografie či videa obětí a následně jsou umisťovány na internet.

Kde tedy najít kompromis, jak zajistit, aby naše děti využívaly moderní technologie účelně, ve svůj vlastní prospěch a rozvoj? Jak docílit, aby vyrůstaly v zodpovědné, digitálně gramotné jedince, připravené na život v 21. století?

Tom Whitby ve svém článku Kdo je zodpovědný za zneužívání technologií [1] připomíná, že než budeme žáky trestat za nevhodné či nedovolené používání mobilních zařízení, měli bychom se zamyslet nad tím, jaké jim dáváme příklady.

„Řada rodičů svým dětem, bez jejich vědomí či souhlasu, nezodpovědně vytváří digitální stopy, často dokonce před jejich narozením. Na sociálních sítích vystavují snímky svých nahých dětí, které se tomu, vzhledem ke svému věku, mohou jen stěží bránit. Kolik asi z těchto hrdých rodičů, kteří zveřejňují fotografie svých dětí na sociálních sítích, je těmi samými rodiči, kteří si ve školách stěžují na používání záběrů svých dětí v tištěných nebo digitálních zpravodajích škol?“ [1]

„Stejní rodiče se rovněž pohoršují nad příliš brzkým přístupem dětí k sociálním sítím ve školách. Zapomínají ale, že dvě z nejmasovějších služeb celosvětových sociálních sítí jsou Club PenguinWebkinz World, každá s více než 200 miliony účtů založených dospělými pro předškolní děti. To znamená, že jsou sociálními sítěmi ovlivněny již před vstupem do školy, a jak by ne, když se s nimi setkávají denně. Jak pak můžeme od našich žáků vyžadovat, aby jednali při používání digitálních technologií zodpovědně, když jsme je to neučili?“ [1]

Postoj škol k mobilním zařízením pokrývá celou škálu spektra od naprosté tolerance až po totální zákaz. Příkladem může být PORG, který úplný zákaz zavedl v loňském roce (Je zákaz mobilních technologií ve škole řešením?). Žáci jsou však konfrontováni s okolním, komerčním světem, v němž se bez digitálních technologií a propojení s ostatními členy společnosti nelze obejít. Je tedy třeba nalézt taková pravidla, která budou vycházet z potřeby ve škole mobilní zařízení využívat a současně je nezneužívat.

Tom Whitby nabízí čtyři možnosti, které bychom měli při tvorbě pravidel používání mobilních telefonů v našich školách, zohlednit.

1. Školy by měly vytvořit zóny, kde mohou žáci svá zařízení používat

„Pokud jdeme do divadla, vypínáme před představením automaticky svůj mobilní telefon, abychom nerušili. V kavárně naopak považujeme telefonování za běžné. V knihovně sice není slušné nahlas telefonovat, ale nikomu zde nebude vadit, pokud mobil použijeme jako osobní počítač pro vyhledání informací. Podobně jako my dospělí regulujeme své chování v běžném životě, měli bychom i ve školách vytvářet prostředí, které bude skutečnému životu v okolním světě podobné.“ [1]

2. Zavést zóny, kde bude použití mobilních telefonů zakázáno

„Pokud budou ve školách místa, kde mohou žáci své mobilní telefony používat, bude snazší vytvořit zóny, kde budou mobilní zařízení povolena s omezeními danými konkrétním účelem, buď se souhlasem vyučujícího, nebo bez něj. Žáci lépe pochopí zóny zákazu, pokud používání mobilů nebude kategoricky zakázáno v rámci celé školy.“ [1]

3. Ponechat volbu využití zařízení při vyučování na uvážení příslušného pedagoga

„Místo totálního zákazu by učitelé měli mít možnost sami zvolit, kdy mohou jejich žáci používat vlastní zařízení. Pedagog by měl mít dostatek prostoru při rozhodování, kdy je vhodné, aby žáci v rámci výuky technologie využívali.“ [1]

4. Pravidla by měla být flexibilní a vždy aktuální

„Učitelé musí být otevření změnám. Měli by průběžně zvažovat, zda pravidla týkající se mobilních zařízení jsou stále aktuální. Je-li třeba, měla by být přehodnocována, aby odpovídala překotnému vývoji technologií.“ [1]

Je nezbytně nutné začít s výchovou k digitální gramotnosti včas. Rámcově vzdělávací programy České republiky pro předškolní a základní vzdělávání se však zabývají výchovou v tomto ohledu minimálně a velmi obecně. Určitou naději na změnu aktuálně přináší Strategie digitálního vzdělávání (Digivzdelavani.cz).

„Pokud chceme, aby se naše děti chovaly zodpovědně, musíme jim být správným příkladem. Samotným zákazem používání technologií ničeho nedosáhneme, naopak – zakázané ovoce nejlépe chutná. Samozřejmě jsme to stále my, kdo je odpovědný za to, jak naše děti používají moderní technologie. Proto musíme používat zdravý rozum. Na moderní technologie 21. století nelze aplikovat metody 19. nebo 20. století. Proto by se měly školy, které již stanovily zásady pro používání technologií, ujistit, že jsou tato pravidla stále aktuální.“ [1]

„Je nutné začít s výukou počítačové gramotnosti už u nejmladších žáků, abychom je připravili na používání technologií, kterým jsou již vystaveni. Pokud je naučíme být zodpovědnými, přemýšlejícími digitálními občany, můžeme od nich spíše očekávat odpovědné chování.“ [1]

Přestože v minulosti mobilní technologie neexistovaly, naši předkové řešili obdobné problémy. Zakázat dítěti hrát si s ohněm, nebo jej v přiměřeném věku naučit s ním zacházet? Domnívám se, že druhá varianta je ta správná. Musíme naučit naše žáky přijímat odpovědnost za své jednání a využívat moderní technologie pro vlastní užitek. Represe není řešením, protože odpykání trestu je pro žáka pouze informací, že pokud trest snesl, lze nevhodnou činnost opakovat.

Není možné potřebná pravidla jednostranně definovat. Je nutné s žáky o pravidlech používání mobilních technologií diskutovat a zapojit je do jejich tvorby. Pokud se s nimi ztotožní, pravděpodobně budou mít větší motivaci k jejich dodržování. A jestliže budou tato pravidla někým z kolektivu porušena, bude mít pedagog patrně názor zbytku třídy na své straně.

K tomu, abychom naše žáky učinili patřičně zodpovědnými při využívání digitálních technologií, je ale nutné, abychom i my učitelé byli pro tento účel dostatečně kompetentní, tedy zodpovědní a digitálně gramotní. Je třeba, abychom se oprostili od konzervativních pohledů na výuku, našli odpovídající vztah k moderním technologiím, dokázali je využít ve svůj prospěch a pro zdokonalení edukačního procesu. 


Thomas D. Whitby je bloger, který publikuje na portálu vzdělávací nadace George Lucase Edutopia, která se věnuje podpoře moderního vzdělávání. Celých 34 let působil jako učitel angličtiny na amerických státních školách a dalších šest let byl mimořádným profesorem na St Joseph College v New Yorku. Je autor knihy The Relevant Educator a webu My Island View.

Get to know Tom Whitby

Citace a použitá literatura:
[1] - WHITBY, Tom. Who Is Responsible for Tech Abuse?. 2015. [cit. 2016-5-25]. Dostupný z WWW: [http://www.edutopia.org/blog/who-is-responsible-fo...].  
Detailní informace o článku naleznete ZDE.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Příspěvek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.