Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS

Ikona informativni

Kentaro Toyama

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Zpráva o činnosti a názorech profesora komunitní informatiky na University of Michigan Kentaro Toyamy, jež v plné nahotě odhalují rizika nasazování vzdělávacích technologií a ukazují potřebu se jejich vlivu na poznávací proces každého žáka věnovat v mnohem větší míře.
Klíčová slova: transformace, rizika, vzdělávací technologie, digivzdelavani, 3. propast, Kentaro Toyama, Microsoft Research

Text článku:

Profesora komunitní informatiky na University of Michigan Kentaro Toyamu sleduji od té doby, co mu vloni vyšla zajímavá kniha Geek Heresy: Rescuing Social Change from the Cult of Technology (Bludy mocných: Záchrana sociálního pokroku od uctívání technologií). Nejrychleji pochopíte, oč jde, uvedu-li pár citátů:

„Digitální technologie jsou novým opiem lidstva.

Je dobré starat se sám o sebe, lepší o rodinu a vlastní komunitu, ještě lepší o svou zemi a vůbec nejlepší je mít starost o celé lidstvo.

Naše společnost klame sama sebe, vede-li nás k přesvědčení, že světové problémy mohou být vyřešeny rozumnou spotřebou.

Profesor Toyama dospěl ke svým současným názorům po mnohaleté praxi v roli učitele ICT a výzkumníka UC Berkeley a Microsoftu. V roce 2005 se stal spoluzakladatelem střediska Microsoft Research India, kde měl na starosti několik výzkumných projektů snažících se prostřednictvím technologií usnadnit život nejchudším vrstvám obyvatel. Většina z nich se minula účinkem. Ukázalo se například, že je zbytečné vyvíjet interface aplikace na hledání zaměstnání pro analfabety, protože ve většině případů je jejich hlavním problémem to, že nerozumějí významu slov. [1]

Ve svých přednáškách často cituje Hilary Clinton, která jako ministryně zahraničních věcí USA v době arabského jara (2011) spolu s mnoha dalšími politiky podlehla dojmu, že stačí vybavit občany libovolné země na světě možností komunikovat online a demokracie bude zajištěna. [1]

Podobné představy má mnoho vedoucích (vládních) činitelů o školství. Dnes již minulý americký ministr školství Arne Duncan svého času rozvíjel teorii, že stačí vybavit žáky plošně technologiemi a propast v úrovni poznání mezi různými socio-ekonomickými skupinami bude odstraněna. Že to tak není, Kentaro zjistil během svého působení v roli učitele v soukromé škole v Seattlu a později ve zcela odlišné škole v Ghaně. Díky tomu pochopil, že výukové výsledky jsou závislé nejen na kvalitním vzdělávacím programu (schopnostech učitele), ale též na ochotě žáka (vnitřní motivaci) poznávat, kterou do značné míry ovlivňuje prostředí, v němž žije (Třetí propast podle OECD). [2]

Toyamovy závěry pro nás nejsou vůbec překvapivé. Jako výzkumný pracovník Microsoftu s podporou Gates Foundation dospěl k přesvědčení, že technologie nejsou všelékem a samy o sobě žádné sociální ani vzdělanostní rozdíly neodstraní. Jejich vliv dnes chápe úplně stejně jako profesor psychologie z University of Pittsburgh Alan Lesgold před 20 lety: „Počítač je jako zesilovač. Umocňuje ty nejlepší výukové metody i ty nejhorší. Je zde reálné nebezpečí, že ty horší mohou převážit a omezit tak schopnosti budoucích dospělých.

Jeden zásadní rozdíl tu ale přece jen je. Toyama dnes již nemluví o nebezpečí, ale je si naprosto jist, že to, co předpovídal Lesgold, se uskutečňuje. V podmínkách nedokonalé demokracie a potlačování svobody slova vede nasazení technologií k posilování extremizmu a k silnější totalitě, ve společnosti s velkými socio-ekonomickými rozdíly mezi různými skupinami obyvatel způsobuje dostupnost technologií prohlubování těchto rozdílů. Jak to asi dopadá, přeneseme-li tentýž princip do školství, je nasnadě. Stojí za to si to zarámovat [2]:

Primárním důsledkem využití technologií je posilování lidských sil, takže ve vzdělávání jen zesílí ty pedagogické postupy, které již existují.

Spolu s Kentarem mě napadá mnoho důležitých konsekvencí. Jako první ta, že právě toto je další zdůvodnění potřeby učit s technologiemi jinak – viz Technologická transformace vzdělávání podle Prenského. Hned dalším jasným požadavkem je vybavovat technologiemi žáky jen tam, kde již existuje kvalitní výuka. Jinak může dojít jen ke zhoršení stavu. Vše nasvědčuje tomu, že se tak mnohdy opravdu děje – viz OECD: Žáci, počítače a učení.

Hendikepovaným žákům je nanic, jsou-li volně online k dispozici skvělé výukové materiály, moc jim nepomůže ani personalizovaný systém řízení výuky. Dávají totiž přednost zábavě dostupné taktéž díky technologiím. To, co potřebují, je zkušený osobní asistent v podobě kvalitního učitele. Jedině učitel, který umí využít schopností technologií, dokáže vyvolat takový zesilující efekt, který vede k dalekosáhlým pozitivním změnám výukového procesu a umožní dosáhnout cílů odpovídajících potřebám našich žáků ve 21. století.

Kentaro Toyama: Tech doesn't make kids smarter

Citace:
[1] - TOYAMA, Kentaro. Personal Statements 2016: Digital Technology Is the New ‘Opiate of the Masses’. 2015. [cit. 2016-9-7]. Dostupný z WWW: [https://www.edsurge.com/news/2015-12-28-personal-s...].  
[2] - TOYAMA, Kentaro. Why Technology Alone Won't Fix Schools. 2015. [cit. 2016-9-7]. Dostupný z WWW: [http://www.theatlantic.com/education/archive/2015/...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 26. 09. 2016
Zobrazeno: 2555krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Kentaro Toyama. Metodický portál: Články [online]. 26. 09. 2016, [cit. 2017-11-21]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21103/KENTARO-TOYAMA.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: E KocourekVloženo: 26. 09. 2016 16:15

Technology is never the main driver of social progress. - Tato věta stojí ve webové upoutávce na Toyamovu knihu "Geek Heresy". Nemohu vyloučit, že ji tam umístil nějaký novinář bez Toyamova vědomí, ale mám silný dojem, že věta pochází od Toyamy osobně.

Připomínám zde neolitickou zemědělskou revoluci, dále přechod z doby bronzové do doby železné, a ještě průmyslovou revoluci z druhé poloviny osmnáctého století. Všude v hlavní roli technologie.

Pokud tedy onen evidentně nepravdivý, šíleně absurdní výrok pochází od Toyamy, tvrdím, že Toyama je v oblasti, do které se zde vydává - totiž vztahů mezi společenským pokrokem a technologiemi - zoufalým nedoukem a neználkem, který by měl nejdříve nahlédnout do učebnice dějepisu.

 

BTW, Toyama není profesorem "komunitní informatiky" na U of Michigan, ale "Associate Professor of Community Information". Netuším, co má být "Community Information", ale komunitní informatika není nic.

Pan Brdička mezi dalšími životopisnými údaji profesora Toyamy opomněl položku "fellow of the Dalai Lama Center for Ethics and Transformative Values at MIT." Možná tedy nebude zas až tak velký šaman přes vztahy mezi společenským pokrokem a technologiemi, ale třeba je přední mezinárodní odborník na reinkarnaci.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 26. 09. 2016 19:29

Děkuji panu Kocourkovi za neutuchající zájem o naši práci. S nadšením sleduji zrod nového odborníka na vliv technologií na společnost. Ta věta o sociálním pokroku se nepochybně vztahuje k v článku zmiňovanému Arabskému jaru. Řekl bych, že se do značné míry naopak dá Toyamova teze o zesilujícím vlivu technologií vztáhnout i na předchozí inovace včetně starověkých. Hlavním rozdílem je rychlost, s níž k technologické inovaci vyvolávající změny dochází. Toyama samozřejmě netvrdí, že změny nemají žádný sociální dopad.

Na překladu "Community Information" netrvám. Souhlasím, že pro nás je ten obor poněkud těžko uchopitelný. Nezkoumal jsem ho. Pokud jde o libovolný ústav, který působí v rámci MIT, trvám na tom, že bude jistě zcela seriózní.