Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Vztah empatie a učení

Vztah empatie a učení

Thom Markham je specialistou na projektovou výuku, s dlouholetou zkušeností v roli učitele na amerických středních školách a autorem několika knih. V současnosti vede 2 organizace touto problematikou se zabývající – PBL Global (další vzdělávání učitelů) a ZSchool.org (podpora žáků při realizaci inovativních forem učení). Jeho nejnovější příspěvek na blogu kalifornského portálu KQED News MindShift je značně inspirativní [1].

Když sledujete samostatnou skupinu žáků vášnivě diskutujících, vyhledávajících zdroje na internetu, prezentujících řešení problému v rámci projektu nebo reagujících na otevřenou otázku, možná se sami sebe ptáte, co se to děje? Je to vůbec učení?

Dříve to bylo mnohem snadnější. Výuka měla známé formy – výklad, zápis do sešitu, zkoušení, písemky. Kvůli tomu existoval jakýsi sdílený mentální model toho, jak má učení vypadat. Předpokládalo se, že jednotlivci se učí samostatně v prostředí, v němž dochází k přenosu vhodně zabalených informací do mozku, kde se přetvářejí na znalosti a formují myšlení.

Jenže, co dnes? Informace jsou všude, takže je nesnadné je uzavřít do balíku, spolupráce a spojení je běžnou součástí života, soustavná komunikace je normální. Kdykoli vezmete do ruky svůj chytrý mobil, stanete se součástí globálního mozku a nepřestáváte žasnout, co všechno je možné. Ještě nikdy v historii lidstva se nestalo, aby se tolik lidí společně učilo.

Není pochyb o tom, že model výuky založené na předávání hotových poznatků žákům je překonaný. Ukazuje se, že potřebná transformace vzdělávání v nelineárně se vyvíjejícím různorodém světě plném kulturních konfliktů bude hodně obtížná. Úspěch je nemyslitelný bez nového pojetí, které se neobejde bez vnímání sociálních souvislostí naší existence. Thom, jako psycholog původem, sleduje 3 hlavní charakteristiky těchto sociálních souvislostí:

  1. Naše společnost se vyvíjí v rámci komplexního systému (Různost je obtížná).
    Komplexní systém (pozor, liší se od složitého) je složen z objektů, jejichž skladba a projevy jsou udržovány dynamikou nevratných, nelineárních procesů, objekty nelze rozložit a úplně znovu poskládat beze ztráty funkce. Zvyšující se míra entropie (chaosu) je nezbytnou podmínkou případných vývojových změn. Tento stav má nezanedbatelná rizika, a proto ho nutně doprovází nejistota. [2]
  2. Propojené sociální prostředí ovlivňuje poznávání (Konektivismus).
    Náš vysoce propojený svět vytváří sociální prostředí, které má vliv na naše vědomí, tudíž i na naše chování. Nejnovější vědecké poznatky pracující s modelem komplexního systému lze do určité míry interpretovat dokonce jako rehabilitaci behaviorismu [3]. Největším problémem je existence tzv. „slepé skvrny“, tj. neschopnosti vnímat sami sebe jako součást tohoto prostředí. Jeho zvnitřnění je důležitou podmínkou nastolení cesty k jeho kultivaci, tj. k celoživotnímu osobnímu růstu (Komunita jako kurikulum). [4]
  3. Naše vztahy jsou významně ovlivňovány otevřeností a empatií.
    Empatie jako schopnost vnímat a sdílet zážitky a emoce jiných lidí je základním spojovacím prvkem držícím lidskou společnost pohromadě. [5] Sociální neurovědci v poslední době posunuli její význam natolik, že je dnes považována nejen za základ soužití v rodině či komunitě, ale je též nutnou podmínkou efektivní týmové spolupráce. Thomem propagovaná projektová výuka je na týmové spolupráci často postavena. Stejně tak i budoucnost celé lidské společnosti. [3]

Vzdělávání se ubírá mnohými cestami, využívá různé strategie i metodické postupy, má odlišné výstupy. To znamená, že může mít různé podoby a ovlivňuje ho velké množství neznámých. Určit, které postupy jsou správné, je poměrně obtížné. Thom navrhuje 6 způsobů, jak s pomocí empatie transformovat přípravu žáků na život tak, aby se zvýšila naděje na vyřešení největších současných globálních problémů:

  • Holistické pojetí jdoucí nad rámec mozkových aktivit.
    Vcítění vychází ze srdce, ne z hlavy. Všechny emoce související s empatií (otevřenost, skromnost, vděčnost či soucit) vyvolávají vyšší formy myšlení a mají pozitivní vliv na srdce.
  • Empatie je základ.
    Kromě oblasti kognitivní musíme klást mnohem větší důraz i na naplňování afektivních vzdělávacích cílů (např. model kry), jejichž součástí je sociální povědomí a spojení s jinými lidmi.
  • Empatie je cílem.
    Empatii lze demonstrovat a hodnotit, a lze se jí také naučit. Musíme ji ale vnímat trochu šíře než jen jako „mít rád bližního svého“. Zahrnuje např. aktivní vnímání, řeč těla, přátelskou kritiku apod.
  • Pokračující personalizace učení.
    I když personalizace dosud nemá jednoznačnou definici, jedno je jisté. Učení dnes může mít mnoho podob a není vázáno jen na výklad učitele či obsah učebnice. Každý má nepřetržitý přístup k poznatkům a především na něm závisí, jakou cestou se vydá.
  • Učitel jako spolu-tvůrce.
    V globálně propojeném na žáka orientovaném (personalizovaném) prostředí integrujícím možnou spolupráci učitel funguje jako facilitátor, který výukové aktivity vyvolává a podporuje.
  • Třída otevřená světu.
    Základní charakteristikou moderního přístupu integrujícího technologie je klasické Deweyovo (mírně modifikované) „learning while doing“. V pozadí je tvořivé myšlení, nejlépe s cílem prospět někomu jinému (opět empatie).

Thom se plně věnuje podpoře projektově orientované výuky (PBL) založené na objevování (kladení otázek). V jeho pojetí jde PBL nad rámec ojedinělých samostatných projektů realizovaných mimo běžnou výuku (In PBL, the Problem is the Project). Tvrdí, že úspěšné PBL nelze dělat jen jako jednu z více aplikovaných výukových metod. Je třeba, aby za ním byla jednotná vize celé organizace (školy) s cílem revolučním způsobem změnit zavedené postupy a transformovat komplexně celou výuku (Treat PBL as a Start Up, Not a Teaching Method). Ojedinělé pokusy velmi často končí neúspěchem a návratem k tradičním osvědčeným postupům.

Dr. Thom Markham, President of Global Redesigns Discusses the Future of Science Education

Na závěr budu Thoma Markhama citovat doslova:
Myslím, že je čas propojit nejnovější výsledky vědy s rychlým vývojem světa a na základě toho upravit náš přístup ke vzdělávání. Je čas jednat na základě pochopení, že znalosti proudí všude kolem i skrze žáky a nejsou jim jen předávány hotové. Asi nejdůležitější vlastností je v těchto podmínkách otevřenost. Zároveň to znamená, že pro dohlednou budoucnost je empatie vlastně totéž co učení.“[1]

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám